Franz Schuhmeier
| Franz Schuhmeier | |
|---|---|
 Franz Schuhmeier, foto z doby před r. 1907 | |
| poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1901 – 1911 | |
| poslanec Dolnorak. zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1910 – ??? | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | rakouská soc. dem. |
| Narození | 11. října 1864 Vídeň  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 11. února 1913 (ve věku 48 let) Vídeň  Rakousko-Uhersko |
| Commons | Franz Schuhmeier |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Franz Schuhmeier (11. října 1864 Vídeň – 11. února 1913 Vídeň[1]) byl rakouský sociálně demokratický politik, na počátku 20. století poslanec Říšské rady, v roce 1913 zavražděn při atentátu.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Pocházel z dělnické rodiny. V dětství byl dán na výchovu ke svému strýci, který provozoval drožkařství, a musel zde vykonávat těžkou práci. V roce 1877 se začal učit cizlérem, ale pro zranění pravého oka se nemohl řemeslu věnovat. Krátce pracoval jako pomocný dělník v knihvazačství. Odešel pak na vandr do Slezska, kde pobýval po dva roky u své babičky. V roce 1882 se vrátil do Vídně a nastoupil do papírenského závodu Goppold & Schmiedel. Sám se vzdělával. Od roku 1884 se angažoval v dělnickém hnutí a Sociálně demokratické straně Rakouska. Zpočátku patřil k radikálnímu, anarchistickému křídlu, ale postupně se dostával na reformistické, umírněné pozice. Byl jedním z hlavních stoupenců sjednocení dosud roztříštěné sociální demokracie. Ve čtvrti Ottakring založil kuřácký klub, který ve skutečnosti fungoval jako jeden z hlavních dělnických spolků ve Vídni. V roce 1888 byl pro své aktivity na několik týdnů uvězněn, takže se nemohl účastnit Hainfeldského sjezdu sociální demokracie. Z politických důvodů byl zatčen více než desetkrát, naposledy ještě v roce 1900. Kuřácký klub byl pak vystřídán spolkem Apollo v Neulerchenfeldu, na jehož založení se podílel a který v letech 1890–1893 vedl. Mezitím dal roku 1889 výpověď v továrně Goppold & Schmiedel a věnoval se následně již jen politické a veřejné činnosti.[1]
Od roku 1891 byl vydavatelem a od roku 1893 i šéfredaktorem listu Volkstribüne, který byl stranickým orgánem sociální demokracie v Dolních Rakousích. V letech 1894–1896 se podílel na reorganizaci vídeňské Všeobecné dělnické nemocniční pokladny. V 90. letech se také zasadil o výstavbu lidového domu v Ottakringu, který byl centrem sociální demokracie a kde se pořádaly vzdělávací kurzy. Od roku 1896 byl stranickým tajemníkem sociální demokracie na celostátní úrovni. V roce 1898 ovšem na tuto funkci rezignoval. Profiloval se jako dobrý řečník, byl nazýván lidovým tribunem z Ottakringu (Volkstribun von Ottakring). V roce 1900 byl zvolen do vídeňské obecní rady společně s Jakobem Reumannem coby první sociální demokraté v obecní samosprávě. Zpočátku se na vídeňské radnici profiloval konsensuálně a snažil se o dohodu s křesťanskými sociály (Karl Lueger). V roce 1900 dokonce Schuhmeier a Reumann v rozporu se stranickou linií hlasovali pro křesťansko sociální návrh obecního rozpočtu, ale pak, když Lueger nenaplnil sliby ohledně demokratizace volebního práva, tuto kompromisní politiku ukončili.[1]
Na počátku 20. století se zapojil i do celostátní politiky. Ve volbách do Říšské rady roku 1901 získal mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor) za všeobecnou kurii, obvod Vídeň, XVI. – XIX. okres. Uspěl i ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva, kdy byl zvolen za obvod Dolní Rakousy 26. Usedl do poslanecké frakce Klub německých sociálních demokratů. Mandát obhájil i ve volbách do Říšské rady roku 1911.[2] Krátce po volbách ale rezignoval a ještě během roku 1911 ho nahradil Albert Sever.[3] V Říšské radě se zaměřoval na školskou tematiku a otázku volebního práva. Patřil rovněž k vojenským expertům své strany. Vystupoval proti vojenským prohřeškům a v roce 1907 na základě jeho kritiky rezignoval předlitavský ministr zeměbrany Julius von Latscher-Lauendorf. Dvakrát byl zvolen do rakousko-uherských parlamentních delegací.[1]
V rámci sociální demokracie se v době před světovou válkou profiloval jako stoupenec národního křídla, které bylo orientováno proněmecky a republikánsky. Byl oblíbený mezi členskou základnou, ale někteří straníci ho označovali za populistu.[1]
Od roku 1910 byl poslancem Dolnorakouského zemského sněmu.[1]
V únoru 1913 byl zabit při atentátu, když se vracel z agitační cesty v Stockerau. Vrah Paul Kunschak byl bratrem křesťansko sociálního politika Leopolda Kunschaka.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Franz Schuhmeier na Wikimedia Commons
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 11. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Schuhmeier, Franz (1864-1913), Politiker und Journalist, s. 311. (německy)
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ Albert Sever [online]. parlament.gv.at [cit. 2014-02-20]. Dostupné online. (německy)
