Přeskočit na obsah

František Seraf. Hrádek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeho Milost
František Seraf. Hrádek
Apoštolský protonotář
Děkan Metropolitní kapituly u sv. Víta
Jeho Milost František Seraf. Hrádek
Jeho Milost František Seraf. Hrádek
Jmenování24. října 1898 (děkan)
ZnakZnak
Svěcení
Kněžské svěcení2. srpna 1857
Osobní údaje
ZeměRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum narození1. října 1833
Místo narozeníNeveklov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Datum úmrtí8. června 1903 (ve věku 69 let)
Místo úmrtíPraha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníBřevnovský hřbitov
Národnostčeská
Povoláníkatolický kněz
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mons. ThDr. František Seraf. Hrádek (1. října 1833, Neveklov[1]8. června 1903, Praha[2]) byl český římskokatolický kněz, kanovník a děkan Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze.

Narodil se 1. října 1833 v Neveklově v rodině Ignáce Hrádka (1809–1901) a jeho manželky Barbory.[1]

Po studiu teologie byl 2. srpna 1857 vysvěcen na kněze. Začal působit jako kooperátor farnosti na Kladně, kterým byl až do roku 1858, kdy se stal adjunktem teologické fakulty v Praze. Od roku 1860 byl zastupujícím katechetou gymnázia na Starém Městě a o rok později byl zvolen oficiálním katechetou. V listopadu 1962 se stal vicerektorem pražského kněžského semináře. Roku 1866 získal doktorát z teologie a titul docenta pastýřského bohosloví.

Od roku 1868 byl jmenován protosynodálním zkoušejícím a o dva roky později děkanem kolegia doktorů teologie.

Dne 1. května 1874 byl zvolen kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, kde byl 17. května stejného roku instalován.[3] Mezi funkce, které zastával jako kanovník, patřilo dále: děkan kostela svatého Apolináře (1883), canonicus senior (1890), canonicus cantor (1890), canonicus custos (1891), praelatus scholasticus (1891) a praelatus archidiaconus (1891). Dne 24. října 1898 jej kapitula zvolila děkanem kapituly.

Dne 6. srpna 1874 se stal konzistorním radou a o deset let později, dne 16. června 1884, kancléřem arcibiskupské konzistoře. Od 25. listopadu 1891 zastával funkci generálního vikáře a oficiála arcibiskupa Františka Schönborna.

Dne 25. dubna 1892 mu papež Lev XIII. udělil titul apoštolského protonotáře.[3]

Dne 2. prosince 1898 byl jmenován komturem řádu svatého Františka (commendator c. r. ordinis Francisci Josephi cum stella).

Zemřel 8. června 1903 v Praze a byl pohřben na břevnovském hřbitově.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]