Gustav Krátký
| plk. Gustav Krátký | |
|---|---|
.jpg) Gustav Krautstengl-Krátký (asi r. 1944) | |
| Rodné jméno | Gustav Krautstengl |
| Narození | 4. září 1896 Královské Vinohrady  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 7. června 1944 (ve věku 47 let) Sadhora  Sovětský svaz |
| Příčina úmrtí | autonehoda |
| Místo pohřbení | Sadhora, Černivci |
| Národnost | česká |
| Povolání | voják |
| Ocenění | Řád sokola Československá revoluční medaile Válečný záslužný kříž (Itálie) Československý válečný kříž 1939 Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945 |
| Nábož. vyznání | bez vyznání, vystoupil s římskokatolické církve |
| Choť | Marie |
| Děti | synové Gustav a Rudolf |
| Rodiče | Gustav Krautstengl, Marie Thunserová |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Plk. Gustav Krátký, vlastním jménem Gustav Krautstengl (4. září 1896 Královské Vinohrady[1] – 7. června 1944 Sadhora, Černivci) byl československý legionář a důstojník 1. československého armádního sboru.
Život
[editovat | editovat zdroj]Před první světovou válkou
[editovat | editovat zdroj]Gustav Krautstengl se narodil 4. září 1896 na Královských Vinohradech u Prahy ve středostavovské rodině Gustava Krautstengla a Marie, rozené Thunserové.[1] Vychodil obecnou a měšťanskou školu a studoval na vyšší státní reálné škole v Praze, kterou ukončil v roce 1914. Započal studium na Vysoké škole technické v Praze na stavebním oboru, ale dokončil pouze dva semestry.
První světová válka
[editovat | editovat zdroj]Dne 15. dubna 1915 nastoupil Gustav Krautstengl prezenční službu u c. a k. armády, sloužil v Praze a posléze v Grecenyi u Budapešti. Během léta téhož roku absolvoval školu pro důstojníky v záloze a v hodnosti kadeta čekatele byl v lednu 1916 odvelen na ruskou frontu. V červenci 1916 padl Brodů do zajetí. V lednu 1917 se přihlásil do československých legií, kam byl přijat v srpnu téhož roku. V Žitomiru absolvoval důstojnickou školu, velel četě a posléze půlrotě. Zúčastnil se bitvy u Bachmače. Jako velitel roty prošel Sibiřskou anabází a v roce 1920 se přes Vladivostok vrátil v hodnosti poručíka do Československa.
Mezi světovými válkami
[editovat | editovat zdroj]Po návratu do vlasti v září 1920 zůstal Gustav Krautstengl v armádní službě. Sloužil v Mostě, kariérně stoupal a dál se vzdělával. Již jako štábní kapitán byl 15. dubna 1931 přeložen na Vysokou školu válečnou v Praze na post pobočníka velitele kurzu pro velitele vojskových těles a oddílů. Oženil se, narodili se mu synové Gustav a Rudolf. Od poloviny října 1937 sloužil u 1. jezdecké brigády v Praze, od března 1938 jako pobočník velitele 1. motorizované brigády. Všeobecnou mobilizaci 1938 absolvoval u praporu útočné vozby v Lysé nad Labem, následně sloužil jako zástupce velitele praporu útočné vozby v Milovicích.
Druhá světová válka
[editovat | editovat zdroj]Po německé okupaci v březnu 1939 byl major Gustav Krautstengl v květnu téhož roku propuštěn z armády a začal pracovat jako administrativní tajemník na 2. průmyslové škole v Praze. Dne 1. května 1940 odešel do zahraničí a přes Slovensko a Maďarsko se dostal do Bělehradu, kde se 7. května přihlásil do služby československé armády v zahraničí. Přijal krycí jméno Gustav Krátký. Stal se velitelem transportu do Marseille a 2. června téhož roku byl prezentován u československé jednotky v Agde. Po porážce Francie se přesunul do Velké Británie, kde působil jako zatímní velitel praporu pěšího pluku a od září 1940 jako zástupce velitele baterie kanónů proti útočné vozbě, od ledna 1941 pak jejím velitelem. V prosinci téhož roku nastoupil jako výpomocný profesor v kurzu pro štábní důstojníky. V září 1943 odjel do Sovětského svazu, kde se stal velitelem tankového praporu. Mj. se zúčastnil bitvy o Kyjev, kdy se jeho prapor probojoval až do centra města, a osvobození Bílé Cerekve. Dosáhl hodnosti podplukovníka. Zahynul 7. června 1944 při autonehodě v Sadhoře v Černivci, kde byl rovněž pohřben[2]. Jeho kenotaf se nachází na Vinohradském hřbitově[3].
Literární činnost
[editovat | editovat zdroj]V roce 1928 vydal Gustav Krautstengl publikaci Výtah z dějin pěšího pluku 9 "Karla Havlíčka Borovského"[4]
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]- Řád sokola
- Československá revoluční medaile
- Válečný záslužný kříž (Itálie)
- Československý válečný kříž 1939
- Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945
.jpg){kind=small}
Posmrtná ocenění
[editovat | editovat zdroj]- Gustav Krátký byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945.. Praha: Ministerstvo obrany ČR - AVIS, 2005. 350 s. Dostupné online. ISBN 80-7278-233-9. S. 149.
- Ivo Pejčoch - Gustav Krautstengl-Krátký (článek na stránkách Vojenského historického ústavu, 2018)
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu Gustava Krautstengla farnosti při kostele sv.Ludmily na Vinohradech
- ↑ Hrob Gustava Krátkého na stránkách Spolku pro vojenská pietní místa
- ↑ Kenotaf Gustava Krautstengla-Krátkého na stránkách Spolku pro vojenská pietní místa
- ↑ Výtah z dějin pěšího pluku 9 Karla Havlíčka Borovského na stránkách Klubu přátel pplk. Karla Vašátky
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Českoslovenští legionáři v Rusku
- Příslušníci 1. československého armádního sboru
- Oběti druhé světové války
- Oběti silničních dopravních nehod
- Nositelé Řádu sokola
- Držitelé Československé revoluční medaile
- Nositelé Československého válečného kříže 1939
- Nositelé Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce
- Narození v roce 1896
- Narození 4. září
- Narození na Vinohradech
- Úmrtí v roce 1944
- Úmrtí 7. června
- Úmrtí na Ukrajině
- Pohřbení na Ukrajině