Friedrich Minutillo

Friedrich von Minutillo
Generální inspektor výstrojních skladů
Ve funkci: 1814 – 1835
Předchůdce	Stanislaus von Auer
Nástupce	Josef von Lebzeltern
Vojenská služba
Služba	Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Hodnost	polní podmaršál (1821), generálmajor (1809)
Narození	1765
Úmrtí	24. července 1843 (ve věku 77–78 let) Vídeň
Titul	svobodný pán (1820)
Profese	důstojník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Friedrich svobodný pán Minutillo (1765 Turá Lúka – 24. července 1843 Vídeň) byl rakouský generál italského původu. Od roku 1785 sloužil v císařské armádě, vyznamenal se statečností ve francouzských revolučních válkách, v napoloenských válkách bojoval již v hodnosti generálmajora, nakonec zastával funkce ve vojenské administraci a v roce 1821 dosáhl hodnosti polního podmaršála. V roce 1820 byl povýšen do stavu svobodných pánů.

Životopis

Erb rodu Minutillo

Pocházel z Neapolska, předkové díky službě v italských državách Habsburků postupně přesídlili do rakouských zemí. Byl synem c. k. generálmajora Hieronyma Minutilla (1715–1804). Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do císařské armády vstoupil jako podporučík v roce 1785 k 5. kyrysnickému pluku. V letech 1788–1790 bojoval ve válce proti Osmanské říši, kde se vyznamenal statečností a rychle postupoval v hodnostech (nadporučík 1788, rytmistr 1790). Později sloužil u posádek v Uhrách a ve Vídni, po roce 1795 se v rámci válek proti revoluční Francii zúčastnil bojů v Německu. Znovu vynikl v bitvě u Stockachu (1799), během války druhé koalice byl povýšen na majora (1800) a podplukovníka (1801). V třetí koaliční válce se již jako plukovník zúčastnil bitvy u Slavkova (1805).

V roce 1809 byl povýšen do hodnosti generálmajora a ve válce páté koalice bojoval v Polsku. Po uzavření Schönbrunnského míru byl mimo aktivní službu a žil ve Vídni, kde patřil k významným osobnostem společenského života. V roce 1813 byl jako velitel brigády zařazen k rakousko-bavorskému sboru generála Frimonta a v letech 1813–1814 byl účastníkem několika bitev v Německu a Francii. Od konce napoleonských válek zastával přes dvacet let funkci generálního inspektora výstrojních skladů (Monturs-Inspection, 1814–1835). V roce 1821 se podílel na potlačení povstání v Itálii a téhož roku získal hodnost polního podmaršála. K datu 25. června 1835 byl penzionován a od té doby žil v soukromí ve Vídni.

Na konci napoleonských válek získal Válečný kříž 1813/1814 a rytířský kříž Leopoldova řádu (1814), vzhledem k součinnosti rakouské a bavorské armády byl dekorován také bavorským Vojenským řádem Maxe Josefa (1814). V roce 1820 byl povýšen do stavu svobodných pánů a při odchodu do výslužby obdržel komandérský kříž Leopoldova řádu. Od roku 1832 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 3 dislokovaného v Prostějově (pozdější 11. dragounský pluk v Brně).

V roce 1801 se ve Vídni oženil s Mariannou Terezií Lethovou von Lethenau (1781–1843), dcerou bohatého obchodníka Josefa Letha. Z manželství se narodily čtyři děti, z nichž byla nejstarší dcera Karolína (1802–1853), provdaná za polního podmaršálka Ferdinanda Simbschena. Synové Friedrich (1807–1831) a Karel (1815–1842) sloužili v armádě a zemřeli předčasně, prostřední syn Vincenc (1810–1877) dosáhl ve vojsku hodnosti polního podmaršála. Z dalších generací rodu vynikl admirál Franz Minutillo (1840–1916).

Odkazy

Literatura

• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2021; Praha, 2014; s. 330–333 (heslo Minutillo) ISBN 978-80-905324-3-4

Externí odkazy

• Friedrich Minutillo in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich
• Friedrich Minutillo na webu napoleon-series