František Pospíšil (kněz)
| Pater František Pospíšil SDB | |
|---|---|
| řeholní kněz | |
 | |
| Církev | římskokatolická |
| Zasvěcený život | |
| Institut | salesiáni |
| Noviciát | 1946–7 |
| Sliby | časné – 16. srpna 1947 |
| doživotní | 24. května 1958 |
| Svěcení | |
| Služby | 1960 udělil Bohumil Vít Tajovský v Plzni |
| Nižší svěcení | 4. listopadu 1962 |
| Jáhenské svěcení | 4. listopadu 1962 |
| Kněžské svěcení | 4. listopadu 1962 světitel Štěpán Trochta |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 18. července 1930 |
| Místo narození | Palonín |
| Křest | 27. července 1930 |
| Biřmování | 25. května 1942 |
| Datum úmrtí | 18. října 2020 (ve věku 90 let) |
| Místo úmrtí | Moravské Budějovice |
| Místo pohřbení | Fryšták |
| Vzdělání | Gymnázium Holešov, abs. 1950 |
| Známý díky | stěhování děkanského kostela v Mostě |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Pospíšil, SDB, (18. července 1930 Palonín – 18. října 2020 Moravské Budějovice) byl český římskokatolický kněz, člen řádu salesiánů.[1]
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí a studia
[editovat | editovat zdroj]Měl pět sourozenců, do školy chodil v Paloníně a Lošticích. Původní plán rodiny, že půjde studovat do malého semináře v Kroměříži, zhatila okupace. Místo toho nastoupil na salesiánské gymnázium ve Fryštáku. Tam byl přijat 2. února 1943, ještě téhož roku byl však ústav zlikvidován nacisty. Po absolvování 5. ročníku gymnázia v roce 1946 se rozhodl vstoupit k salesiánům. Noviciát absolvoval v Hodoňovicích, následně studoval v Přestavlkách. Zde jej v dubnu 1950 postihla likvidace řeholí, během níž byl internován právě v Přestavlkách. Po propuštění na nějakou dobu pracoval v nově vzniklé Penicilince v Roztokách u Prahy. Následně byl odveden na vojnu, po níž nastoupil na deset let do dílen v Pragovce. Zároveň začal tajně studovat teologii, což však bylo znesnadňováno tím, že většina profesorů byla tou dobou pozavírána v komunistických vězeních a lágrech. Přesto roku 1958 složil věčné sliby, v roce 1960 mu byla udělena nižší svěcení a 4. listopadu 1962 jej Štěpán Trochta ve svém bytě tajně vysvětil na kněze. Aby se mohl studiu intenzivněji věnovat, opustil Pragovku a přešel do vodohospodářské správy a později do Mototechny.[2]
Působení po roce 1968
[editovat | editovat zdroj]Své kněžství mohl odtajnit až po uvolnění v roce 1968, v následujícím roce byl litoměřickým biskupem a též salesiánem Štěpánem kardinálem Trochtou požádán, aby odešel do Mostu a pracoval na přesunu tamního děkanského kostela, neboť potřeboval někoho, kdo jej bude řádně a pravdivě informovat o procesu přesunu kostela a jeho průběhu. V roce 1969, kdy ještě nebyl státem evidován jako duchovní, byl zaměstnán jako správce depozitáře – celý interiér kostela byl totiž před přesunem rozebrán.[3] Z pozice správce depozitáře odešel v roce 1974, neboť se předpokládalo, že získá státní souhlas k duchovenské činnosti a představení (František Míša) si přáli, aby začal působit v duchovní správě. Leč nestalo se tak, neboť potřebný souhlas mu komunističtí církevní tajemníci odmítli udělit. Nastoupil proto do civilního zaměstnání – až do r. 1990, kdy odešel do důchodu, pracoval jako vedoucí skladu v Metrostavu.[4]
Tím však jeho působení okolo mosteckého kostela neskončilo – do Mostu se občas jel podívat a trápilo ho, že komunisté nechali kostel po přesunu být, místo vitráží v oknech vlály cáry igelitu, vybavení stále leželo v depozitářích. Upozornil proto na stav kostela své známé, kteří měli příbuzné v Západním Německu. Těm se podařilo o stavu kostela informovat západoněmecký tisk, který pak otiskl článek „Nejdražší holubník na světě – gotická katedrála v Mostě“. Vládnoucí komunistický režim pak vzhledem k ostudě, kterou články způsobily, práce na kostele dokončil; kostel byl otevřen v roce 1988.[4]
Po roce 1989
[editovat | editovat zdroj]Rok po ukončení pracovního poměru v Metrostavu byl ustanoven ve farnosti v Dolních Počernicích, v roce 1993 byl přeložen coby výpomocný duchovní do teplické farnosti, mezi lety 2003 a 2014 pak byl okrskovým vikářem Teplického vikariátu. V roce 2015 vzhledem ke zhoršujícímu se zdraví odešel na odpočinek k sestrám boromejkám do Domu sv. Antonína v Moravských Budějovicích.[5][2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ P. František Pospíšil odešel k Pánu [online]. sdb.cz, 2020-10-19 [cit. 2025-01-30]. Dostupné online.
- ↑ a b Životopis Františka Pospíšila [online]. Praha: sdb.cz, 2020. Dostupné online.
- ↑ KOSCELNÍKOVÁ, Marie. 35 let od přesunu kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mostě. Zdislava: Časopis litoměřické diecéze. Roč. 2010, čís. 8, s. 10. Dostupné online [cit. 2025-01-30]. ISSN 1211-3042.
- ↑ a b VOKURKA, Martin. Utajovaný kněz František Pospíšil pomohl vzbudit zájem o Most v cizině. Mostecký Deník [online]. denik.cz, 2014-11-10 [cit. 2025-01-30]. Dostupné online.
- ↑ DAVÍDKOVÁ, Milena. Zemřel P. František Pospíšil SDB [online]. Litoměřice: dltm.cz, 2020-10-20 [cit. 2025-01-30]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Pospíšil (kněz) na Wikimedia Commons
