Giovanna d'Aragona
| Giovanna d'Aragona | |
|---|---|
 Portrét doni Isabely de Requesens y Enríquez de Cardona-Anglesola, dříve považovaný za portrét Giovanny d'Aragona, od Raffaela a Giulia Romana | |
| Narození | 1502 Neapol |
| Úmrtí | 11. září 1575 (ve věku 72–73 let) Řím |
| Pohřbena | Paliano |
| Manžel | Ascanio Colonna |
| Potomci | Marcantonio II. Colonna Girolama Colonna Agnesina Colonna Vittoria Colonna |
| Rod | Trastámarové |
| Otec | Ferdinand Aragonský z Montalta |
| Matka | Catalina Folch de Cardona |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Giovanna d'Aragona (1502 Neapol – 11. září 1575 Řím) byla patronkou umění, tiskařů a náboženských reforem v Neapoli během renesance.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Byla nejstarší dcerou vévody Ferdinanda z Maltena a Castellany de Cardona. Její otec byl mladší nemanželský syn Ferdinanda I. Neapolského a Diany Guardato. Giovanna byla ve své době oslavována jako kráska. Byla popisována jako „krásná, ale chladná“.[1] V roce 1518, v roce jejího zasnoubení s Ascaniem Colonnou, konstáblem neapolským, nechal kardinál Bibbiena, vyslanec papeže na francouzském dvoře, zhotovit její portrét v dílně svého přítele Raffaela jako dar pro krále.[2]
Život
[editovat | editovat zdroj]Její rodiče uprchli na ostrov Ischia poté, co francouzská vojska obsadila Neapol. Žila zde také Constanza d'Avalos, která kolem sebe shromáždila kruh literátů.[3] Mezi těmito osobnostmi byla i její švagrová, básnířka Vittoria Colonna, manželka Constanzina synovce, Fernanda d'Ávalos.
V roce 1521 se Giovanna provdala za Vittoriina bratra Ascania. Po sňatku se stali vévodou a vévodkyní z Tagliacozza. Manželství však bylo nešťastné a po narození šesti dětí požádala Giovanna císaře Karla V. o prostředky na samostatné bydlení. Ten jí přidělil roční rentu 3 000 scudi. Ascanio odešel do Lombardie, zatímco Giovanna, předstírajíc cestu do termálních lázní v Pozzuoli, uprchla s celým Ascaniovým majetkem a dětmi na Ischii. Císař ji poté poslal na hrad Castel dell'Ovo.[1]
Vzhledem k postavení zúčastněných stran vyvolala tato záležitost kontroverze mezi italsko-španělskou šlechtou a na papežském dvoře. Ignác z Loyoly vyslal Nicolase Bobadillu, aby ji přesvědčil k návratu k manželovi. Když neuspěl, navštívil ji osobně v Alvitě, ale rovněž bez úspěchu. V tom ji podporoval její syn Marcantonio. Přesto darovala jezuitům pozemek na pahorku Kvirinál, aby zde mohli postavit svůj první seminář; dnes je zde kostel Sant'Andrea al Quirinale.[4]
Navzdory těmto událostem zůstala Giovanna blízká Vittorii a spolu se svou sestrou Marií a Constanzou d'Avalos podporovaly náboženského spisovatele Juana de Valdése. V roce 1541, když papež Pavel III. zvýšil cenu soli, pokusila se intervenovat za svého manžela, který odmítl platit „solnou daň“.[4] Také shromáždila zbraně a muže a prodávala šperky na obranu Paliana.[1] Navzdory její mediaci papežské síly zaútočily na Ascaniova území a on byl zajat vyslancem Karla V.
Papež Pavel IV., podobně jako jeho předchůdce Pavel III., byl nepřítelem rodiny Colonnů. V roce 1556 držel Giovannu v domácím vězení v Římě a zakázal jí sjednávat sňatky pro její dcery, pravděpodobně s úmyslem provdat je za své synovce. Jeho zacházení s Giovannou bylo v Benátkách kritizováno, neboť byla dlouho patronkou umělců a spisovatelů.[3] Uprchla v převleku za služku a s dětmi a služebnictvem se vydala do Tagliacozza. V roce 1560, po smrti Pavla IV., se vrátila do Říma a stala se významnou postavou italského politického a náboženského života.[5]
Básník Girolamo Ruscelli jí vzdal hold v antologii obsahující díla mnoha současných italských básníků.[3]
Giovanna d'Aragona zemřela v Římě 11. září 1575.[4]
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]| Ferdinand I. Aragonský | ||||||||||||
| Alfons V. Aragonský | ||||||||||||
| Eleonora z Alburquerque | ||||||||||||
| Ferdinand I. Neapolský | ||||||||||||
| Henrique Carlino | ||||||||||||
| Giraldona Carlino | ||||||||||||
| Isabela | ||||||||||||
| Ferdinand Aragonský z Montalta | ||||||||||||
| Diana Guardato | ||||||||||||
| Giovanna d'Aragona | ||||||||||||
| Ramon de Cardona i de Pinós | ||||||||||||
| Antoni de Cardona-Anglesola i Centelles | ||||||||||||
| Caterina de Centellas | ||||||||||||
| Ramón de Cardona | ||||||||||||
| Galceran de Requesens i Santa Coloma | ||||||||||||
| Castellana de Requesens | ||||||||||||
| Isabel Johan de Soler | ||||||||||||
| Catalina Folch de Cardona | ||||||||||||
| Galceran de Requesens i Santa Coloma | ||||||||||||
| Galceran de Requesens i Joan de Soler | ||||||||||||
| Isabel Johan de Soler | ||||||||||||
| Isabel de Requesens i Enríquez | ||||||||||||
| Alonso Enríquez de Guzmán | ||||||||||||
| Beatriz Enriquez | ||||||||||||
| Juana Pérez de Velasco y Manrique | ||||||||||||
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Giovanna d'Aragona na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Giovanna D'Aragona. www.isoladischia.net [online]. [cit. 2024-12-03]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ TINAGLI, Paola. Women in Italian Renaissance Art: Gender, Representation and Identity. [s.l.]: Manchester University Press 226 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7190-4054-2. (anglicky) Google-Books-ID: hMB_ysyXfhsC.
- ↑ a b c ROBIN, Diana Maury; LARSEN, Anne R.; LEVIN, Carole. Encyclopedia of women in the Renaissance: Italy, France, and England. [s.l.]: ABC-CLIO, 2007. S. 23–24. (anglicky)
- ↑ a b c Medici, Maria Teresa Guerra. "Giovanna d'Aragona – duchessa di Paliano", 'Enciclopedia delle donne [online]. 2023-07-29 [cit. 2023-07-29]. Dostupné v archivu.
- ↑ MANSUETO, Donato. The Italian emblem: a collection of essays. [s.l.]: Librairie Droz, 2008. S. 87. (anglicky)
