Georg von Kees

Georg von Kees
Velitel 6. armádního sboru v Košicích
Ve funkci: 1883 – 1887
Předchůdce	László hrabě Szapáry
Nástupce	Theodor Braumüller von Tannbruck
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní zbrojmistr (1884), polní podmaršálek (1875), generálmajor (1870)
Narození	24. listopadu 1822 Budín
Úmrtí	9. července 1906 (ve věku 83 let) Pezinok
Alma mater	Tereziánská vojenská akademie
Commons	Georg von Kees
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Georg von Kees (německy Georg Ernest Stephan Ritter von Kees) (24. listopadu 1822 Budín – 9. července 1906 Pezinok) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1842, svou kariéru začal u 35. pěšího pluku v Plzni. V hodnostech rychle postupoval během revolučních let 1848–1849, kdy se vyznamenal v bojích v Itálii. Později působil jako štábní důstojník a zúčastnil se dalších válečných tažení, několik let byl také ředitelem zpravodajské služby generálního štábu (1861–1864) a ředitelem Tereziánské vojenské akademie (1868–1872). Svou kariéru završil jako velitel 6. armádního sboru v Košicích (1883–1887). Ve vojsku dosáhl druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra (1884).

Životopis

Polní podmaršálek Georg von Kees (litografie, 1880)

Pocházel ze šlechtické rodiny nobilitované v 18. století, předkové sloužili v armádě a zastávali nižší zemské úřady. Narodil se jako jediný syn Georga von Kees (1782–1826). Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil jako poručík k 35. pěšímu pluku v Plzni. Vyznamenal se během revolučních let 1848–1849, kdy bojoval v Itálii a zúčastnil se bitvy u Custozzy a Novary. V té době rychle postupoval v hodnostech (nadporučík 1848, kapitán 1849). Poté působil u generálního štábu ve Vídni, v hodnosti majora (1856) se podílel na mapovacích pracích ve Valašsku. Během války se Sardinií (1859) působil ve štábu generála Gyulaie, byl povýšen na podplukovníka, poté byl štábním důstojníkem u 3. armádního sboru v Lublani. V letech 1861–1864 byl ředitelem zpravodajských služeb na generálním štábu. V roce 1864 byl povýšen na plukovníka a za prusko-rakouské války byl štábním důstojníkem u Severní armády ve východních Čechách. Krátce byl velitelem 28. pěšího pluku (1867–1868) a v letech 1868–1872 ředitelem Tereziánské vojenské akademie.

Ještě jako velitel Tereziánské vojenské akademie byl povýšen do hodnosti generálmajora (1870) a od roku 1872 byl velitelem 1. pěší brigády v Miskolci. V letech 1874–1881 byl velitelem 32. pěší divize v Budapešti. Mezitím dosáhl v roce 1875 hodnosti polního podmaršála a podílel se také na okupaci Bosny a Hercegoviny. V roce 1881 se stal velitelem v Košicích, kde setrval i po reorganizaci vojska jako velitel 6. armádního sboru (1883–1887). V roce 1884 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra. K datu 1. dubna 1887 byl penzionován.

Od narození užíval šlechtický titul rytíř. Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny I. třídy (1880), rytířského kříže Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1878) a Vojenského záslužného kříže (1850). Při příležitosti odchodu do penze obdržel velkokříž Leopoldova řádu (1887). Jako velitel v Košicích byl v roce 1882 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence a od roku 1882 byl zároveň čestným majitelem pěšího pluku č. 85 dislokovaného v Máramarosszigetu (dnes Sighetu Marmației v Rumunsku).

Jeho manželkou byla Marie, rozená Reichetzerová (1832–1895). Z jejich manželství se narodilo osm dětí, dva synové a šest dcer.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Georg von Kees na Wikimedia Commons
• Georg von Kees in: Österreichischen Biographisches Lexikon

Autoritní data	GND: 1013321081 ISNI: 0000 0001 2332 7389 VIAF: 173060423 WorldCat Entities: E39PBJcR74GQrPKwyX3Ct4YByd