Fritzi Löblová
| Fritzi Löblová | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | König |
| Narození | 28. května 1908 Retz, Dolní Rakousko, Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 27. listopadu 1998 (ve věku 90 let) Ženeva, Švýcarsko |
| Znám(á) jako | manželka Eugena Löbla |
| Choť | Eugen Löbl |
| Děti | Ivan Löbl |
Fritzi Löblová, rodným jménem Fritzi König (28. května 1908 – 24. listopadu 1998) byla manželka Eugena Löbla, slovenského ekonoma, předválečného člena Komunistické strany Československa, který působil v době druhé světové války v londýnském exilu a po válce jako náměstek ministra zahraničního obchodu (1945–1949), a v roce 1952 byl odsouzen na doživotí v procesu s Rudolfem Slánským.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Fritzi Löblová se narodila 28. května 1908 v rakouském městě Retz do rodiny Josefa a Theresie König. V rodném městě absolvovala gymnázium a poté studovala francouzštinu a angličtinu ve Vídni. V roce 1934 se v Bratislavě seznámila s ekonomem a levicovým intelektuálem Eugenem Löblem, za kterého se 19. dubna 1935 v Bratislavě provdala. Svatbou ztratila rakouskou statní příslušnost a získala československou. Úředně byla vedena jako Frederika Löblová (po válce jako Bedřiška Löblová).
V roce 1939 utekla s dvouletým synem Ivanem před nacismem do Spojeného království přes italský Terst, její manžel emigroval přes Polsko.[1] Válku prožila v Londýně, kde Eugen Löbl působil v organizaci na pomoc československým uprchlíkům Czech Refugee Trust Fund. Syn Ivan byl po zahájení bombardování Londýna během bitvy o Británii s dalšími dětmi československých emigrantů umístěn do internátu mimo Londýn. V roce 1943 se její manžel stal poradcem ministra zahraničí československé exilové vlády Jana Masaryka pro ekonomiku a záležitosti UNRRA.
Věznění a život pod dohledem Státní bezpečnosti[editovat | editovat zdroj]
Po válce se s manželem a synem vrátila do Československa, kde se Eugen Löbl stal náměstkem ministra zahraničního obchodu. Rodina žila v Praze-Bubenči, Fritzi Löblová se starala o domácnost. V listopadu 1949 ji zatkla Státní bezpečnost ve stejný den jako jejího manžela a poté ji držela šest měsíců ve vazbě v ruzyňské věznici, aniž by vznesla jakékoli obvinění.[1] Po propuštění v květnu 1950 se musela se synem bez jakékokoli majetku vystěhovat z Prahy do Dvora Králové, kde žila pod dohledem příslušníků StB. Nastoupila jako pomocná dělnice do textilní továrny Tiba Vorlech. Od svého manžela dostala dopis až po čtrnácti měsících.[2] Dne 27. prosince 1952 byl Eugen Löbl odsouzen na doživotí v procesu s Rudolfem Slánským.
V 1954 dostala se synem povoletí přestěhovat se do Hradce Kralové, kde její syn pracoval jako pomocný dělník ve Fotochemě a ona si přivydělávala pletením, kromě toho dostávala podporu od rodiny z Rakouska. V roce 1955 se přestěhovala se synem do Bratislavy, kde žila sestra jejího manžela. V roce 1960 s nimi začal žít po propuštění z vězení i její manžel Eugen Löbl. Nejdříve pracoval jako skladník, po rehabilitaci v roce 1963 se stal ředitelem pobočky Státní banky československé v Bratislavě a v letech 1967–1968 se zapojil do takzvaného obrodného procesu a spolupracoval s Otou Šikem na přípravě ekonomické reformy.[3]
V roce 1968 krátce po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy emigrovala se svým manželem do rodného města Retz, kde žila její matka a bratr. Získala zpět rakouskou státní příslušnost a po úmrtí své matky se přestěhovala do Ženevy, kde se po emigraci usadil syn Ivan. V Ženevě žila do své smrti 24. listopadu 1998.[1]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c MATOUŠEK, Branislav. RNDr. Ivan Löbl sedemdesiatročný [online]. Bratislava: Slovenské Národné Múzeum, 2008-04-01 [cit. 2024-06-07]. Dostupné online.
- ↑ LÖBL, Eugen. Svedectvo o procese. 1. vyd. Bratislava: Vydavateľstvo politickej literatúry, 1968. S. 37.
- ↑ KAČKOVIČOVÁ, Mária. Galéria osobností: Eugen Löbl. Biatec [online]. Národná banka Slovenska, 2003-01-20 [cit. 2024-06-07]. Dostupné online.