Přeskočit na obsah

Fudži

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Fudži (rozcestník).
Hora Fudži
富士山 (Fudžisan)
Pohled na horu Fudži za úsvitu od jezera Kawaguči
Pohled na horu Fudži za úsvitu
od jezera Kawaguči
Vrchol3776 m n. m.
Prominence3776 m ↓ Tichý oceán
Izolace2077 km → Süe-šan, Tchaj-wan[1]
SeznamyNejvyšší hory asijských zemí
Japonské třítisícovky #1
Ultraprominentní hory
Poloha
SvětadílAsie
StátJaponskoJaponsko Japonsko
Souřadnice35°21′38″ s. š., 138°43′39″ v. d.
Fudži
Fudži
Prvovýstupneznámý mnich v roce 663
Typstratovulkán
Erupce1707
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Sopka Fudži - posvátné místo a zdroj inspirace umění
Světové dědictví UNESCO
Smluvní státJaponskoJaponsko Japonsko
Typkulturní dědictví
Kritériumiii, vi
Odkaz1418 (anglicky)
OblastAsie
Zařazení do seznamu
Zařazení2013 (37. zasedání)
Satelitní snímek hory Fudži
Rudá Fudži od Hokusaie
Pohled z letounu na Fudžisan
Kusakabe Kimbei: Pohled na horu Fudži, ručně kolorovaná albuminová fotografie, 1880

Fudži (japonsky 富士山, Fudži-san) je nejvyšší hora Japonska. Rozkládá se v regionu Čúbu na hranici mezi prefekturami Šizuoka a Jamanaši na západ od Tokia, z kterého je za jasného počasí viditelná. Hora stojí osamoceně uprostřed nížin při tichomořském pobřeží ostrova Honšú.

Sopka

[editovat | editovat zdroj]

Sopka vznikala opakovaným vyvrhováním lávy a popela a jedná se tedy o stratovulkán.[2] V současnosti je Fudži považována za aktivní sopku s malou pravděpodobností erupce. Prvním dochovaným záznamem o erupci je z roku 800 př. n. l. Od té doby jich proběhlo několik. Posledním zaznamenaným výbuchem byla tzv. erupce Hóei v roce 1707, kdy město Edo (dnešní Tokio) vzdálené 100 kilometrů pokryla vrstva popela.

Kráter (Nai-in) má šířku kolem 700 metrů. Okraj sopečného kráteru má přibližně kruhový tvar, z kterého vyrůstá šest výstupků zvaných „šest okvětních plátků Fudži“. Tyto výstupky vytvářejí dojem hrbolatého vrcholu.

Geografie

[editovat | editovat zdroj]

Po většinu roku je její elegantní kuželovitý vrchol pokrytý sněhem. Obvod hory na úpatí je 125 km. Kolem hory Fudži leží pět jezer: Kawaguči, Jamanaka, Sai, Motosu a Šódži. Jezera se nalézají uprostřed lesů a jsou propojená potůčky a vodopády.

Geologie

[editovat | editovat zdroj]

Hora Fudži se nachází na rozhraní tří malých tektonických desek - Amurské, Ochotské a Filipínské. Tomuto bodu se říká tzv. trojný bod (ang. triple junction), v tomto případě trojný bod hlubokomořského příkopu, jelikož hranice všech tří litosférických desek jsou tvořeny hlubokomořskými příkopy.[3][4][5] Zmíněné litosférické desky formují západní část Japonska, východní část Japonska a poloostrov Izu.[6] Sousední pacifická tektonická deska se podsouvá (subdukuje) pod tyto desky a zapříčiňuje zdejší vulkanickou aktivitu. Hora Fudži se také nachází poblíž tří ostrovních oblouků, což je pásmo sopek vzniklých zahříváním a roztavením subdukující litosférické desky,[7] a to japonského jihozápadního, japonského severovýchodního a oblouku Izu-Bonin-Mariana.[6] Trojný bod hory Fudži je pouze 400 kilometrů vzdálený od trojného bodu Boso, který je stejného typu.

