George S. Zimbel
| George S. Zimbel | |
|---|---|
| Narození | 15. července 1929 Woburn |
| Úmrtí | 9. ledna 2023 (ve věku 93 let) Montréal |
| Alma mater | Kolumbijská univerzita |
| Povolání | fotograf a fotoreportér |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
George S. Zimbel (15. července 1929 – 9. ledna 2023) byl americko-kanadský dokumentární fotograf.[1] Profesionálně působil od konce 40. let 20. století především ve svobodném povolání. Byl součástí Photo League a byl jedním z jejích posledních přeživších členů.[2] Narodil se v Massachusetts a kolem roku 1971 se usadil v Kanadě. Jeho díla jsou vystavována stále častěji od roku 2000 a příklady jeho práce jsou součástí několika stálých sbírek včetně Muzea moderního umění a Montrealského muzea výtvarných umění.[3] Byl popsán jako humanista.[4] Zimbel vydal několik knih svých fotografií a v roce 2016 byl předmětem dokumentárního retrospektivního filmu, který spolurežíroval jeho syn Matt Zimbel a distribuoval National Film Board of Canada.[5]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodil se jako George Sydney Zimbel ve Woburnu, Massachusetts, syn majitele obchodu se suchým zbožím (dry goods), navštěvoval střední školu Woburn High School a byl fotografem školní ročenky. Později studoval na Photo League pod Johnem Ebstelem.[2]
Zimbel se poté zapsal na Kolumbijskou univerzitu v New Yorku, kde se stal školním zpravodajským fotografem.[6] Tam potkal studenta umění Garryho Winogranda, kterého seznámil s fotografií. Školní temnou komoru používali pozdě v noci, aby se vyhnuli tlačenici v jinou denní dobu, a říkali si „Klub od půlnoci do úsvitu“. Zimbel i Winogrand později studovali v roce 1951 pod vedením Alekseje Brodoviče na New School for Social Research na stipendiích.[7]
Zimbel se dále setkal s Edwardem Steichenem, tehdejším kurátorem Muzea moderního umění, který ukázal Zimbelovy originální tisky raných mistrů fotografie, a to zpečetilo jeho rozhodnutí věnovat se fotografii jako kariéře. Na Steichenovu radu působil jako fotograf v americké armádě a během období obnovy po druhé světové válce strávil dva roky v Evropě.[2]
Po návratu do Ameriky se stal fotografem na volné noze. Jednou z jeho raných příležitostí bylo slavné fotografování Marilyn Monroe na Lexington Avenue v roce 1954 k propagaci jejího filmu The Seven Year Itch, na kterém měla Monroe své slavné bílé šaty.[8] Zimbel nikdy žádný z těchto obrázků neprodal a zabalil je až do roku 1976, načež je vytiskl a začal je vystavovat na samostatných výstavách.[9][10]
V roce 1971 se Zimbel a jeho rodina přestěhovali do malé komunity Argyle Shore, Queens County, Ostrov Prince Edwarda, kde dalších 10 let chovali zvířata na farmě, kterou nazývali „Bona Fide Farm“.[11] Poté, co se jejich děti odstěhovaly, se s manželkou přestěhovali do Montrealu, kde stále bydleli.[12]
Uznání
[editovat | editovat zdroj]Ačkoli byl v 50. a 60. letech široce publikován v publikacích, jako jsou New York Times, Look, Redbook a Architectural Digest, stal se široce uznávaným až po retrospektivní výstavě jeho prací v Institutu Valencia d'Art Modern ve Španělsku v roce 2000. Od té doby měl několik významných výstav po celém světě.[13]
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]Zimbel se v roce 1955 oženil s Elaine Sernovitzovou.[14] Profesionální spisovatelka spolupracovala s Georgem Zimbelem na cestopisech a dalších dílech. George a Elaine Zimbelovi měli čtyři děti včetně jazzového hudebníka Matta Zimbela, zakladatele kapely Manteca. Matt Zimbel koprodukoval a režíroval (s Jean-Francois Grattonem) dokumentární film o svém otci s názvem Zimbelism, který byl uveden v roce 2016.[15]
Zimbel zemřel 9. ledna 2023 ve věku 93 let.[16]
Publikace
[editovat | editovat zdroj]- Bourbon Street: New Orleans 1955 (2006)
- Le livre des lecteurs / Kniha čtenářů (2011)
- Momento: Fotografie od George S. Zimbela (2015)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku George S. Zimbel na anglické Wikipedii.
- ↑ Le photographe de Marilyn Monroe n'est plus (francouzsky)
- ↑ a b c Harry Rasmussen, "George Zimbel: The Long-Distance Runner" B&W Magazine (online). cit. October 29, 2016
- ↑ Zimbel Blog Archivováno 19. 3. 2018 na Wayback Machine., August 2007. cit. October 29, 2016
- ↑ George S. Zimbel: A Humanist Photographer, Montreal Museum of Fine Arts (2016). cit. October 29, 2016
- ↑ Zimbelism Archivováno 11. 1. 2023 na Wayback Machine., National Film Board of Canada (distributor). cit. December 16, 2016
- ↑ Columbia College Today [online]. [cit. 2022-06-12]. Dostupné online.
- ↑ Encyclopædia Britannica (online), Garry Winogrand. cit. October 29, 2016
- ↑ Everett-Green, Robert, After 70 years with a camera in his hands, photographer George Zimbel is still snapping pictures , The Globe and Mail, September 25, 2015
- ↑ BROWNSTEIN, Bill. Photographer George S. Zimbel still sees the light in the darkroom. Montreal Gazette. Postmedia Network Inc., October 2, 2015. Dostupné online [cit. 1 November 2016].
- ↑ Zimbel blog, cit. 29. října 2016.
- ↑ Argyle Shore Women's Institute, The History of Argyle Shore, Argyle Shore Women's Institute, 2009, s. 137
- ↑ Biography [online]. George S. Zimbel [cit. 2016-12-16]. Dostupné online.
- ↑ Zimbel bio Archivováno 30. 10. 2016 na Wayback Machine., Bulger Gallery (Toronto). cit. 29. října 2016
- ↑ Elaine Zimbel biography Archivováno 11. 1. 2023 na Wayback Machine., cit. October 29, 2016
- ↑ "Matt Zimbel: "Zimbelism" at Hot Docs festival", April 24, 2016, CBC News Montreal
- ↑ Le photographe de Marilyn Monroe n’est plus. www.lapresse.ca. La Presse, 10 January 2023. Dostupné online [cit. 10 January 2023].
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- George S. Zimbel v Internet Movie Database (anglicky)
