Fryderyk Buchholtz
| Fryderyk Buchholtz | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1792 Olštýnek |
| Úmrtí | 15. října 1837 (ve věku 44–45 let) Varšava |
| Místo pohřbení | Evangelický hřbitov ve Varšavě |
| Povolání | klavírista |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fryderyk Buchholtz (16. května 1792 Olsztynek (Hohenstein, Prusko) – 15. května 1837, Varšava) byl výrobce klavírů a varhan.
Život
[editovat | editovat zdroj]Po ukončení studia výroby klavírů ve Vídni se Buchholtz odstěhoval do Varšavy a v roce 1815 zde založil na adrese ulica Mazowiecka 1352 továrnu na výrobu klavírů.[1] Vedle běžných a tzv. žirafích klavírů od roku 1824 tvořil i jiné příbuzné nástroje jako melodipantaleon, melodikordion a aeolomelodikon.[2] Častým hostem jeho domácího uměleckého salonu a továrního obchodu byl Fryderyk Chopin,[3] který si roku 1830 koupil Buchholtzův klavír postavený podle vzoru vídeňských klavírů J. B. Streichera. O tomto nástroji Chopin psal: „hraje se na něj dobře, lépe než na [Buchholtzův] vídeňské nástroje, ale daleko od skutečných vídeňských“.[2] Po Chopinově smrti ho získala jeho sestra Isabella Barcińská a nástroj byl zničen při rabování paláce Zamoyských roku 1863.[2] Říkalo se, že pokaždé, když si více než dva hosté přišli poslechnout Chopinovu hru, byla společnost přesunuta do Buchholtzovy dílny. Chopin hrál rovněž na Bucholtzově aelomelodikonu pro cara Alexandra I.[2] Buchholtzovy klavíry využíval též například Alexander Dreyschock a hrálo se na ně v pověstném varšavském salónu Marie Szymanowské.
Po Buchholtzově smrti v roce 1837 továrnu provozovala jeho manželka a v letech 1841-46 jeho syn Julian.
Do současnosti se nedochoval žádný Buchholtzův klavír v provozuschopném nebo restaurovatelném stavu. V roce 2017 zadal Národní institut Fryderyka Chopina Paulu McNultymu zakázku na kopii Buchholtzova klavírního křídla.[4] Ta byla použita v září 2018 v první Mezinárodní Chopinově soutěži na dobových nástrojích.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ NOVAK CLINKSCALE, Martha. Makers of the Piano. Svazek 2 (1820-1860). Oxford: Clarendon Press, 1999. 512 s. ISBN 978-0198166252. S. 64. (anglicky)
- ↑ a b c d Kompozytorzy / Fryderyk Chopin / Katalog miejsc / Skład instrumentów Buchholtza [online]. Warszawa: Narodowy Instytut Fryderyka Chopina [cit. 2021-06-24]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Vogel, “Fortepiany i idiofony klawiszowe w Królestwie Polskim w latach młodości Chopina,” 64.
- ↑ Larkin, Andrew (30 April 2018). "Exploring the sound world of Chopin on period pianos".
- ↑ "A special exhibition of historical pianos presented by the Fryderyk Chopin Institute in Warsaw" Archivováno 13. 4. 2021 na Wayback Machine.. Teatr Wielki.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- The Fryderyk Chopin Institute. Buchholtz’s instrument store (anglicky)
- Buchholtz's pianos in Polish collections
- Narodowy Instytut Fryderyka Chopina (polsky)
- Buchholtz piano brand. Klaviano (anglicky)
- Period pianos evoke sounds of Chopin at new contest. The Business Times
- Piano – the main attraction of the Polish salon during Maria Szymanowska time (anglicky)
