Přeskočit na obsah

František Michálek Bartoš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
O dalších nositelích jména F. Michálek pojednává článek František Michálek.
O dalších nositelích jména F. Bartoš pojednává článek František Bartoš.
prof. PhDr. František Michálek Bartoš, DrSc.
Rodné jménoFrantišek Bartoš
Narození5. dubna 1889
Rychnov nad Kněžnou
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. května 1972 (ve věku 83 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
BydlištěTurnov
Mladá Boleslav
Alma materUniverzita Karlova
Povolánímedievalista, archivář, pedagog a spisovatel
ZaměstnavateléHusova československá evangelická fakulta bohoslovecká; Komenského evangelická bohoslovecká fakulta
Oceněnízlatá oborová plaketa F. Palackého za zásluhy ve společenských vědách (ČSAV, 1968)
Politické stranyKomunistická strana Československa
Sociální demokracie
Nábož. vyznáníČeskobratrská církev evangelická (1919–1972)
Příbuzní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Michálek Bartoš, křtěný František Josef Vincenc (5. dubna 1889, Rychnov nad Kněžnou[1] – 12. května 1972, Praha), byl český historik, archivář a vysokoškolský pedagog. Po vzoru svého učitele Václava Novotného nalezl uplatnění na poli dějin husitství, kde navázal na Rudolfa Urbánka, a naopak platil za největšího oponenta pojetí husitství, jak ho zastával Josef Pekař. Jeho dílo se vyznačuje širokým záběrem, ale někdy jistou nedůsledností a nesystematičností. Od roku 1931 působil jako profesor českých dějin[2] na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké, po roce 1950 na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze. Od 8. ledna 1930 byl mimořádným členem Královské české společnosti nauk, 9. dubna 1946 se stal řádným členem České akademie věd a umění. Byl členem i zahraničních učených společností: American Medieval Academy (USA), Royal Historical Society (Velká Británie)[3].

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 5. dubna 1889 jako František Bartoš (Michálková bylo jméno jeho manželky za svobodna, které přijal později) v Rychnově nad Kněžnou v katolické rodině c. k. okresního hejtmana.[4] Po smrti otce v roce 1894 se rodina odstěhovala Turnova,[5] kde Bartoš navštěvoval obecní školu. Ministroval v kostele, četl s nadšením životy svatých, chtěl se stát misionářem a skončit smrtí mučednickou. V době hilsneriády ztropil spolu s kamarády výtržnost („kočičinu") židovskému obchodníkovi.[6]

V roce 1900 začal studovat na gymnáziu v Mladé Boleslavi, v roce 1905 odešel do Prahy a byl přijat do sexty gymnázia na Vinohradech. V Praze nastal zásadní zlom v jeho smýšlení. Z Mladé Boleslavi odcházel jako věřící katolík s přáním bojovat proti Masarykovi na obranu církve. Na vinohradském gymnáziu se však záhy stal vášnivým masarykovcem. Přestal věřit v posvátnost evangelií a ztratil i víru v božství Ježíše Krista; matrikovým katolíkem však ještě formálně zůstal.[7]

Po maturitě v roce 1908 studoval na Karlově univerzitě obor zeměpis–historie[8] u Jaroslava Golla, Kamila Krofty a Václava Novotného; později také ve Freiburgu u Heinricha Finkeho. V roce 1912 obhájil v Praze doktorskou práci K počátkům Petra Chelčického[9] (PhDr.). Mezi lety 1914–1917 pracoval jako asistent v knihovně Národního muzea. Hned po převratu v roce 1918 vystoupil z katolické církve a počátkem roku 1919 byl přijat do Českobratrské církve evangelické.[10]

V letech 1915–1931 učil v Praze na střední škole (zkušební rok před tím v Turnově). Již v roce 1922 se habilitoval na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké, kde byl roku 1931 jmenován mimořádným a v roce 1937 řádným profesorem českých dějin. Po rozdělení fakulty na Husovu a Komenského (1950) působil na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě,[2] a to až do roku 1960, kdy odešel do důchodu. V roce 1956 mu Československá akademie věd propůjčila vědeckou hodnost doktora historických věd (DrSc.).[11]

Politicky byl F. M. Bartoš původně organizován v Československé sociální demokracii. Po jejím sloučení s KSČ podepsal v červnu 1948 přihlášku do komunistické strany. Z KSČ vystoupil v roce 1950.[pozn. 1]

V roce 1968 mu Československá akademie věd udělila zlatou oborovou plaketu F. Palackého za zásluhy ve společenských vědách.[13]

Zemřel 12. května 1972 v Praze.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Bartoš se věnoval se především bádání o reformaci a husitském hnutí, ve kterém navazoval na dějinné koncepce Františka Palackého a T. G. Masaryka. Ostře se střetával s pojetím českých dějin u Josefa Pekaře, vůči kterému hájil husitství jako jeden z duchovních i mravních vrcholů českých dějin. Z předhusitského období ho zaujala otázka staročeského překladu bible, satiry Hradeckého rukopisu a z pozdějšího období se věnoval především Josefu Dobrovskému a problematice Rukopisů. Vyvrcholením Bartošova díla jsou 3 monografie, které byly zařazeny do prestižní Laichterovy edice České dějiny[14] (jako díl II., svazek 6., 7. a 8.): Čechy v době Husově 1378 – 1415 (1947), Husitská revoluce I. Doba Žižkova 1415 – 1426 (1965) a Husitská revoluce II. Vláda bratrstev a její pád 1426 – 1437 (1966).[15]

