Giorgio Pitacco
| Giorgio Pitacco | |
|---|---|
 Medaile na počest Giorgia Pitaca, Terst 1935 | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1901 – 1907 | |
| Ve funkci: 1909 – 1917 | |
| Člen italského senátu | |
| Ve funkci: 1923 – 1924 | |
| Starosta Terstu | |
| Ve funkci: 1922 – 1926 | |
| Ve funkci: 1928 – 1933 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | italská nár. liberální str. |
| Narození | 25. dubna 1866 Piran  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 25. srpna 1945 (ve věku 79 let) Terst  okupační zóna Terst |
| Příbuzní | Paolo Rumiz |
| Alma mater | Universität Graz |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Giorgio Pitacco (25. dubna 1866 Piran – 25. srpna 1945 Terst[1]) byl rakouský politik italské národnosti, na počátku 20. století poslanec Říšské rady, v meziválečném období člen italského senátu a starosta Terstu.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Vystudoval práva na univerzitě ve Štýrském Hradci, kde roku 1890 získal titul doktora práv. Angažoval se v politice jako člen italské národně liberální strany. Zasedal v obecní radě v Terstu. Byl tajemníkem, později prezidentem organizace Lega Nazionale, která reprezentovala italské iredentistické proudy v Rakousku a podporovala italské školství a jazyková práva.[1]
Na počátku 20. století se zapojil i do celostátní politiky. Ve volbách do Říšské rady roku 1901 získal mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor) za městskou kurii, obvod Terst, 1. voličský sbor. Zasedal zde do roku 1907.[2] Byl řazen mezi liberální italské poslance.[3] Ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva, se poslancem nestal. Uváděl se tehdy coby italský liberální kandidát.[4] Uspěl ovšem v doplňovacích volbách roku 1909, kdy byl zvolen za obvod Terst 3. Nastoupil 24. listopadu 1909 místo Silvia Pagniniho. Byl členem poslanecké frakce Klub liberálních Italů. Mandát obhájil za týž obvod i ve volbách do Říšské rady roku 1911, usedl opět do Klubu liberálních Italů.[2] K roku 1911 se profesně uvádí jako magistrátní asesor.[5] Coby poslanec se profiloval jako zastánce jazykových práv rakouských Italů a podporoval zřízení italské univerzity v Terstu.[1]
Po vypuknutí světové války se uchýlil do Itálie a v Rakousku byl mezitím vyloučen z Říšské rady. V červenci 1917 při obnovení zasedání Říšské rady byl totiž vyzván, aby do 30 dnů udal důvody své absence v parlamentu, načež byl v září pro neomluvenou účast zbaven mandátu.[6] Byl zároveň obžalován z velezrady pro své separatistické proitalské aktivity a byly mu zabaveny jeho nemovitosti. Po bitvě u Caporetta roku 1917 byl prezidentem jadranské sekce iredentistické organizace Associazione Politica fra gli Italiani Irredenti a působil u dohodových kruhů v Paříži a Londýně za přičlenění etnicky italských regionů Rakouska-Uherska k Itálii.[1]
Po válce byl od roku 1922 do roku 1926 a opět v období let 1928–1933 starostou Terstu. Roku 1923 byl jmenován členem italského senátu. V roce 1939 se stal státním ministrem (Ministro di stato, čestný titul bez faktické exekutivní funkce).[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 8. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Pitacco, Giorgio (1866-1945), Politiker, s. 102. (německy)
- ↑ a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ Linzer Volksblatt, 10. 3. 1906, s. 5.
- ↑ Vorarlberger Landes-Zeitung, 23. 5. 1907, s. 1.
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0021&page=338&size=45
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0022&page=274&size=45
