Přeskočit na obsah

Grzegorz Fitelberg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Grzegorz Fitelberg
Základní informace
Narození18. října 1879
Daugavpils
Úmrtí10. června 1953 (ve věku 73 let)
Katovice
Místo pohřbeníVojenský hřbitov na Powązkach ve Varšavě
Žánryklasická hudba
Povolánídirigent, hudební skladatel, hudební pedagog, houslista a hudebník
Nástrojehousle
Členem skupinySvaz polských skladatelů
Oceněnídůstojník Řádu znovuzrozeného Polska (1927)
Zlatý záslužný kříž (1931)
Komtur Řádu Fénixe (1938)
Řád znovuzrozeného Polska (1947)
velkodůstojník Řádu znovuzrozeného Polska (1947)
… více na Wikidatech
SídloPetrohrad
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Grzegorz Fitelberg (18. října 1879 Daugavpils Lotyšsko – 10. června 1953 Katovice, Polsko) byl polský dirigent, hudební skladatel a houslista, člen hnutí Mladé Polsko.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Grzegorz Fitelberg byl synem vojenského hudebníka Hozjasza Fitelberga. V letech 1891–1896 studoval na Hudebním institutu ve Varšavě hru na housle u Stanisława Barcewicze a skladbu pod vedením Zygmunta Noskowského. Po dokončení studia působil jako houslista orchestru Velkého divadla ve Varšavě a od roku 1901 byl členem Varšavské filharmonie. V roce 1898 získal první cenu ve skladatelské soutěži Ignace Paderewského v Lipsku za Sonátu a-moll pro housle a klavír. V roce 1901 získal rovněž 1. cenu v soutěži hraběte Maurice Zamoyského ve Varšavě za Trio f-moll pro housle, violoncello a klavír. V sezoně 1904/1905 debutoval jako dirigent Varšavské filharmonie.

Další Fitelbergova umělecká činnost byla ovlivněna přátelstvím a spoluprací se skladatelem Karolem Szymanovským. Společně s ním založil a vedl Společnost mladých polských skladatelů a pořádal koncerty z jejich děl. V letech 1908-1911 stál v čele Varšavské filharmonie a často jako dirigent hostoval u orchestrů v Berlíně, Lipsku, Drážďanech, Rize a ve Vídni. V sezóně 1912-1913 působil jako dirigent Dvorní opery ve Vídni. Rovněž řídil orchestr Musikverein, s nímž 25. a 26. dubna 1912 navštívil Krakov.

V roce 1913 se krátce vrátil do Varšavy a poté na pozvání Sergeje Kousevického odcestoval do Ruska . V letech 1914-1919 působil v Petrohradě. Vedl orchestr divadla Muzykalnaja drama, orchestr Mariinského divadla a orchestr Michajlovského divadla. Od roku 1917 dirigoval Státní orchestr a po odchodu Sergeje Kousevického (1920) stanul v jeho čele. V sezoně 1920/1921 byl dirigentem Velkého divadla v Moskvě. V roce 1921 byl jmenován dirigentem souboru Ruský balet Sergeje Ďagileva. Spolupracoval s ním až do roku 1924. Dirigoval mimo jiné představení v Paříži , Londýně , Monte Carlu a Bruselu. V letech 1924-1934 vedl Varšavskou filharmonií a spolupracoval s Velkým divadlem ve Varšavě. Vystupoval rovněž v zahraničí. V roce 1925 měl sérii koncertů v divadle Colon v Buenos Aires a řídil inscenace řady ruských oper v Paříži. V letech 1934–1939 organizoval a vedl Symfonický orchestr Polského rozhlasu ve Varšavě. Vedle běžných rozhlasových koncertů uváděl veřejné koncerty ve Varšavě a Krakově a na Světové výstavě v Paříži v roce 1937, kde orchestr získal zlatou medaili.

V listopadu 1939 Fitelberg za dramatických okolností opustil Varšavu a přes Vídeň a Milán odešel do Paříže. V roce 1940 uvedl několik koncertů v Bristolu (BBC), Londýně a Haagu k uctění polských obětí války. V listopadu 1940 odešel do Jižní Ameriky. V letech 1940–1941 byl dirigentem Teatro Colon v Buenos Aires. Od roku 1942 až do konce války působil v USA. V roce 1946 se vrátil do Evropy a řídil řadu koncertů ve Velké Británii, Nizozemí a ve skandinávských zemích. Jeho první koncert po návratu do Polska se konal v říjnu 1946 v Krakově. V roce 1947 se stal ředitelem Velkého symfonického orchestru Polského rozhlasu v Katovicích. S tímto orchestrem vystupoval ve Varšavě, Vratislavi, Krakově, v Československu (1948), v Rumunsku a Maďarsku (1950).

Kromě koncertní činnosti byl i pedagogem. V letech 1927-1930 vyučoval dirigování na varšavské konzervatoři. V sezóně 1950-1951 působil jako profesor Státní vysoké školy múzických umění v Katovicích. Jeho žák Karol Stryja byl iniciátorem vzniku dirigentské soutěže pojmenované Fitelbergovým jménem.

Zemřel 10. června 1953 v Katovicích. Je pohřben na vojenském hřbitově ve Varšavě.

Jeho syn Jerzy Fitelberg (1903-1951) se stal hudebním skladatelem.

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]
Polská
Zahraniční

dále vyznamenání řecká, jugoslávská a rumunská

Významná díla

[editovat | editovat zdroj]
Pamětní deska na rodném domě (Daugavpils)
  • Houslový koncert d-moll op. 13 (1902–1903)
  • I. symfonie e-moll op. 16 (1904)
  • Píseň o sokolu op. 18, symfonická báseň na námět Maxima Gorkého (1905)
  • Ouvertura op. 14 (1905)
  • Ouvertura op. 17 (1906)
  • II. symfonie A-dur op. 20 (1907)
  • Protesilaus i Laodamia op. 24, symfonická báseň (1908)
  • Polská rapsodie op. 25 (1913)
  • II. rapsodie (1914)
  • V hlubinách moře (W głębi morza) op. 26, symfonický obraz pro velký orchestr (1914).

Komorní skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • Sonáta pro housle a klavír a-moll op. 2 (1894)
  • Klavírní trio f-moll op. 10 (1901)
  • Romances sans paroles op. 11 pro housle a klavír (D-dur (1892) a A-dur (1900))
  • Sonáta pro housle a klavír F-dur op. 12 (1901)
  • Sbírky písní op. 19, 21, 22, 23

Fitelberg velmi často pomáhal svému příteli Szymanovskému s instrumentací jeho děl. Také po smrti skladatele Mieczysława Karłowicze dokončil a instrumentoval jeho symfonickou báseň Epizod na maskaradzie op. 14.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grzegorz Fitelberg na polské Wikipedii.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Leon Markiewicz (ed.): Grzegorz Fitelberg – Korespondencja. Katovice. Fundacja Muzyczna Miedzynarodowego Konkurzu Dyrygentów im. Grzegorze Fitelberga. 2003 ISBN 83-912521-1-6

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Grzegorz_Fitelberg&oldid=22011474“