Georg von Kees
Georg von Kees | |
---|---|
Velitel 6. armádního sboru v Košicích | |
Ve funkci: 1883 – 1887 | |
Předchůdce | László hrabě Szapáry |
Nástupce | Theodor Braumüller von Tannbruck |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | polní zbrojmistr (1884), polní podmaršálek (1875), generálmajor (1870) |
Narození | 24. listopadu 1822 Budín |
Úmrtí | 9. července 1906 (ve věku 83 let) Pezinok |
Alma mater | Tereziánská vojenská akademie |
Commons | Georg von Kees |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Georg von Kees (německy Georg Ernest Stephan Ritter von Kees) (24. listopadu 1822 Budín – 9. července 1906 Pezinok) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1842, svou kariéru začal u 35. pěšího pluku v Plzni. V hodnostech rychle postupoval během revolučních let 1848–1849, kdy se vyznamenal v bojích v Itálii. Později působil jako štábní důstojník a zúčastnil se dalších válečných tažení, několik let byl také ředitelem zpravodajské služby generálního štábu (1861–1864) a ředitelem Tereziánské vojenské akademie (1868–1872). Svou kariéru završil jako velitel 6. armádního sboru v Košicích (1883–1887). Ve vojsku dosáhl druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra (1884).
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Pocházel ze šlechtické rodiny nobilitované v 18. století, předkové sloužili v armádě a zastávali nižší zemské úřady. Narodil se jako jediný syn Georga von Kees (1782–1826).[1] Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil jako poručík k 35. pěšímu pluku v Plzni. Vyznamenal se během revolučních let 1848–1849, kdy bojoval v Itálii a zúčastnil se bitvy u Custozzy a Novary. V té době rychle postupoval v hodnostech (nadporučík 1848, kapitán 1849). Poté působil u generálního štábu ve Vídni, v hodnosti majora (1856) se podílel na mapovacích pracích ve Valašsku. Během války se Sardinií (1859) působil ve štábu generála Gyulaie, byl povýšen na podplukovníka, poté byl štábním důstojníkem u 3. armádního sboru v Lublani.[2] V letech 1861–1864 byl ředitelem zpravodajských služeb na generálním štábu. V roce 1864 byl povýšen na plukovníka[3] a za prusko-rakouské války byl štábním důstojníkem u Severní armády ve východních Čechách.[4] Krátce byl velitelem 28. pěšího pluku (1867–1868) a v letech 1868–1872 ředitelem Tereziánské vojenské akademie.[5]
Ještě jako velitel Tereziánské vojenské akademie byl povýšen do hodnosti generálmajora (1870)[6] a od roku 1872 byl velitelem 1. pěší brigády v Miskolci. V letech 1874–1881 byl velitelem 32. pěší divize v Budapešti.[7] Mezitím dosáhl v roce 1875 hodnosti polního podmaršála[8] a podílel se také na okupaci Bosny a Hercegoviny. V roce 1881 se stal velitelem v Košicích, kde setrval i po reorganizaci vojska jako velitel 6. armádního sboru (1883–1887).[9][10] V roce 1884 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra.[11] K datu 1. dubna 1887 byl penzionován.[12]
Od narození užíval šlechtický titul rytíř. Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny I. třídy (1880), rytířského kříže Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1878) a Vojenského záslužného kříže (1850). Při příležitosti odchodu do penze obdržel velkokříž Leopoldova řádu (1887). Jako velitel v Košicích byl v roce 1882 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence[13] a od roku 1882 byl zároveň čestným majitelem pěšího pluku č. 85 dislokovaného v Máramarosszigetu (dnes Sighetu Marmației v Rumunsku).[14]
Jeho manželkou byla Marie, rozená Reichetzerová (1832–1895). Z jejich manželství se narodilo osm dětí, dva synové a šest dcer.[15]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Rodina Georga von Keese na webu geni.com dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1860–1861; Vídeň, 1860; s. 543 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes, Vídeň, 1865; s. 122 dostupné online
- ↑ Přehled velení Severní armády v prusko-rakouské válce 1866 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Přehled ředitelů Tereziánské vojenské akademie na oficiálním webu Tereziánské vojenské akademie dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1871; Vídeň, 1871; s. 138, 735 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1877; Vídeň, 1876; s. 108 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1879; Vídeň, 1878; s. 113 dostupné online
- ↑ Velitelé armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1885; Vídeň, 1884; s. 96, 114 dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup Georga Keese in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 84 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 263dostupné online
- ↑ Pěší pluk č. 85 na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Rodina Georga von Keese na webu geni.com dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Georg von Kees na Wikimedia Commons
- Georg von Kees in: Österreichischen Biographisches Lexikon
- Rakousko-uherští generálové
- Absolventi Tereziánské vojenské akademie
- Osobnosti prusko-rakouské války
- Rakouští šlechtici
- Tajní radové
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Narození 24. listopadu
- Narození v roce 1822
- Narození v Budapešti
- Úmrtí 9. července
- Úmrtí v roce 1906
- Úmrtí v Pezinku