Hlavní kráter Fudži má v průměru 780 metrů a hloubku 240 metrů. Dno kráteru má průměr 100-130 metrů. Úhel sklonu stěny kráteru do vzdálenosti 1.5-2 kilometrů se pohybuje mezi 31°-35°, což je sypný úhel pro suchý štěrk. Za touto vzdáleností je úhel sklonu 27°. To je způsobeno zvýšením obsahu Scoria (vulkanická pyroklastická hornina vzniklá utuhnutím lávy).[8] Úhel sklonu středního úbočí se snižuje z 23° na méně než 10° v podhůří sopky.[6]

Vědci identifikovali čtyři odlišné fáze vulkanické aktivity, které daly vzniknout hoře Fudži. První fáze, nazývající se Sen-komitake, je tvořena andezitovým jádrem nedávno objeveném v hlubinách hory. Fázi Sen-komitake následovala fáze "Komitake Fudži", která se skládá z vrstvy bazaltu, o které se předpokládá, že vznikla před několika stovkami tisíc let. Zhruba před 100 000 lety přes vrstvu bazaltu přetekla vrstva formující tzv. "Starou Fudži". Hora Fudži, kterou známe nyní ve 21. století, tzv. "Nová Fudži", nejspíše vznikla zhruba před 10 000 lety převrstvením "Staré Fudži".[9]

Erupce Pre-Komitake začaly ve středním Pleistocénu v oblasti sedm kilometrů severně od hory Fudži. Po relativně krátké pauze erupce znovu započaly a zformovaly ve stejné oblasti vulkán Komitake. Tyto erupce skončily před 100 000 lety. Sopka Ašitake, nacházející se 20 kilometrů jihovýchodně od hory Fudži, byla aktivní před 400 000 - 100 000 lety. Samotná hora Fudži začala být aktivní před 100 000 lety za vzniku Ko-Fudži (stará Fudži), která se zformovala před 100 000 - 17 000 lety. V dnešní době (21. století) je již však téměř pohřbena pod současnou Fudži. Následně, na jihovýchodní straně sopky, před zhruba 18 000 lety došlo k velkému sesuvu vulkanického materiálu. Erupce Šin-Fudži (nové Fudži), tvořené lávou, lapili a vulkanickým popelem, se začaly objevovat v dobách mezi 17 000 - 8 000 lety, 7 000 - 3 000 lety a 4 000 - 2 000 lety. Postranní erupce, vyskytující se většinou ve formě parazitických struskových kuželů, ustaly v roce 1707. Největší kužel, Omuro-Jama, je jeden z více než 100 kuželů seřazených ve směru SZ-JV a SV-JZ po vrcholku hory. Hora Fudži má také více než 70 lávových tunelů a a značné množství lávových dutin po uhořelých kmenech stromů. Dva velké sesuvy tvoří čela údolí Jošida-Osawa a údolí Osawa-Kuzure.[6]

Od prosince 2002 je tato sopka klasifikována jako aktivní s nízkým rizikem erupce. Poslední zaznamenaná erupce byla erupce Hóei, která začala 16. prosince 1707 (Hóei 4, 23 den 11. měsíce) a skončila 1. ledna 1708 (Hóei 4, 9 den 12. měsíce).[10] Erupce vytvořila nový kráter a v dolní polovině jihovýchodní strany druhý vrcholek, pojmenovaný hora Hóei. Popel a prach z Fudži byl chrlen v podobě deště, dopadajícího do provincií Izu, Kai, Sagami a Musaši.[11] Po této události již nebyly zaznamenány žádné známky další erupce. I přes to bylo v podvečer 15. května 2011 zaznamenáno zemětřesení v malé hloubce o hodnotě 6.2 magnitudo, jen pár kilometrů od jižní strany hory Fudži.

