Giovanni Ciani
| Giovanni Ciani | |
|---|---|
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1873 – 1899 | |
| Poslanec Tyrolského zemského sněmu | |
| Ve funkci: ??? – ??? | |
| Starosta Trenta | |
| Ve funkci: 1866 – 1872 | |
| Předchůdce | Alberto Rungg |
| Nástupce | Paolo Oss Mazzurana |
| Ve funkci: 1880 – 1885 | |
| Předchůdce | Girolamo Bellesini |
| Nástupce | Paolo Oss Mazzurana |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Italská liberální str. Ústavní strana (Klub levice – staroněmci) Italský klub Coroniniho klub |
| Narození | 9. března 1833 Trento  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 2. října 1914 Trento  Rakousko-Uhersko |
| Děti | Tito Ciani |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Giovanni Ciani (9. března 1833 Trento – 2. října 1914 Trento[1]) byl rakouský politik italské národnosti z Tyrolska (respektive z Jižního Tyrolska), v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady a starosta Trenta.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Opakovaně byl volen jako člen italských národních liberálů do funkce starosty tyrolského Trenta.[1] Starostou byl v období let 1866–1872 a znovu 1880–1885.[2] Zasedal i jako poslanec Tyrolského zemského sněmu.[1]
Byl také poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil v prvních přímých volbách roku 1873, za kurii velkostatkářskou v Tyrolsku, 2. voličský sbor. Rezignaci oznámil dopisem 23. června 1877 z politických důvodů, 27. listopadu 1877 opětovně složil slib. Mandát obhájil ve volbách roku 1879, nyní za městskou kurii v Tyrolsku, obvod Trento, Cles, Fonde atd. Slib složil 9. října 1879. Opětovně zde byl zvolen i ve volbách roku 1885, volbách roku 1891 a volbách roku 1897. Rezignaci oznámil na schůzi 18. října 1899. Pak ho v parlamentu nahradil Vittorio de Riccabona.[3] V roce 1873 se uvádí jako baron Johann von Ciani, statkář, bytem Trento.[4]
V roce 1873 usedl do parlamentu za blok ústavověrných.[5] Uvádí se tehdy coby jeden z 67 členů staroliberálního Klubu levice, vedeného Eduardem Herbstem.[6] V roce 1878 zasedal v pětičlenném italském poslaneckém klubu.[7] V prosinci 1882 se přidal k nově ustavenému poslaneckému Coroniniho klubu, oficiálně nazývanému Klub liberálního středu, který byl orientován vstřícněji k vládě Eduarda Taaffeho.[8] Za člena Coroniniho klubu se uvádí i po volbách do Říšské rady roku 1885.[9]
Císař ho povýšil do baronského stavu.[1] Zemřel v říjnu 1914.[1]
Jeho syn Tito Ciani byl zemským poslancem v Tyrolsku.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e Sterbefälle. Allgemeiner Tiroler Anzeiger. Říjen 1914, roč. 7, čís. 295, s. 6–7. Dostupné online.
- ↑ MRAZ, Gerda; HALAMA, Diether. Tirol huldigt: 100 Geschenke an das Kaiserhaus aus der Österreichischen Nationalbibliothek. [s.l.]: Kaiserliche Hofburg zu Innsbruck, Österreichische Nationalbibliothek, 2001. 135 s. Dostupné online. S. 132. (německy)
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0008&size=45&page=71
- ↑ Statistika nové sněmovny poslanců říšské rady, Národní listy 31. 10. 1873, s. 2. http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5877662
- ↑ Politické zprávy domácí. Národní listy. Listopad 1873, roč. 13, čís. 307, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Strany na říšské radě. Posel z Prahy. Duben 1878, čís. 90, s. 1. Dostupné online.
- ↑ (Linzer) Tages-Post, 12. 12. 1882, č. 283, s. 2.
- ↑ Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.