Přeskočit na obsah

Glauchau

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Glauchau
Glauchau – znak
znak
Glauchau – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška266 m n. m.
Časové pásmoUTC +1
StátNěmeckoNěmecko Německo
Spolková zeměSasko
Zemský okresCvikov
Administrativní dělení7 místních částí
Glauchau na mapě
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha51,6 km²
Počet obyvatel21 951 (2022)[1]
Hustota zalidnění425,2 obyv./km²
Správa
Statusvelké okresní město
PrimátorPeter Dresler (nezávislý)
Oficiální webwww.glauchau.de
Adresa obecního úřaduMarkt 1
08371 Glauchau
Telefonní předvolba03763
PSČ08371
Označení vozidelZ, GC, HOT, WDA
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Bismarckova věž

Glauchau (česky dříve též Hluchov[2] či Hluchava[3]) je velké okresní město v německé spolkové zemi Sasko. Náleží k zemskému okresu Cvikov a má přibližně 22 tisíc[1] obyvatel.

Mezi lety 1994 a 2008 bylo Glauchau okresním městem zemského okresu Chemnitzer Land. Od roku 2008 spadá do zemského okresu Cvikov, jehož centrem je Zwickau.

Zeměpisná poloha

[editovat | editovat zdroj]

Glauchau leží na řece Cvikovská Mulda, na okraji Krušnohorské pánve, ve výšce 266 m n. m. (kostel sv. Jiří) uprostřed středosaského Burgenlandska.

Rozloha území města

[editovat | editovat zdroj]

Město zaujímá asi 50 km². Z toho 20 km² je tvořeno krčovým[zdroj⁠?!] lesem. Části tohoto lesa sloužily jako cvičiště Sovětské armády a jsou dnes chráněným přírodním územím, kde se usídlilo mnoho živočichů zařazených na červeném seznamu.

Sousední obce

[editovat | editovat zdroj]

Hraničícími obcemi jsou Callenberg, město Lichtenstein, město Meerane, Remse, Sankt Egidien, město Waldenburg, Deneřice, Mlseň a okresní město Zwickau.

Městská rada má 24 členů, od roku 2014 ji vede CDU s 11 křesly. Starostou v letech 2014–2020 je Peter Dresler (bezpartijní).

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Zámek Forderglauchau (přední část)
Zámek Hinterglauchau (Zadní trakt)
  • Dvojí zámek: Přední Forderglauchau a Zadní:Hinterglauchau je rozsáhlý renesanční objekt o dvou traktech se dvěma opačně orientovanými portály; v letech 1528–1534 ho pro pány ze Schönburgu zbudoval stavitel Andreas Günther z Chomutova. Hinterglauchau stojí na základech románského hradu z let 1170–1180, původně byl obehnán vodním příkopem, v zámecké kapli je pozdně gotický oltář a epitaf hraběnky Schönburgové; interiéry zámku zařízené v 19. století a doplněné muzejními sbírkami jsou přístupné; Forderglauchau slouží knihovně.
  • Farní kostel sv. Jiří (Skt. Georgenkirche), původem pozdně gotický halový kostel s patrovými emporami, založený roku 1483, protestanty přestavěný v 16. století a zásadně v letech 1726–1728; gotický oltář sv. Anny Samétřetí, barokní křtitelnice, barokní Silbermannovy varhany z roku 1730.
  • Radnice – na renesančních základech s hranolovou věží, přestavěna po požáru z roku 1813, zčásti rekonstruována do předchozí podoby.
  • Trhové náměstí (Marktplatz) – centrum horní historické části města, moderní kašna s bronzovými sochami trhovkyně, zpívajících dětí a tiskaře
  • Městské opevnění: vnitřní město a předměstí měly původně samostatné opevnění, pobořené za třicetileté války a opravené roku 1664, dochovaly se čtyři brány
  • Luteránský kostel
  • Bismarckova věž – vyhlídková věž o výšce 46 metrů, při dobré viditelnosti s výhledem až na Jedlovou horu. Připomíná lipský pomník Bitvy národů. Stavba trvala 3 měsíce a byla zkolaudována 4. září 1910 jako nejvyšší existující Bismarckovský pomník; jeho vodní nádrž pojme 180 krychlových metrů vody. V době NDR se nazývala „Věž míru“.
  • Georgius Agricola – přírodovědec, technik a konstruktér
  • Christian Samuel Barth (1735–1809) – hobojista a hudební skladatel
  • Paul Pfotenhauer (1842–1897) – historik Slezska a archivář
  1. a b Alle politisch selbständigen Gemeinden mit ausgewählten Merkmalen am 31.12.2022. Spolkový statistický úřad. 21. září 2023. Dostupné online. [cit. 2023-10-07].
  2. Kozennův Zeměpisný atlas pro školy střední, sestavil Jindřich Metelka, Vídeň 1900, str. 41
  3. TOMÁŠEK, Radmil. Německá demokratická republika. Praha: Olympia, 1982. S. 135. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Georg Piltz: Sachsen. Kunstführer. Leipzig-Jena-Dresden 1994, s. 74

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]