Zaznamenané erupce

[editovat | editovat zdroj]

Před zhruba 11 000 lety začalo ze západní strany vrcholu staré Fudži vytékat velké množství lávy, formující novou Fudži, která je v současném 21. století hlavní částí hory Fudži. Od té doby byly vrcholky staré a nové Fudži vedle sebe. Avšak před 2 500 - 2 800 lety zvětrávání vrcholu staré Fudži způsobilo masivní sesuv, a tak zůstal pouze vrchol Šin-Fudži. Zde je uvedeno deset známých erupcí, které mohou být dohledány ze spolehlivých zdrojů.[12][13]

Datum(y) Poznámky Ref.
31. červenec 781 Erupce byla zaznamenána v Šoku Nihongi. Bylo poznamenáno, že "padal popel", jiné detaily však nejsou zaznamenány [14]
11. duben - 15. květen 800

13. leden 802

Nihon Kirjaku udává, že během první fáze byla obloha temná i během dne. Druhá fáze je známá z Nippon Kiseki, kdy štěrk padal jako kroupy. [15]
Červen - září 864

Prosinec 865 - leden 866

Obě fáze byly zaznamenány v Nihon Sandaj Džicuroku. Tato erupce vytvořila tři z pěti jezer Fudži: Motocu, Šódži a Sajko. Vytvořila je z jediného jezera tím, že ho lávový proud oddělil na tři části. [16]
Listopad 937 Zaznamenáno v Nihon Kirjaku. [17]
Březen 999 V Hončó Séki je poznamenáno, že zprávy o erupci byly doručeny do Kjóta, ale žádné další detaily nejsou známy. [18]
Leden 1033 Dle Nihon Kirjaku byla zpráva o erupci doručena do Kjóta o dva měsíce později. [19]
17. duben 1083 Jediný tehdejší záznam této události byl sepsán buddhistickým mnichem a je možné ho nalézt ve Fusó Rjakuki. Pozdější spisy indikují že zvuk erupce mohl být slyšen i v Kjótu. [20]
Mezi 30. lednem 1435 a 18. lednem 1436 Záznam této erupce se objevuje v Ódajki, v kronice uchovávané mnichy v chrámu Kubo Hačiman ve městě Jamanaši. Je zde napsáno, že na hoře Fuji byly viditelné plameny. Jelikož zde není žádná zmínka o kouři, vypadá to, že se jednalo o Havajský typ erupce (pouze láva). [21]
Srpen 1511 Kacujamaki (nebo Mjóhódžiki), sepsané mnichy v Mjóhó-dži ve městě Fudžikawagučiko, indikovalo že na hoře Fudži byl v tuto dobu oheň, ale jelikož na tomto místě nebyla vegetace, musel to být jednoznačně lávový proud. [22]
16. prosinec 1707 Erupce Hóei. [10]

Současné nebezpečí erupce

[editovat | editovat zdroj]

Sledujíce zemětřesení v Tóhoku v roce 2011, média spekulovaly, že by šoková vlna mohla vyvolat vulkanický neklid na hoře Fudži. V září 2012 Národní Výzkumný Ústav pro Vědu o Zemi a Prevenci Katastrof (National Research Institute for Earth Science and Disaster Prevention - NRIESDP) vytvořil matematické modely, které poukazovaly na to, že tlak v magmatickém krbu by mohl být o 1,6 megapascalů vyšší než byl před poslední erupcí v roce 1707. To některá média interpretovala jako potencionální riziko další erupce hory Fudži.[23] Nicméně, jelikož není žádná známa metoda pro přímé měření tlaku magmatického krbu sopky, nepřímé kalkulace jako ty, které byly použity NRIESDP jsou spekulativní a neověřitelné. Další indikátory předpokládající zvýšené nebezpečí erupce, jakožto aktivní fumaroly a nedávně objevené zlomy, jsou ovšem běžně se vyskytujícími jevy u tohoto typu vulkánu.[24]

Obavy z erupce pokračovaly i v roce 2020. V roce 2021, nová riziková mapa, vytvořena za účelem pomoci obyvatelstvu v plánovaní evakuace, vyvolala obavy kvůli zvyšujícímu se odhadu na možný průtok lávy a dalších větracích otvorů.[25] Brzy poté zasáhlo oblast zemětřesení o síle 4,8 magnitudo, což vyšvihlo frázi "erupce hory Fudži" do trendů na Twitteru.[26] Nicméně, japonská meteorologická agentura ujistila veřejnost, že toto zemětřesení nikterak nezvýšilo riziko erupce. V roce 2023 byl vytvořen nový evakuační plán, který zohledňuje aktualizovanou hazardní mapu pro rok 2021.[27]

