Přeskočit na obsah

Gdaňský sokol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gdaňský sokol
Gdaňský sokol
Gdaňský sokol
Základní informace
Země původuNěmeckoNěmecko Německo
Využitíokrasné plemeno
Stupeň prošlechtěníušlechtilé plemeno
Tělesná charakteristika
Tělesný rámecmalý
Klasifikace a standard
Plemenná skupinaDlouhozobí rejdiči
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah v kategorii na Commons

Gdaňský sokol, též gdaňský vysokoletec, je plemeno holuba domácího vyznačující se dlouhým stříškovitým ocasem a chocholkou. Chová se především pro výstavní účely, i když nemá špatné schopnosti letu, létá především ve vysokých výškách.[1] V seznamu plemen EE a v českém vzorníku plemen náleží mezi rejdiče a to pod číslem 0816.

Je to menší holub, který svými tělesnými znaky patří mezi dlouhozobé rejdiče: jeho profil hlavy je tvořen plynulým přechodem jen mírně zaobleného čela a zobáku. Hlava je prodloužená a tvoří podlouhlý, nízký oblouk. Zobák je dlouhý, slabý a narůžovělý, jen u tmavých barevných rázů je přípustná jeho tmavší špička. Oči jsou perlové, obočnice úzké a namodralé. Hlavu zdobí jednoduchá chocholka, která nepřechází v hřívu na krku ani netvoří postranní růžice. Krk gdaňského sokola je krátký a silný a přechází v dlouhý, štíhlý a téměř vodorovně nesený trup. Zvláštností tohoto plemene je jeho ocas: je tvořený 14-18 dlouhými rýdovacími pery, které jsou složené do vodorovné stříšky.[1] Nohy jsou nižší a neopeřené.

Opeření je nejčastěji bílé,[2] ale barevných rázů gdaňského sokola existuje nemálo, celobarevní pruhoví i kapratí v různých, i ředěných barvách, žíhaní bělouši, tygři, straky včetně běloocasých či rázy stříkané.

  1. a b PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. Kapitola Gdaňský sokol, s. 46. 
  2. HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. Kapitola Sportovně letový směr, s. 211. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. 
  • HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]