Gejza II. Uherský

Gejza II. Uherský
	Král uherský a chorvatský
	Gejza II. na dobové miniatuře (Chronicon Pictum).
Doba vlády	1141–1162
Korunovace	1141
Narození	1130
Úmrtí	31. května 1162
Předchůdce	Béla II. Uherský
Nástupce	Štěpán III. Uherský
Manželka	Eufrozina Kyjevská
Dynastie	Arpádovci
Otec	Béla II. Uherský
Matka	Helena Srbská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gejza II. Uherský (1130 – 31. května 1162) byl uherským králem^[1] v letech 1141–1162, z rodu Arpádovců. Byl synem uherského krále Bély II. a Heleny, dcery srbského velikého župana Uroše I. Korunovaný za uherského krále byl 16. února 1141, již 3 dny po otcově smrti. Dva z jeho synů se také stali uherskými králi; skrze dvě své dcery je prapředkem rodu Wittelsbachů a všech linií Wettinů.

Začátek vlády

Jelikož měl pouze 11 let, správu země převzal bratr jeho matky Beloš. Začátek jeho vlády byl poznamenán zhoršujícími se vztahy s římskoněmeckou říší, když byly zrušeny zásnuby mezi Gejzovou sestrou Žofií a následníkem německého trůnu. Vzájemné vztahy se zhoršily i s Čechami. Na scéně se také objevil syn dřívějšího krále Kolomana Boris. Římskoněmecký císař Konrád III. mu dovolil naverbovat si žoldáky na jeho územích. V dubnu 1146 Boris vpadl na území Uherska a dobyl Bratislavu, jenže Gejzovi se podařilo okupanty podplatit, aby odtáhli. Útok se však po půlroce zopakoval, jenže tentokrát byly v přímém setkání v bitvě u Litavy oddíly Jindřicha II., rakouského markraběte a Borisova podporovatele, poraženy uherskými vojsky.

O rok později přes Uhersko procházely německé oddíly na Druhou křižáckou výpravu. Po tomto vojsku do Uher dorazili i vojáci francouzského krále Ludvíka VII. Došlo ke spřátelení tohoto krále s Gejzou a Ludvík VII. se stal kmotrem Gejzova syna Štěpána. Oba tyto přechody proběhly bez problémů.

Zahraniční politika

Manželstvím se sestrou velkoknížete Kyjevské Rusi byl zatažen do mocenských sporů v této zemi. První výpravu do Kyjevské rusi provedl již v roce 1148 a další následující rok. Obě skončily bez výraznějších úspěchů. V roce 1150 opět vtrhl na Kyjevskou Rus, ale královští rádcové byli koupeni haličský knížetem a přiměli uherského krále, aby se vrátil domů. Poslední, šestou výpravu podnikl Gejza v roce 1152. Porazil haličského knížete Vladimirka Volodareviče, čímž mu odplatil hanebnou porážku z předchozího roku, ale ten se pomocí podplácení opět postaral, aby Gejza nemohl vyhrát definitivně.

Srbové, kterým Gejza pomáhal v odboji proti Byzanci, byli byzantským císařem Manuelem I. poražení a císař se vydal proti Uhersku. Obsadil pevnost Zemun a Kolomanův syn Boris pustošil uherské území. Gejza se vydal za Borisem, ale ten utekl do Byzance, kde nakonec zemřel.

V roce 1153 a také o dva roky později se Gejza pokusil uzavřít spojenectví s jihoitalskými Normany proti Byzanci, ale neúspěšně, a proto Gejza raději s byzantským císařem uzavřel mír. Přesto podporoval císařova bratra, který chtěl uchvátit korunu pro sebe, a v roce 1154 podnikl poměrně úspěšnou vojenskou výpravu na území Byzantské říše. Císař Manuel se mu odplatil vojenskou výpravou do Uher, a tak Gejza raději roce 1155 uzavřel mír na 5 let. Dalším nebezpečím pro zemi byl římskoněmecký císař Fridrich I. Barbarossa, který se netajil mocenskými zájmy na úkor Uherska. Fridrich I. povýšil v roce 1156 rakouské markrabství na vévodství a vévoda Jindřich II. Jasomirgott prohlásil, že je připraven na boj proti Uhersku.

Dynastické spory a konec vlády

Velmoži, kteří nebyli spokojeni s Gejzovou vládou, začali organizovat spiknutí. Do jejich čela se postavil Gejzův mladší bratr Štěpán. Spiknutí však bylo odhaleno a Štěpán byl nucen utéct do Německa. Jenže německý císař Štěpánovi odmítl pomoct, a tak odešel do Byzance. Uhersko - německé vztahy se však zlepšily, protože Fridrich I. hledal spojence proti Byzantské říší. V té době se papežem stal proticísařsky zaměřený Alexandr III., avšak císařovi přívrženci si zvolili vzdoropapeže Viktora IV. Evropa se tak rozdělila na dva tábory a Gejza podpořil Alexandra III., což zpečetil konkordát mezi Uherskem a papežskou kurií uzavřený v roce 1161.

Králův nespokojený bratr Štefan se opět pokusil na svou stranu získat císaře Fridricha I., což se mu znovu nepodařilo a znovu utekl do Byzance, následovaný bratrem Ladislavem. Gejza určil za následníka trůnu svého syna Štěpána, který již od roku 1152 vládl jako spolukrál. Po Gejzově smrti tak Štěpán III. na trůn nastoupil, jenže čekaly ho mocenské zápasy se strýci Štěpánem a Ladislavem podporovanými Byzantskou říší.

