František de Paula Gundakar II. z Colloreda-Mannsfeldu

František de Paula Gundakar I. kníže z Colloredo-Mannsfeldu
František de Paula Gundakar I. kníže z Colloredo-Mannsfeldu
	František de Paula Gundakar z Colloreda-Mansfelduu, litografie Josefa Kriehubera z roku 1850
4. kníže z Colloredo-Mannsfeldu, ; nejvyšší dědičný stolník Českého království a 7. držitel colloredského fideikomisu Opočno
	Ve funkci:; 28. prosince 1843 – května 1852
Předchůdce	Rudolf Josef II. z Colloredo-Mannsfeldu
Nástupce	Josef z Colloredo-Mannsfeldu
Narození	8. listopadu 1802; Vídeň
Úmrtí	28. května 1852 (ve věku 49 let) nebo 29. května 1852 (ve věku 49 let); Gräfenberg
Titul	kníže
Choť	Kristiana z Clam-Gallasu
Rodiče	Jeroným Karel z Colloredo-Mansfeldu a Vilemína Johana z Valdštejna-Wartenbergu
Děti	Vilemína Josefina z Auerspergu
Příbuzní	František Josef z Auerspergu, Eduard Severin z Auerspergu, Marie Gabriela z Auerspergu, Engelbert Ferdinand z Auerspergu a Marie Kristýna z Auerspergu (vnoučata)
Profese	důstojník
Commons	Franz de Paula Gundaccar II Colloredo-Mansfeld
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

František de Paula Gundakar II., kníže z Colloreda-Mannsfeldu, hrabě z Waldsee, vikomt z Melsu, markýz ze St. Sofie, německy Franz de Paula Gundacker I. Fürst von und zu Colloredo-Mannsfeld, Graf zu Waldsee, Vicegraf zu Mels, Markgraf zu St. Sophia, (18. listopadu 1802, Vídeň – 29. května 1852, Gräfenberg), nejvyšší zemský stolník, skutečný královsko-císařský komoří, polní podmaršál, rytíř 2. třídy Řádu sv. Stanislava byl pánem na Opočně, Dobříši a Zelené Hoře se dvory Skalka a Dlouhá Lhota v Čechách, na Sierndorfu se dvorem Wiesen v Dolním Rakousku. Pocházel z česko-rakouského šlechtického rodu Colloredů.^[1]

Život

Narodil se jako syn hraběte Jeronýma II. z Colloreda-Mansfeldu. Během studií na Univerzitě Karlově se v roce 1819 stal členem staropražské buršácké společnosti Teutonia a v roce 1819 členem vídeňské společnosti.

V roce 1824 vstoupil do c. k. armády a udělal zde rychlou kariéru. V roce 1838 se stal plukovníkem 1. praporu myslivců, v roce 1848 byl jmenován generálmajorem, nejprve velel brigádě v Terstu a poté byl jmenován velitelem terezínské pevnosti, odkud se podílel na potlačení povstání v Praze a v říjnu 1848 vedl svou brigádu při obléhání Vídně. V boji proti uherské revoluci letech 1848–1949 se vyznamenal v bitvě u Kápolny a poté během obléhání Komárna v září 1849 vedl divizi na Žitném ostrově. V roce 1850 byl jmenován majitelem pěšího pluku č. 36 a bylo mu svěřeno nejvyšší velení nad II. armádním sborem.

Z manželství s Kristýnou z Clam-Gallasu, dcerou Kristiána Kryštofa z Clam-Gallasu, měl dceru Vilemínu Josefinu, která byla českou vlastenkou a dobrodinkou.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franz de Paula Gundaccar II. von Colloredo-Mannsfeld na německé Wikipedii.

↑ Carl von Gochnat: Niederösterreichischer Dominien-Schematismus für das Jahr 1847. Ein Handbuch des ganzen Personalstandes von den sämmtlichen Dominien in Oesterreich unter der Ens (etc.), Mechitaristen, 1847, s. 143-144.

Constantin von Wurzbach: Colloredo-Mansfeld, Franz de Paula Gundaccar II. Fürst. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 2. Theil. Verlag der typografisch-literarisch-artistischen Anstalt (L. C. Zamarski, C. Dittmarsch & Comp.), Wien 1857, S. 422–424 (Digitalisat).
Helge Dvorak: Biographisches Lexikon der Deutschen Burschenschaft. Band I: Politiker. Teilband 7: Supplement A–K. Winter, Heidelberg 2013, ISBN 978-3-8253-6050-4, S. 207–208.

Obrázky, zvuky či videa k tématu František de Paula Gundakar II. z Colloredo-Mannsfeldu na Wikimedia Commons