Turismus

[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1868 byl přístup na vrchol hory povolen jen mužům. Nejvhodnějším obdobím pro výstup na Fudži je období od 1. července do 27. srpna, kdy jsou otevřeny turistické chaty a ostatní zařízení. K vrcholu se dá vyjít některou z šesti upravených cest. Kolem východní části hory byla zřízena lanovka; její provoz je však limitován aktivitou sopky. Například se lanovka nedoporučuje kardiakům, epileptikům a alergikům – neboť její cesta vede nad lávovými poli, ze kterých mohou stoupat plynové sopečné výpary.

K západní části hory se lze dostat výletní lodí po jezeru. Na Fudži se turisté vypravují prostřednictvím specializované cestovní kanceláře se zajištěným programem nebo individuálně, z Tokia do Hakone a následně místním vláčkem. Na jeho zastávkách lze nalézt i další atrakce, jako vesnici se zahradou výtvarného umění.

Každý rok navštíví horu asi 200 000 lidí, z nichž 30 % tvoří cizinci. Fudži je spolu s nedalekým pobřežím součástí národního parku, který ročně navštíví až 80 mil. návštěvníků.

Příroda

[editovat | editovat zdroj]

V nejnižším patře mezi modřínovými a smrkovými lesy můžeme nalézt také třešně a azalky. V horních svazích se potom drží již jen odolnější křoviny a trávy. V srpnu se na zasněženém vrcholu pohybují teploty kolem 6°C.

Název

[editovat | editovat zdroj]

Fudžisan je někdy v euroamerické kultuře označován jako Fudžijama, protože jedno z možných čtení znaku 山 (hora) je „jama“. Ovšem Japonci toto označení považují za zastaralé. Další zastaralé nebo básnické japonské názvy hory Fudži jsou: Fudži-no-Jama (ふじの山, Fudžijská hora), Fudži-no-Takane (ふじの高嶺, Vysoký vrchol Fudži), Fujó-hó (芙蓉峰, Lotosový vrchol) a Fu-gaku (富岳 nebo 富嶽, první znak z 富士, Fudži a 岳, hora). Literatura uvádí, že část Fudži- je původem z jazyka autochtonních Ainů s významem bohyně ohně.[28]

Náboženství

[editovat | editovat zdroj]

Původní obyvatelé Japonska – národ Ainu – uctívali horu jako posvátnou. Hora je posvátná také pro vyznavače šintóismu a buddhisty. Existuje také náboženská sekta Fudži-ko (Společenství Fudži), která se zasvěcuje přímo a jenom této hoře.

Umění

[editovat | editovat zdroj]

Hora Fudži je světoznámým symbolem Japonska a je často zobrazována na uměleckých dílech a fotografiích. Nejznámějším dílem zabývajícím se horou je mistrovské dílo malíře stylu ukijo-e Kacušiky Hokusaie 36 pohledů na horu Fudži. Někteří buddhističtí malíři zobrazovali často pohled na jezero Kawaguči, v jehož hladině se hora Fudži zrcadlí.

Tradiční barvou používanou při zobrazování hory Fudži je modrá.

Renomovaný japonský fotograf Kójó Okada (1895–1972)[29] fotografoval horu více než 40 let. Snímal ji ze země, ze vzduchu, ve všech náladách, z každého úhlu i v každé denní době.[30]

Celkem jsem fotografoval tuto horu více než 150 000krát, ale obávám se, že jsem dosud nevyužil všechny možnosti.[30]

Kójó Okada

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]

Mount Taranaki ležící na Novém Zélandu je z některých úhlů tak podobná hoře Fudži, že byla použita jako její zástupce v několika filmech, např. v Posledním samuraji. Velmi podobný hoře Fudži je také Volcán Osorno v jižním Chile. I sopka St. Helens v americké státě Washington byla díky své symetrii a vrcholku pokrytém sněhem a ledem někdy označována jako "Fudžisan Ameriky".[31] Erupce z roku 1980 však výrazně změnila její podobu.

