Guido Novak von Arienti
Guido svobodný pán Novak von Arienti | |
---|---|
![]() | |
Ředitel Tereziánské vojenské akademie | |
Ve funkci: 17. srpna 1917 – 1. prosince 1918 | |
Předchůdce | Anton Bellmond von Adlerhorst |
Nástupce | úřad zanikl |
Vojenská služba | |
Služba | ![]() |
Hodnost | polní podmaršál (1917), generálmajor (1914) |
Narození | 21. ledna 1859 Milán |
Úmrtí | 15. srpna 1928 (ve věku 69 let) Vídeň |
Místo pohřbení | Hietzingský hřbitov (48°10′34″ s. š., 16°18′2″ v. d.) |
Titul | svobodný pán (1917) |
Profese | voják a důstojník |
Ocenění | Vojenský řád Marie Terezie (1917) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Guido svobodný pán Novak von Arienti (německy Guido Giacomo Freiherr Novak von Arienti) (21. ledna 1859 Milán – 15. srpna 1928 Vídeň) byl rakousko-uherský generál a vojevůdce první světové války. Do c. k. armády vstoupil jako kadet v roce 1878 a sloužil u různých posádek v Haliči a Tyrolsku. V hodnosti generálmajora se za první světové války zúčastnil bojů v Srbsku a Itálii. Byl dvakrát zraněn a za zásluhy získal v roce 1917 prestižní Vojenský řád Marie Terezie, zároveň byl povýšen na barona. Jako polní podmaršál zastával v letech 1917–1918 funkci velitele Tereziánské vojenské akademie. Po zániku monarchie byl penzionován a žil v soukromí.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/0a/Promotion_d.Theres.Ritter_im_Schloss_Wartholz.17.8.17._%28BildID_15568974%29.jpg/220px-Promotion_d.Theres.Ritter_im_Schloss_Wartholz.17.8.17._%28BildID_15568974%29.jpg)
Pocházel z moravské, byl vnukem ostravského okresního hejtmana Johanna Novaka (1799–1894).[1] Narodil se jako syn Arthura Novaka (1835–1865), úředníka u c. k. námořnictva, matka Josefína (1839–1913) byla dcerou milánského architekta Abrama Arientiho.[2] Vojenskou průpravu získal na kadetní škole v Králově Poli (dnes Brno) a do armády vstoupil v roce 1878 jako poručík u 45. pěšího pluku. Později sloužil u 80. pěšího pluku ve Lvově a zúčastnil se potlačení povstání v Dalmácii (1880). V roce 1883 byl povýšen na nadporučíka, jako kapitán (1890) byl přeložen k 74. pěšímu pluku, ale již o rok později se vrátil do Lvova. V roce 1901 byl povýšen na majora a stal se velitelem praporu u 2. pluku tyrolských myslivců v Tridentu.[3] U polních myslivců sloužil později v Klagenfurtu a v roce 1907 byl povýšen na podplukovníka.[4] V roce 1910 dosáhl hodnosti plukovníka[5] a v letech 1910–1914 byl velitelem 1. pluku císařských myslivců v Innsbrucku.[6]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/03/Grave_of_Guido_Freiherr_von_Novak-Arienti%2C_Hietzinger_Friedhof.jpg/220px-Grave_of_Guido_Freiherr_von_Novak-Arienti%2C_Hietzinger_Friedhof.jpg)
Na začátku první světové války byl povýšen do hodnosti generálmajora (1. srpna 1914)[7] a jako velitel brigády povolán na srbskou frontu v rámci armády generála Potiorka.[8] V září 1914 byl zraněn do hlavy a odeslán na dovolenou. Do aktivní služby se vrátil v lednu 1915 a znovu převzal velení brigády, s níž byl v květnu 1915 přeložen na italskou frontu.[9] V bojích na Soči byl znovu zraněn (srpen 1915), ale již v listopadu byl znovu v aktivní službě. Krátce byl velitelem 50. pěší divize a 62. pěší divize,[10] dočasně byl pověřen také velením 17. armádního sboru. Za mimořádné nasazení získal v roce 1917 rytířský kříž prestižního Řádu Marie Terezie. Řád převzal osobně z rukou císaře Karla I. při 180. řádové promoci 14. srpna ve vile Wartholz.[11][12] K datu 22. srpna 1917 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála,[13] zároveň stažen z fronty a do konce války zastával funkci ředitele Tereziánské vojenské akademieve Vídeňském Novém Městě.[14][15] Koncem roku 1918 bylo jeho jméno spojeno s pokusem uchovat monarchistické zřízení v Rakousku. V armádě byl penzionován k datu 1. ledna 1919[16] a dožil v soukromí ve Vídni. Je pohřben na hřbitově ve vídeňské čtvrti Hietzing.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil v Zoločivi v roce 1886 s Olgou Langnerovou von Granthal (1862–1893), dcerou majora Julia Langnera. Podruhé se oženil v roce 1897 v Brodech s Marthou Hirschovou von Duinofels (*1876), dcerou generálmajora Maximiliana Hirsche. Z prvního manželství se narodil syn Guido (*1887), s druhou manželkou měl syny Maximiliana (*1897) a Augusta (*1901). Všichni tři synové se jako nižší důstojníci zúčastnili první světové války, později působili v civilních službách a ekonomické sféře.[17]
Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]
V roce 1910 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem Edler von Arienti s využitím příjmení matky. Jako nositel prestižního Řádu Marie Terezie byl na základě řádových stanov v roce 1917 povýšen do stavu svobodných pánů.[18] Během své služby získal řadu dalších ocenění v Rakousku-Uhersku, za příkladnou účast na vojenských manévrech s mezinárodní účastí obdržel také dvě vyznamenání v zahraničí.[19][20]
Rakousko-Uhersko[editovat | editovat zdroj]
Válečná medaile (1882)
Jubilejní pamětní medaile (1898)
Vojenská záslužná medaile (1900)
Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1902)
Vojenský záslužný kříž III. třídy (1904)
Řád železné koruny III. třídy (1908)
Vojenský jubilejní kříž (1908)
Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1914)
Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1915)
rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1916)
rytíř Vojenského řádu Marie Terezie (1917)
Zahraničí[editovat | editovat zdroj]
Řád červené orlice II. třídy (1913, Německo)
Řád meče II. třídy (1913, Švédsko)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ VYSKOČIL, Aleš: Slovník představitelů politické správy na Moravě v letech 1850–1918; Historický ústav Akademie věd České republiky Praha, 2011; s. 200–201 ISBN 978-80-7286-183-5
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1929; Gotha, 1929; s. 483–484 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1903; Vídeň, 1902; s 225 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1909; Vídeň, 1909; s. 239 dostupné online
- ↑ Generale und Oberste des k.u.k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 12 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů pluků rakousko-uherské armády 1900–1914 dostupné online
- ↑ Generale und Obersten 1915; Vídeň, 1915; s. 9 dostupné online
- ↑ Přehled velení rakousko-uherské armády na srbské frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Přehled velení rakousko-uherské armády na italské frontě 1915 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii Praha, 1990; s. 86
- ↑ Přehled nositelů Řádu Marie Terezie na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Generale und Obersten 1917; Vídeň, 1917; s. 7 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů Tereziánské vojenské akademie na oficiálním webu milak.at dostupné online
- ↑ Přehled velitelů rakousko-uherských vojenských škol na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup Guido Novaka in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 128 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1939; Gotha, 1939; s. 364–365 dostupné online
- ↑ ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 78–79 ISSN 0036-5246
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Guido Novaka in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 330 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Guido Novaka in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 25 dostupné online
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Guido Novak von Arienti in: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950, díl 8; Vídeň, 1978; s. 168 dostupné online
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Rakousko-uherští generálové
- Rakousko-uherské osobnosti první světové války
- Rakouští šlechtici
- Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko)
- Nositelé Vojenského jubilejního kříže
- Nositelé Řádu červené orlice
- Nositelé Řádu meče
- Narození 21. ledna
- Narození v roce 1859
- Narození v Miláně
- Úmrtí 15. srpna
- Úmrtí v roce 1928
- Úmrtí ve Vídni
- Pohřbení na hřbitově v Hietzingu