Přeskočit na obsah

George Townshend, 1. markýz Townshend

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
George Townshend, 1. markýz Townshend
Místokrál v Irsku
Ve funkci:
4. října 1767 – 30. listopadu 1772
PředchůdceGeorge Hervey, 2. hrabě z Bristolu
NástupceSimon Harcourt, 1. hrabě Harcourt
Generální polní zbrojmistr
Ve funkci:
28. října 1772 – 6. dubna 1782
PředchůdceJohn Manners, markýz z Granby
NástupceCharles Lennox, 3. vévoda z Richmondu
Ve funkci:
28. dubna 1783 – 5. ledna 1784
PředchůdceCharles Lennox, 3. vévoda z Richmondu
NástupceCharles Lennox, 3. vévoda z Richmondu
Narození28. únorajul. / 10. března 1724greg.
Londýn
Úmrtí14. září 1807 (ve věku 83 let)
Raynham Hall
ChoťCharlotte Townshendová, vikomtesa Townshendová (od 1751)
Anne Townshend, Marchioness Townshend (od 1773)
RodičeCharles Townshend, 3rd Viscount Townshend a Etheldreda Townshend
DětiLord James Townshend
George Townshend, 2nd Marquess Townshend
Lord John Townshend
Lord Charles Townshend
Lady Elizabeth Townshend
Lady Anne Townshend
Lord Frederick Townshend
Charlotte Osborne, Duchess of Leeds
Lady Harriet Townshend
PříbuzníCharles Townshend[1] a Lieut. Col. Roger Townshend[1] (sourozenci)
Alma materKolej sv. Jana
Etonská kolej
Profesedůstojník, kreslíř, karikaturista a politik
CommonsGeorge Townshend, 1st Marquess Townshend
Některá data mohou pocházet z datové položky.

George Townshend, 1. markýz Townshend, 4. vikomt Townshend (George Townshend, 1st Marquess Townshend, 4th Viscount Townshend of Raynham) (28. února 1724 Londýn – 14. září 1807 Raynham Hall, Norfolk, Anglie) byl britský státník a vojevůdce ze šlechtického rodu Townshendů. V koloniálních válkách a dynastických střetnutích v Evropě postupoval ve vojenské hierarchii a nakonec dosáhl hodnosti polního maršála. Kromě toho byl místokrálem v Irsku a zastával i úřady ve vládě. Získal titul markýze, což byl nejvyšší šlechtický titul v rodině Townshendů, který jeho potomci užívají dodnes.

Kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Byl starším synem 3. vikomta Townshenda a studoval na univerzitě v Oxfordu, od mládí zároveň sloužil v armádě. Války o rakouské dědictví se zúčastnil jako pobočník vévody z Cumberlandu, bojoval také v posledním jakobitském povstání z roku 1745. Mezitím se stal i členem Dolní sněmovny (1747) a poslancem zůstal 17 let, vzhledem k aktivní vojenské službě mimo Anglii se ale zasedání parlamentu zúčastnil jen zřídka.

V armádě se za sedmileté války dostal do konfliktu s vévodou z Cumberlandu, po nástupu Jiřího III. se ale stal členem Tajné rady, plukovníkem a královským pobočníkem. Za sedmileté války bojoval v Kanadě, kde po smrti generála Wolfa (1759) převzal vrchní velení a v roce 1761 byl povýšen na generálmajora. Závěr sedmileté války strávil jako velitel v Portugalsku (1762-1763).

Členem vlády byl v letech 1763–1767 jako náměstek generálního polního zbrojmistra, mezitím po otci zdědil titul vikomta a vstoupil do Sněmovny lordů (1764). V letech 1767–1772 byl místokrálem v Irsku, poté znovu zasedal v kabinetu jako generální polní zbrojmistr (1772–1782 a 1783–1784). V této funkci podstoupil v roce 1773 souboj se svým náměstkem 1. hrabětem z Bellomontu. V roce 1782 dosáhl hodnosti generála a v roce 1787 získal titul markýze. Po odchodu z vlády zastával spíše čestné funkce místodržitele v hrabství Norfolk (1792-1807) a guvernéra na ostrově Jersey (1796–1807). V roce 1796 byl povýšen na polního maršála.

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Byl dvakrát ženatý (první manželka Charlotte Compton, 1725–1770, druhá manželka Anne Montgomery, 1746–1819). Z obou manželství měl dvanáct dětí, dědicem titulu markýze byl nejstarší syn George (1753–1811), který ještě za otcova života získal titul hraběte z Leicesteru (1784).

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Kindred Britain.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=George_Townshend,_1._markýz_Townshend&oldid=23698050“