Tvarem Fudži byl inspirován projekt na nejvyšší stavbu světa s názvem X-Seed 4000. Tato budova, kterou u Tokya navrhla společnost Taisei Corporation, měla dosahovat výšky čtyř kilometrů a měla poskytovat obydlí až milionu lidí.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mount Fuji na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Fudži na Peakclimber.com
  2. ↑ SIGURDSSON, Haraldur; DAVIDSON, Jon; DE SILVA, Shan. Encyclopedia of Volcanoes. [s.l.]: Academic Press, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-12-643140-7. Kapitola Composite Volcanoes, s. 668. (anglicky) 
  3. ↑ Moores, Eldridge M.; Twiss, Robert J. (2014). Tectonics. Waveland Press. p. 208. ISBN 978-1-4786-2199-7 (anglicky)
  4. ↑ "Mount Fuji". National Geographic Society. December 6, 2011. Archived from the original on June 12, 2018. Retrieved May 18, 2018. (anglicky)
  5. ↑ FOWLER, Christine Mary Rutherford. The solid earth: an introduction to global geophysics. Cambridge University Press, 1990. (anglicky)
  6. ↑ a b c d Oguchi, Takashi; Oguchi, Chiaki (2010). "Mt. Fuji: The Beauty of a Symmetric Stratovolcano". In Migon, Piotr (ed.). Geomorphological Landscapes of the World. Springer Netherlands. pp. 303–309. ISBN 9789048130542. (anglicky)
  7. ↑ HUGGETT, Richard; SHUTTLEWORTH, Emma. Fundamentals of geomorphology. Routledge, 2022. (anglicky)
  8. ↑ Scoria. Geologyscience [online]. [cit. 2024-12-12]. Dostupné online. 
  9. ↑ "Third ancient volcano discovered within Mount Fuji". Japan Times. April 4, 2004. Archived from the original on March 11, 2014. Retrieved November 17, 2023. (anglicky)
  10. ↑ a b Koyama, Masato. "Hōei shi-nen (1707) funka" 宝永四年（1707）噴火 [Eruption in the fourth year of Hōei (1707)] (in Japanese). Shizuoka University. Archived from the original on 29 July 2021. Retrieved 29 July 2021. (japonsky)
  11. ↑ Gahō, Hayashi (1834) [Originally published 1652]. von Klaproth, Julius (ed.). Nipon o daï itsi ran; ou, Annales des empereurs du Japon [Nipon o daï itsi ran; or, Annals of the Emperors of Japan] (in French). Translated by Titsingh, Isaac. Paris: Oriental Translation Society of Great Britain and Ireland. p. 416. (anglicky)
  12. ↑ Koyama, Masato. "Database of eruptions and other activities of Fuji Volcano, Japan, based on historical records since AD781" (in Japanese). Shizuoka University. Archived from the original on 7 May 2021. Retrieved 29 July 2021. (japonsky)
  13. ↑ "All about Mount Fuji". pandoraboss.com. Archived from the original on March 5, 2023. Retrieved October 10, 2021. (anglicky)
  14. ↑ Koyama, Masato. "Ten'nō gan'nen (781) funka" 天応元年（781）噴火 [Eruption in the first year of Ten'ō (781)] (in Japanese). Shizuoka University. Archived from the original on 29 July 2021. Retrieved 29 July 2021. (japonsky)
  15. ↑ Koyama, Masato. "Nobe-reki jū kyū ~ nijūichinen (800 ~ 802) funka" 延暦十九～二十一年（800～802）噴火 [Eruption in the 19th to 21st years of Enryaku (800 to 802)] (in Japanese). Shizuoka University. Archived from the original on 29 July 2021. Retrieved 29 July 2021. (japonsky)
  16. ↑ Koyama, Masato. "Jōgan roku ~ nana-nen (864 ~ 866 shotō) funka" 貞観六～七年（864～866初頭）噴火 [Eruption in the 6th to 7th years of Jōgan (864 to early 866)] (in Japanese). Shizuoka University. Archived from the original on 29 July 2021. Retrieved 29 July 2021. (japonsky)
