Komotiní
| Komotiní Κομοτηνή | |
|---|---|
 Střed města s budovou místního úřadu | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 41°7′2″ s. š., 25°24′4″ v. d. |
| Nadmořská výška | 45 m n. m. |
| Stát |  Řecko |
| Kraj | Východní Makedonie a Thrákie |
  Komotiní Poloha města na mapě Řecka | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 54 272 (2011) |
| Etnické složení | Řekové, Turci, Pomaci, Romové |
| Náboženské složení | pravoslaví, islám |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 691 00 |
| Označení vozidel | KO |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Komotiní (řecky Κομοτηνή, turecky Gümülcine, bulharsky Гюмюрджина – Gjumjurdžina) je město ležící v severovýchodním Řecku, v Dolnothrácké nížině mezi Egejským mořem a jižním úpatím Rodopů.
Město je správním střediskem řeckého kraje Východní Makedonie a Thrákie a má necelých 55 tisíc obyvatel.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Sídlo existuje od 2. století př. n. l., což je doloženo archeologickými nálezy, a v té době profitovalo z blízké silnice Via Egnatia, která vznikla v téže době. Na zdejších zříceninách z byzantské doby se nachází nápis ze 4. století. V té době byla daleko významnější blízká pevnost Mosynopolis. Podle všeho město založili uprchlíci z této pevnosti poté, co ji v roce 1207 dobyl bulharský car Kalojan. Od té doby se plynule rozrůstalo a v roce 1331 ho ve své knize Historie zmiňuje císař Jan VI. pod jménem Koumoutzina v souvislosti s byzantskou občanskou válkou. Pod svým současným jménem je město zaznamenáno historikem Nikephorem Phokasem v roce 1343.
Město padlo do osmanského panství mezi lety 1361 až 1363 a Turci se záhy stali dominantním obyvatelstvem zdejšího okolí. Turecký název města je doložen již v roce 1361. Osmanský census z roku 1519 uvádí 2 500 obyvatel, z čehož bylo asi jen 10 % křesťanů a 4 % židů. Naproti tomu francouzský cestovatel Pierre Belon, který město navštívil v roce 1548, tvrdí, že je obýváno Řeky a jen málo Turky. V polovině 17. století napočítal Evlija Čelebi 4 000 prosperujících kamenných domů a 400 obchodů.[1] Město bylo několikrát postiženo morem, což vedlo k úbytku obyvatelstva, a ten byl vyrovnán až v 19. století. V té době se Komotiní začalo finančně dařit díky rozvíjejícímu se obchodu, založenému především na pěstování tabáku v okolí města. To dokládá tehdejší vysoká stavební aktivita, během které byly mimo jiné rozšířeny i zdejší mešity. Zároveň byla postavena železnice spojující Soluň a Cařihrad.
Po rusko-turecké válce přibyli do města a okolí muslimští uprchlíci z Bulharska a převážili tak stávající poměr mezi jednotlivými náboženstvími. Během první balkánské války obsadila město bulharská armáda, která v bezprostředně následující druhé balkánské válce ustoupila před tureckými vojsky. Po Bukurešťském míru ustanovili zdejší muslimové provizorní vládu Západní Thrákie ve snaze zabránit Bulharsku, aby území znovu zabralo, a Komotiní se stalo hlavním městem tohoto útvaru. Po Cařihradském míru se město stalo, stejně jako západní Thrákie, součástí Bulharska až do roku 1919, kdy připadlo podle smlouvy z Neuilly Řecku. Muslimské obyvatelstvo západní Thrákie bylo smlouvou z Lausanne vyňato z výměny obyvatelstva mezi Řeckem a Tureckem, ta ovšem změnila zdejší demografické složení, protože se do města přistěhovali řečtí utečenci především z Malé Asie a východní Thrákie. Za druhé světové války Bulharsko město znovu obsadilo a transportem do Treblinky dalo vyhubit místní židovskou minoritu. Od roku 1944 je město trvale součástí Řecka.
Současnost
[editovat | editovat zdroj]Město je významným hospodářským centrem západní Thrákie. Nachází se tu 20 základních škol, 7 nižších a 4 vyšší střední školy a 2 průmyslové školy. Od roku 1974 tu sídlí Thrácká Démokritova univerzita.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Komotini na anglické Wikipedii.
- ↑ KIEL, Machiel. Observations on the History of Northern Greece during the Turkish Rule: Historical and Architectural Description of the Turkish Monuments of Komotini and Serres, their place in the Development of Ottoman Turkish Architecture and their Present Condition. Balkan Studies. the Institute of Balkan Studies, 1971, čís. 12, s. 417. Dostupné online [cit. 2017-03-15]. ISSN 2241-1674. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Komotiní na Wikimedia Commons
