Gliese 167
Gliese 167 | |
---|---|
Astrometrická data (Ekvinokcium J2000.0) | |
Souhvězdí | Mečoun () |
Rektascenze | 04h 15m 56.90154s |
Deklinace | -53°18′35.3067″ |
Paralaxa | 76,6638±0,0146 |
Vzdálenost | 42,5 ly (13,02 pc) |
Zdánlivá hvězdná velikost | 7,63 |
Absolutní hvězdná velikost | 7,06 |
Vlastní pohyb v rektascenzi | 784,232 mas/rok |
Vlastní pohyb v deklinaci | 396,855 mas/rok |
Fyzikální charakteristiky | |
Typ proměnnosti | není |
Spektrální typ | K4.5 Vk |
Hmotnost | 0,73±0,09 M☉ |
Poloměr | 0,70±0,05 R☉ |
Zářivý výkon (V) | 19,6 % L☉ |
Povrchová teplota | 4602±80 K |
Další označení | |
Henry Draper Catalogue | HD 27274 |
2MASS | 2MASS J04155689-5318353 |
SAO katalog | SAO 233456 |
Katalog Hipparcos | HIP 19884 |
Katalog Tycho | TYC 8502-1080-1 |
General Catalogue | GC 5176 |
Glieseho katalog | GJ 167 |
(V) – měření provedena ve viditelném světle Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Gliese 167 (také označovaná jako HD 27274, GJ 167 nebo HIP 19884) je hvězda vzdálená přibližně 42,5 světelných let od Země. Nachází se v souhvězdí Mečouna a je viditelná pouze pomocí dalekohledu. Jedná se o oranžového trpaslíka spektrálního typu K4.5 Vk.
Historie a objevy
[editovat | editovat zdroj]Gliese 167 byla poprvé katalogizována ve Glieseho katalogu hvězd v blízkosti Slunce, zveřejněném roku 1957. Později se objevila i v dalších katalozích, například v katalogu Henryho Drapera (HD) nebo v katalogu Hipparcos, kde byly zpřesněny její astrometrické parametry. Moderní data poskytla mise Gaia, zejména v rámci Gaia Early Data Release 3 (EDR3), kde byla ještě lépe změřena paralaxa (76,66 mas) a vlastní pohyb.[1][2]
Fyzikální vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Gliese 167 je hvězda na hlavní posloupnosti, která produkuje energii jadernou fúzí vodíku v jádře. Jako oranžový trpaslík má nižší povrchovou teplotu než Slunce – přibližně 4602 K[3][4] – a svítivost činí okolo 19,6 % sluneční hodnoty. Její poloměr je odhadován na cca 0,70 R_☉ a hmotnost na 0,73 M_☉.[3]
Podle některých prací vykazuje hvězda lehce zvýšenou metalicitu ([Fe/H] ≈ +0,16), což značí vyšší obsah prvků těžších než helium. Pro oranžové trpaslíky to může souviset s možným vznikem planetárního systému, nicméně žádná exoplaneta zde doposud nebyla potvrzena.[5]
Rotace a stáří
[editovat | editovat zdroj]Projektovaná rychlost rotace je malá (okolo 1 km/s), což bývá pro klidnější hvězdy K typu běžné.[6] Stáří hvězdy se odhaduje zhruba na 4,5 miliardy let, tedy podobně jako u Slunce, i když různé modely mohou uvádět mírně odlišné hodnoty v rozmezí 4–6 Gyr.[7]
Možný planetární systém
[editovat | editovat zdroj]Kvůli vyšší metalicitě se předpokládá, že Gliese 167 by mohla hostit planetární soustavu. Opakovaná měření radiální rychlosti ovšem doposud žádné planety přímo nedetekovala; případné těleso by muselo být buď neobvykle malé, nebo mít oběžnou dráhu, která stávající metody těžko zachytí.[5][8] Hvězda je tedy i nadále zajímavým cílem pro budoucí přesnější měření např. spektrografy nové generace nebo pro tranzitní pozorování (např. TESS).
Význam
[editovat | editovat zdroj]Oranžoví trpaslíci (spektrální třída K) jsou dlouhověké a poměrně stabilní hvězdy, a proto bývají považovány za významné cíle pro hledání exoplanet a pro studium hvězdné evoluce. Gliese 167, nacházející se pouhých ~13 pc od Slunce, je ideální pro:
- Spektroskopické studie složení a metalicity hvězd podobného typu,
- Astrometrická měření (paralaxa, vlastní pohyb), díky relativní blízkosti,
- Hledání exoplanet nebo nižších hmotných objektů (hnědých trpaslíků), pokud by se v systému nacházely.
Další literatura / studie
[editovat | editovat zdroj]- FUHRMANN, K. Nearby stars of the Galactic disc and halo - V. Astronomy and Astrophysics. 2005. Dostupné online. doi:10.1051/0004-6361:20052933.
- MALDONADO, J. Chemical Composition of K-dwarfs and Impact on Planet Formation Theories. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2017, s. 3805–3817. Dostupné online. doi:10.1093/mnras/stx2268.
- BENSBY, T. The Galactic thin and thick discs in the context of stellar abundance surveys. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2010, s. 183–187. Dostupné online. doi:10.1111/j.1365-2966.2009.16066.x.
- ADIBEKYAN, V. Z. Towards the chemical characterization of exoplanet-host stars. Astronomy and Astrophysics. 2012, s. A32. Dostupné online. doi:10.1051/0004-6361/201219401.
- Recent spectroscopic analysis of K-type stars with emphasis on solar neighbourhood [online]. [cit. 2025-01-16]. Dostupné online.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Gaia Early Data Release 3 (EDR3) [online]. [cit. 2025-01-16]. Dostupné online.
- ↑ Gliese 167 — SIMBAD Astronomical Database [online]. Centre de Données astronomiques de Strasbourg [cit. 2025-01-16]. Dostupné online.
- ↑ a b CASAGRANDE, L., Schönrich, R.; Asplund, M.; Cassisi, S.; Feltzing, S. New constraints on the chemical evolution of the solar neighbourhood. Astronomy & Astrophysics. 2011, roč. 530, s. A138. Dostupné online. doi:10.1051/0004-6361/201016276.
- ↑ CASAGRANDE, L. Accurate fundamental parameters for nearby cool stars. II. - An improved calibration of infrared colours and masses for K7-M7 main-sequence stars. Astronomy & Astrophysics. 2011, s. A138. Dostupné online. doi:10.1051/0004-6361/201016276.
- ↑ a b JENKINS, J. S., Jones, H. R. A.; Tinney, C. G.; Butler, R. P.; McCarthy, C. An activity catalogue of southern stars. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2006, roč. 372, čís. 1, s. 163–173. Dostupné online. doi:10.1111/j.1365-2966.2006.10811.x.
- ↑ SOUBIRAN, C. Vertical distribution of Galactic disk stars. IV. AMR and AVR from clump giants. Astronomy & Astrophysics. 2004, s. 1089–1102. Dostupné online. doi:10.1051/0004-6361:20040304.
- ↑ MALDONADO, J. Chemical evolution of late-type stars in the solar vicinity. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2010, s. 1949–1961. Dostupné online. doi:10.1111/j.1365-2966.2009.16273.x.
- ↑ KANE, S. R. Refining Exoplanet Ephemerides. II. Future Transit Predictions and Orbital Parameters. The Astronomical Journal. 2017, s. 267. Dostupné online. doi:10.3847/1538-3881/ab3467.