Přeskočit na obsah

Friedrich Johann Karl Becke

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Friedrich Johann Karl Becke
Narození31. prosince 1855
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí18. června 1931 (ve věku 75 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Místo pohřbeníWeidling Cemetery
Alma materVídeňská univerzita
Povolánímineralog, profesor a vědec
ZaměstnavateléVídeňská univerzita
Univerzita Karlova
Černovická univerzita
OceněníWollastonova medaile (1929)
Medaile Eduarda Suesse (1930)
čestný člen Německé mineralogické společnosti
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Friedrich Johann Karl Becke (31. prosinec 1855 Praha[1]18. červen 1931 Vídeň) byl rakouský geolog a mineralog narozený v Čechách.

Narodil se v Praze, na Malém náměstí na Starém Městě. Jeho otec byl majitelem Univerzitního knižního obchodu. Vystudoval Malostranské gymnázium a poté geologii na Vídeňské univerzitě (1874). Zde ho vedl Gustav Tschermak, rovněž český rodák, a nakonec, roku 1878, ho učinil i svým asistentem.[2] Roku 1882 byl jmenován profesorem na univerzitě v Černovicích, které tehdy byly součástí Rakousko-Uherska (dnes Ukrajina). V roce 1890 tuto pozici získal na německé části univerzity v Praze.[3] V roce 1899 se však vrátil do Vídně, kde krom výuky na univerzitě po svém učiteli Tschermakovi též převzal vedení časopisu Mineralogische und Petrographische Mittheilungen.

Vědecká práce

[editovat | editovat zdroj]

K nejoceňovanějším jeho pracím patřil výzkum metamorfních hornin, hlavně minerálních společenstev závislých na tlakových a teplotních podmínkách v době jejich vzniku, přičemž vypracoval komplexní koncept metamorfních zón. Přitom rozpoznal vztah minerálního složení a struktury krystalických břidlic. Byl prvním geologem, který považoval eklogit za vysokotlakou formu gabra. K identifikaci minerálů využíval jako první krystalovou optiku. Určil závislost světelné linky na indexu lomu - hovoří se o tzv. Beckeho lince. V oblasti studia magmatických hornin rozlišil vulkanity atlantické (alkalické) od pacifických (vápenato-alkalických), a to i s využitím studia hornin v Českém středohoří.[4]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]