Přeskočit na obsah

Glodževo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Glodževo
Глоджево
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška230 m n. m.
Časové pásmoUTC+02:00 (standardní čas)
UTC+03:00 (letní čas)
StátBulharskoBulharsko Bulharsko
OblastRusenská
ObštinaVetovo
Glodževo
Glodževo
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha76,136 km²
Počet obyvatel3 372 (2024)[1]
Hustota zalidnění44,3 obyv./km²
Správa
Telefonní předvolba08184
PSČ7040
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Glodževo (bulharsky Глоджево) je město ležící v severním Bulharsku, v Dolnodunajské nížině na okraji pahorkatiny zvané Ludogorská plošina. Nachází se 11 km severovýchodně od města Vetovo, správního střediska stejnojmenné obštiny a žije v něm přibližně 3 400[1] obyvatel.

Město se rozkládá na rovinatém terénu s mírným sklonem k jihu, jihovýchodu a nadmořské výšce 230 m. Katastr města je kopcovitý, protkaný mnoha suchými údolími a hraničí s katastry vesnic Senovo, Krivňa, Ravno, Kamenovo, Smirnenski a měst Kubrat a Vetovo. Z plochy zabírají pole 56 %, lesy 23 % a pastviny 5 %. Převládají tu tmavě šedé lesní půdy, v nízkých polohách nivní půdy, vyskytují se i separované černozemě. Půdy jsou hluboké. Na úpatí leží sprašový horizont, který místy dosahuje 8 – 10 m. Území je krasové, v důsledku čehož se na celém území nenacházejí žádné prameny kromě starých vrtů v lokalitě Karasuluk a studen v lokalitě Kuzaltii. V Glodževu byly zdrojem života, protože jejich voda je pitná na rozdíl od ostatních studní, které nejsou pitné pro vysoký obsah solí a s tím spojenou hořkost.

Délka ulic dosahuje 32 km a všechny mají zpevněný povrch. Stavební fond byl obnoven a je průběžně modernizován. Hromadnou dopravu do okolních měst zajišťují autobusy; do Ruse a zpět jezdí linka ráno, v poledne i večer. Železniční stanice Senovo slouží cestujícím ve směru Varna – Ruse.

Na konci 17. století procházel Glodževem maďarský cestovatel Janos Komarosi na své cestě z Ruse do Silistry.[2] V září 1903 byla v Glodževu otevřena škola. Jejím prvním učitelem byl tehdy je devatenáctiletý Nedelčo Jordanov Čobanov z Razgradu.[3] Ve městě byly postaveny dvě mešity a jeden kostel, všechny jsou funkční. Glodževo bylo prohlášeno městem v květnu 2003.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Níže uvedená tabulka ukazuje vývoj populace města od třicátých let (1934 – 2021):[4]

Glodževo
rok 1934 1946 1956 1965 1975 1985 1992 2001 2011 2021
populace 5 015 4 829 4 680 5 046 4 649 4 566 4 233 3 953 3 467 3 095

K 15. září 2024 ve městě žilo 3 357 obyvatel a bylo zde trvale hlášeno 4 216 obyvatel.[5] Podle sčítání z 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:[6][p 1]

TurciBulhařiostatní'"`UNIQ--ref-00000009-QINU`"': 15 (0.5 %)

Významní rodáci

[editovat | editovat zdroj]
  • Nedim Hafız İbrahim Gence (bulharsky Недим Хафъз Ибрахим Генджев) — velký muftí muslimské denominace v Bulharsku v letech 1988 – 1991 a předseda tamější Nejvyšší muslimské duchovní rady v letech 1995 – 1997[7]
  • Rujdi Rujdi (bulharsky Ружди Ружди) — bulharský paralympionik, vítěz v hodu koulí na hrách v Riu 2016 a v Paříži 2024
  1. Deklarovat národnost nebylo při sčítání povinné.
  2. jiné a neurčené národnosti

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Глоджево na bulharské Wikipedii.

  1. a b Dostupné online.
  2. ИЛИЕВ, Борис. Родно Лудогорие. Алманах. Принос за опознаването на Лудогорието. София: Родно Лудогорие, 2008. 576 s. ISBN 9789549231212. S. 59. (bulharsky) 
  3. USER, Super. СУ "Христо Ботев" – град Глоджево [online]. 2017-10-27 [cit. 2024-10-11]. Kapitola История. (bulharsky) 
  4. Nacionalen statističeski institut. Справка за населението на гр. Глоджево, общ. Ветово, обл. Русе Код EKATTE - 15151 [online]. Национален статистически институт [cit. 2024-10-10]. Dostupné online. (bulharsky) 
  5. Таблици на адресно регистрираните по постоянен и по настоящ адрес лица към 15.09.2024 г. (по области, общини и населени места). Обновява се тримесечно. [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2024-09-15 [cit. 2024-10-10]. Dostupné online. (bulharsky) 
  6. НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2024-06-20]. Řádek 3582. soubor ve formátu xls. (bulharsky) 
  7. European Court of Human Rights. Дело Висш духовен съвет на мюсюлманската общност с/у България (Жалба № 39023/97) [online]. 2004-12-16 [cit. 2024-10-11]. Dostupné online. (bulharsky)