Giacomo Giovanni Billiverti
| Giacomo Giovanni Biliverti Jacques Bylivelt | |
|---|---|
 Bilivertiův portrét od Hanse von Aachen | |
| Narození | 17. listopadu 1550 Delft |
| Úmrtí | leden/duben 1603 Florencie |
| Národnost | Nizozemec, naturalizovaný Ital |
| Vzdělání | žák Giambologni (Giovanni da Bologna) |
| Povolání | zlatník a emailér |
| Děti | Giovanni Biliverti |
| Hnutí | renesanční manýrismus |
| Významná díla | Toskánská velkovévodská koruna |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Giacomo Giovanni Biliverti, původním jménem Jacues Bylivelt (1550 Delft - leden/duben 1603 Florencie), byl původem nizozemský (vlámský) zlatník období manýrismu, naturalizovaný v Itálii, který pracoval zejména pro velkovévodu Ferdinanda I. Medicejského. Proslavil se korunou velkovévodů toskánských a luxusním stolním nádobím s chinoiseriemi.
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]Jacques Bylivelt se narodil Jacobu Janszoonovi Bijleveltovi v nizozemském městě Delft v roce 1550. Základy zlatnického řemesla poznal v otcově dílně, dále se učil v Augsburgu.
Před nebo až v roce 1569 opustil Nizozemsko a přesídlil do Florencie, kde vstoupil jako dvorní zlatník a klenotník do služeb Cosima I. Medicejského ve Florencii, pro něhož zhotovil velkovévodskou korunu (známou pouze z jedné kresby a z portrétu). Pro Cosimově smrti pracoval pro jeho syny. Pro Ferdinanda I. vytvořil či upravil mnohé klenoty a šperky, oblíbil se techniku emailu a styl šinoazérií. Velkovévoda Ferdinand I. mu také svěřil diplomatické mise doprovázet zahraniční šlechtické návštěvy a ukazovat jim umělecké poklady města Florencie. Po jeho smrti v roce 1587 pracoval ještě pro Františka I., jeho nádobí a šperky si objednávali také římský císař Rudolf II. a jeho dvořané, proto se několik příkladů dochovalo ve sbírce Uměleckohistorického muzea ve Vídni.
Vedl rovněž brusírnu drahokamů.
Roku 1576 se oženil s Fiamettou Mazzyfiriovou. Své jméno pak upravil do italštiny. Jeho syn Giovanni se stal malířem.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Thieme-Becker, Künstlerlexikon IV, 1910, s. 76
- G. J. Hoogewerff: Giovanni Bilivert (Bilivelti, Bijlevelt), dans Mededelingen van het Nederlands Historisch Instituut te Rome, s'Gravenhage 1944, s. 115-140 online.
- SANDRART, Joachim von: Teutsche Academie der Edlen Bau-, Bild- und Mahlerey-Künste. Nürnberg 1675.