  17. ↑ Koyama, Masato. "Jōhei nana-nen (937) funka" 承平七年（937）噴火 [Eruption in the 7th year of Jōhei (937)] (in Japanese). Shizuoka University. Archived from the original on 29 July 2021. Retrieved 29 July 2021. (japonsky)
  18. ↑ Koyama, Masato. "Chōhō gan'nen (999) funka" 長保元年（999）噴火 [Eruption in the first year of Chōhō (999)] (in Japanese). Shizuoka University. Archived from the original on 29 July 2021. Retrieved 29 July 2021. (japonsky)
  19. ↑ Koyama, Masato. "Chō gen go nenmatsu (1033 shotō) funka" 長元五年末（1033初頭）噴火 [Eruption at the end of Chōgen 5 (early 1033)] (in Japanese). Shizuoka University. Archived from the original on 29 July 2021. Retrieved 29 July 2021. (japonsky)
  20. ↑ Koyama, Masato. "Nagayasu san-nen (1083) funka" 永保三年（1083）噴火 [Eruption in the third year of Eihō (1083)] (in Japanese). Shizuoka University. Archived from the original on 29 July 2021. Retrieved 29 July 2021. (japonsky)
  21. ↑ Koyama, Masato. "Eikyō nana-nen (1435 matawa 1436 shotō) funka" 永享七年（1435または1436初頭）噴火 [Eruption in the seventh year of Eikyō (1435 or early 1436)] (in Japanese). Shizuoka University. Retrieved 15 November 2023. (japonsky)
  22. ↑ Koyama, Masato. "Eishō hachi-nen (1511) funka" 永正八年（1511）噴火 [Eruption in the eighth year of Eishō (1511)] (in Japanese). Shizuoka University. Archived from the original on 18 May 2021. Retrieved 29 July 2021. (japonsky)
  23. ↑ Clark, Liat (September 6, 2012). "Pressure in Mount Fuji is now higher than last eruption, warn experts". Wired. Archived from the original on September 6, 2023. Retrieved November 17, 2023. (anglicky)
  24. ↑ Klemetti, Erik (September 10, 2012). "Doooom! The Perception of Volcano Research by the Media". Wired. Archived from the original on March 25, 2023. Retrieved November 17, 2023. (anglicky)
  25. ↑ Ryall, Julian (April 7, 2021). "Japan: Mount Fuji report doubles estimate of lava flow". Tokyo: Deutsche Welle. Retrieved November 19, 2023. (anglicky)
  26. ↑ "Japan quells fears of Mt Fuji eruption after earthquake". Reuters. December 2, 2021. Retrieved November 19, 2023. (anglicky)
  27. ↑ "Mount Fuji eruption escape plan calls on residents to evacuate on foot". The Japan Times. March 29, 2023. Retrieved November 19, 2023. (anglicky)
  28. ↑ LUTTERER, Ivan; KROPÁČEK, Luboš; HUŇÁČEK, Václav. Původ zeměpisných jmen. Praha: Mladá fronta, 1976. 301 s. S. 90. 
  29. ↑ Tokijské muzeum fotografie, editor, 328 Outstanding Japanese Photographers, 『日本写真家事典』; Nihon šašinka džiten. Kjóto: Tankóša, 2000. ISBN 4-473-01750-8, (japonsky)
  30. ↑ a b ORBIS. Bude Vás zajímat. Československá FOTOGRAFIE. 5. 1960, roč. 1960, čís. 5, s. 73. 
  31. ↑ HARRIS, Stephen. Fire Mountains of the West: The Cascade and Mono Lake Volcanoes. 1. vyd. Missoula, Montana: Mountain Press Publishing Company, 1988. Dostupné online. ISBN 0-87842-220-X. Kapitola Mount St. Helens: A Living Fire Mountain, s. 201. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Nejvyšší hora Asie
Země mapa Asie
Teritoria, kolonie
a zámořská území
Japonské památky na seznamu světového dědictví UNESCO
Hokkaidó
Tóhoku
Kantó
Čúbu
Kansai
Čúgoku
Kjúšú
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Fudži&oldid=24478266“