Rodina

V roce 1146 si vzal za manželku Eufrozinu z rodu Rurikovců, dceru kyjevského velkoknížete Mstislava I. Spolu měli tyto děti:

Štěpán III. (1147 – 4. březen 1172), uherský král 1162–1172
Béla III. (1148 – 23. duben 1196), uherský král 1172–1196, pokračovatel rodové linie
Alžběta Uherská (asi 1149 – po r. 1189), česká kněžna jako manželka knížete Bedřicha, skrze dceru Ludmilu předek rodu Wittelsbachů
princ Gejza Uherský (asi 1150 – před r. 1210)
Helena Uherská (asi 1158 – 25. květen 1199), manželka rakouského vévody Leopolda V. Babenberského, skrze vnučku Konstancii předek rodu Wettinů

„	Kraloval dvadcet let, tři měsíce a jedenáct dní. Zplodil čtyři syny: Štěpána, Bélu, Arpáda a Gejzu...	“
— Dubnická kronika^[2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gejza II. (Uhorsko) na slovenské Wikipedii.

↑ www.britannica.com
↑ Kronika uhorských kráľov zvaná Dubnická. Příprava vydání Július Sopko. Budmerice: Vydavateľstvo Rak, 2004. 239 s. ISBN 80-85501-13-9. S. 89.

Literatura

KRISTÓ, Gyula. Die Arpaden-Dynastie : die Geschichte Ungarns von 895 bis 1301. Budapest: Corvina, 1993. 310 s. ISBN 9631338576. (německy)
Vladimír Segeš a kol.: Kniha kráľov. (Bratislava, 2006). ISBN 80-10-01091-X

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Gejza II. Uherský na Wikimedia Commons

Předchůdce:
Béla II.

Uherský král
Gejza II.
1141–1162

Nástupce:
Štěpán III.

Předchůdce:
Béla II.

Chorvatský a dalmatský král
Gejza I.
1141–1162

Nástupce:
Štěpán III.

[1] www.britannica.com

[2] Kronika uhorských kráľov zvaná Dubnická. Příprava vydání Július Sopko. Budmerice: Vydavateľstvo Rak, 2004. 239 s. ISBN 80-85501-13-9. S. 89.

[1]

[2]

Uherští panovníci

Mýtičtí Arpádovci (do 9. století)	Levedi • Almoš

Arpádovci (9. století–1038)	Arpád (asi 845–asi 907) • Zoltán (náčelník) (asi 907–asi 950) • Fajsz (asi 950–955) • Takšoň (955–asi 970) • Gejza (asi 970–997) • Štěpán (997–1038)

Nedynastičtí (1038-1046)	Petr Orseolo (1038–1041) • Samuel Aba (1041–1044) • Petr Orseolo (1044–1046)

Arpádovci (1046-1301)	Ondřej I. (1046–1060) • Béla I. (1060–1063) • Šalamoun (1063–1074) • Gejza I. (1074–1077) • Ladislav I. (1077–1095) • Koloman (1095–1116) • Štěpán II. (1116-1131) • Béla II. (1131–1141) • Gejza II. (1141–1162) • Ladislav II.¹ (1162-1163) • Štěpán III. (1162–1172) • Štěpán IV. Uherský¹ (1163–1165) • Béla III. (1172–1196) • Emerich Uherský (1196–1204) • Ladislav III. (1204-1205) • Ondřej II. (1205-1235) • Béla IV. (1235-1270) • Štěpán V. (1270-1272) • Ladislav IV. Kumán (1272-1290) • Ondřej III. (1290-1301)

Boje o trůn (1301–1308)	Ladislav V.² (1301-1305) • Béla V.³ (1305–1308)

Anjouovci (1308–1387)	Karel I. Robert (1308–1346) • Ludvík I. (1346–1382) • Marie Uherská⁴ (1382–1395) • Karel II.¹ (1385–1386)

Různé rody (1387–1526)	Zikmund Lucemburský (1387–1437) • Albrecht II. Habsburský (1437–1439) • Alžběta Lucemburská⁵ (1439–1440) • Vladislav I. Jagellonec (1440–1444) • Ladislav Pohrobek (1444–1457) • Matyáš Korvín (1458–1490) • Vladislav Jagellonský (1490–1516) • Ludvík Jagellonský (1516–1526)

Habsburkové (1526–1780)	Ferdinand I. Habsburský (1526–1564) • Maxmilián II. Habsburský (1564–1576) • Rudolf II. (1576–1608) • Matyáš Habsburský (1608–1619) • Ferdinand II. Habsburský (1619–1637) • Ferdinand III. Habsburský (1637–1657) • Ferdinand IV. Habsburský • Leopold I. (1657–1705) • Josef I. Habsburský (1705–1711) • Karel VI. (1711–1740) • Marie Terezie (1740–1780)

Habsburko-Lotrinkové (1780–1918)	Josef II. (1780–1790) • Leopold II. (1790–1792) • František I. Rakouský (1792–1835) • Ferdinand I. Dobrotivý (1835–1848) • František Josef I. (1848–1916) • Karel I. (1916–1918)

¹ vzdorokrál, ² Přemyslovec , ³ Wittelsbach, ⁴ od roku 1387 spoluvládkyní Zikmunda Lucemburského, ⁵ polooficiální vládce