George Robinson, 1. markýz z Riponu

George Robinson, 1. markýz z Riponu
George Robinson, 1. markýz z Riponu
Předseda Sněmovny lordů
	Ve funkci:; 10. prosince 1905 – dubna 1908
Předchůdce	Robert Cecil, 3. markýz ze Salisbury
Nástupce	Henry Charles Petty-Fitzmaurice, 5. markýz z Lansdowne
Ministr kolonií Spojeného království
	Ve funkci:; 18. srpna 1892 – 21. června 1895
Předchůdce	Lord Knutsford
Nástupce	Joseph Chamberlain
První lord admirality
	Ve funkci:; 1. února 1886 – 20. července 1886
Předchůdce	Lord George Hamilton
Nástupce	Lord George Hamilton
Místokrál v Indii
	Ve funkci:; 8. června 1880 – 13. prosince 1884
Předchůdce	Robert Bulwer-Lytton, 1. hrabě z Lyttonu
Nástupce	Frederick Hamilton-Temple-Blackwood, 1. markýz Dufferin
Lord prezident Tajné rady
	Ve funkci:; 9. prosince 1868 – 9. srpna 1873
Předchůdce	John Spencer-Churchill, 7. vévoda z Marlborough
Nástupce	Henry Austin Bruce
Ministr pro Indii
	Ve funkci:; 16. února 1866 – 26. června 1866
Předchůdce	Charles Wood
Nástupce	Robert Cecil, vikomt Cranborne
Stranická příslušnost
Členství	Liberální strana
Narození	24. října 1827; Londýn
Úmrtí	9. července 1909 (ve věku 81 let); Ripon
Místo pohřbení	St Mary's Church, Studley Royal
Choť	Henrietta Robinson, Marchioness of Ripon (od 1851)
Rodiče	Frederick John Robinson a Sarah, Countess of Ripon
Děti	Frederick Robinson, 2nd Marquess of Ripon; Mary Sarah Robinson
Alma mater	Oxfordská univerzita
Profese	politik a diplomat
Ocenění	člen Královské společnosti; společník Řádu Indické říše; Nejvyšší řád Kristův; Podvazkový řád
Commons	George Robinson, 1st Marquess of Ripon
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

George Frederick Samuel Robinson, 1. markýz z Riponu (George Frederick Samuel Robinson, 1st Marquess of Ripon, 3rd Earl de Grey, 2nd Earl of Ripon, 2nd Viscount Goderich, 4th Baron Grantham) (24. října 1827, Londýn – 9. července 1909, Londýn) byl britský státník z původně měšťanského rodu z Yorku, byl vnukem ministra zahraničí 2. barona Granthama a synem premiéra 1. hraběte z Riponu. Patřil k významným politikům liberální strany, byl ministrem kolonií, námořnictva a místokrálem v Indii. Uplatnil se také jako diplomat a v roce 1871 byl povýšen na markýze z Riponu, obdržel Podvazkový řád a svou kariéru završil jako předseda Sněmovny lordů.

Politická kariéra

Narodil se v Downing Street 10, sídle britského premiéra, jímž byl tehdy jeho otec. Matkou byla Sarah Hobart, dcera ministra války a kolonií 4. hraběte z Buckinghamshire. Nenavštěvoval žádnou školu ani univerzitu, studoval pouze soukromě. V letech 1848–1849 se zúčastnil konference v Bruselu, poté byl zvolen do Dolní sněmovnyDolní sněmovny (1852-1859), na rozdíl od otce se připojil k liberálům. Po otci zdědil titul hraběte z Riponu a vstoupil do Sněmovny lordů (1859), téhož roku po strýci Thomasovi zdědil titul hraběte de Grey, do té doby vystupoval pod jménem vikomta Godericha.

V Palmerstonově vládě byl státním podsekretářem války (1859–1861 a 1861–1863), mezitím krátce státním podsekretářem pro Indii (1861). V letech 1863–1866 byl státním sekretářem války a od roku 1863 zároveň členem Tajné rady. Ve funkci prezidenta Tajné rady (1868–1873) získal Podvazkový řád (1869) a poté byl pověřen diplomatickou misí do USA, kde uzavřel Washingtonskou smlouvu (1871), která urovnala spory mezi Spojenými státy a Kanadou^[1]. Na základě toho získal v roce 1871 titul markýze z Riponu.

V letech 1880–1884 byl generálním guvernérem a místokrálem v Indii, kde se podílel na změně legislativy v otázce zrovnoprávnění Indů a jejich účasti na státní správě. Po návratu do Anglie byl v dalších liberálních vládách prvním lordem admirality (1886) a státním sekretářem kolonií (1892–1895). Politickou kariéru završil v Campbell–Bannermanově vládě jako lord strážce tajné pečeti a předseda Sněmovny lordů (1905–1908). Po úmrtí premiéra Campbell–Bannermana a nástupu H. H. Asquitha do čela vlády rezignoval v dubnu 1908 na post předsedy Horní sněmovny, v říjnu odstoupil i z funkce lorda strážce tajné pečeti a dožil v soukromí.

Rodina a další veřejné aktivity

Jeho sídlem byl zámek Studley Royal House v hrabství York, v tomto hrabství také zastával funkci lorda–místodržitele (1873–1906). V letech 1895–1896 byl starostou ve městě Ripon, od nějž byl odvozen rodový titul markýze. Dále byl kancléřem univerzity v Leedsu (1904–1909) a v roce 1870 obdržel čestný doktorát na univerzitě v Cambridge. Kromě toho byl již v mládí prezidentem Královské zeměpisné společnosti (1859–1860) a později také kurátorem Národní galerie. Jeho jméno nesou Riponovy vodopády na Viktoriině jezeře v Ugandě a ulice Ripon Street v Kalkatě.

Oženil se v roce 1851 se svou sestřenicí Henriettou Vyner (1833-1907) a měl s ní dvě děti. Dědicem titulů byl syn Frederick Oliver Robinson, 2. markýz z Riponu (1852–1923), který byl liberálním politikem a blízkým přítelem Eduarda VII.

Vyznamenání

rytíř Podvazkového řádu (Spojené království, 1869)
Řád indické hvězdy (Spojené království, 1875)
Řád Indické říše (Spojené království, 1880)
komtur velkokříže Řádu polární hvězdy (Švédsko, 1899)
rytíř Nejvyššího řádu Kristova (Vatikán, 1905)

Odkazy

Reference

↑ Ottův slovník naučný, díl 23.; Praha, 1905 (reprint 2000), s. 875 ISBN 80-7203-324-7

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu George Robinson, 1. markýz z Riponu na Wikimedia Commons
Rodokmen markýzů z Riponu Archivováno 14. 7. 2014 na Wayback Machine.
1. markýz z Riponu na webu Encyclopedia Britannica

[1] Ottův slovník naučný, díl 23.; Praha, 1905 (reprint 2000), s. 875 ISBN 80-7203-324-7

[1]