Výběrová bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Světec temna (1921)
  • Jan Žižka z Trocnova (1924)
  • Do čtyř pražských artikulů (1925)
  • Literární činnost M. Jakoubka ze Stříbra (1925)
  • Z Husových a Žižkových časů (1925)
  • Soupis rukopisů Národního musea (2 sv. 1926–1927) [1] Archivováno 24. 5. 2011 na Wayback Machine.[2] Archivováno 24. 5. 2011 na Wayback Machine.
  • Literární činnost J. Rokycany, J. Příbrama a P. Payna (1928)
  • Husitství a cizina (1931)
  • Manifest města Prahy z doby husitské (1932)
  • Lipany (1934)
  • Prokop Veliký (1934)
  • O Husa a o Husovi (1935)
  • Rukopisy (1936)
  • Listy profesoru F. Marešovi o RKZ (1937)
  • Co víme o Husovi nového (1939)
  • O kalich (1939)
  • Knihy a osudy (1939)
  • Obrázky z našich dějin (1940)
  • Poslední Lucemburkové v Čechách (1940)
  • Několik postav z českých dějin (1941)
  • Bojovníci a mučedníci (1946)
  • České dějiny II/6. Čechy v době Husově 1378 – 1415. Praha: J. Laichter, 1947, 515 s.
  • Literární činnost M. Jana Husi (1948)
  • Kdo je František Palacký (1948)
  • Knihy a zápasy (1948)
  • Světci a kacíři (1949)
  • Přehled předhusitských postil (1950)
  • Nový falešný a přece pravý Komenský (1950)
  • Postila pražského husity z doby revoluce (1951)
  • Nový sborník spisů Chelčického a jiná husistika v Pešti (1951)
  • Z dějin kaple Betlemské (1951)
  • Hus a česká bohoslužba (1952)
  • Nová postila M. Jana Rokycany (1952)
  • Jakoubkova Betlémská postila z prvního roku revoluce 1419–20 (1952)
  • Dobrovského pojetí husitství a reformace (1954)
  • Petr Chelčický' (1958)
  • České dějiny II/7. Husitská revoluce I. Doba Žižkova 1415 – 1426. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1965, 236 s.
  • České dějiny II/8. Husitská revoluce II. Vláda bratrstev a její pád 1426 – 1437. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1966, 263 s.
  • Vzpomínky husitského pracovníka (1970)

Podrobnější soupis prací F. M. Bartoše je k dispozici na webu Evangelické teologické fakulty:

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Sám o tom později napsal: „Na podzim toho roku se mi naskytla příležitost ze strany odejít, když jsem viděl, že několik soudruhů dosáhlo vyškrtnutí z členství důvody zdravotními. Vyložil jsem v dopise předsedovi organizace své nesnáze s chozením na schůze, když na mně leží tíha nepsaného závazku Husitské revoluce, tak vážně a přesvědčivě, že již zemřelá soudružka, jak mi řekla, byla při čtení dopisu v organizaci dojata až k slzám."[12]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1876-1893 v Rychnově nad Kněžnou , sign. 142-3989, ukn. 8410, str.320. Dostupné online
  2. ↑ a b FORST, Vladimír a kol., Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Svazek 1 (A–G). Vyd. 1. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1985, strana 144.
  3. ↑ Slovník českých filozofů. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1998, 696 s. ISBN 80-210-1840-2., viz str. 23.
  4. ↑ BARTOŠ, František Michálek. Vzpomínky husitského pracovníka. 1. vyd. Praha: Kalich, 1970. 136 s. cnb000253251. S. 15. 
  5. ↑ BARTOŠ, František Michálek. Vzpomínky husitského pracovníka. 1. vyd. Praha: Kalich, 1970. 136 s. cnb000253251. S. 17. 
  6. ↑ BARTOŠ, František Michálek. Vzpomínky husitského pracovníka. 1. vyd. Praha: Kalich, 1970. 136 s. cnb000253251. S. 17–18. 
  7. ↑ BARTOŠ, František Michálek. Vzpomínky husitského pracovníka. 1. vyd. Praha: Kalich, 1970. 136 s. cnb000253251. S. 21–23. 
  8. ↑ BARTOŠ, František Michálek. Vzpomínky husitského pracovníka. 1. vyd. Praha: Kalich, 1970. 136 s. cnb000253251. S. 26. 
  9. ↑ FORST, Vladimír a kol., Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Svazek 1 (A–G). Vyd. 1. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1985, strana 144.
  10. ↑ BARTOŠ, František Michálek. Vzpomínky husitského pracovníka. 1. vyd. Praha: Kalich, 1970. 136 s. cnb000253251. S. 45–46. 
  11. ↑ BARTOŠ, František Michálek. Vzpomínky husitského pracovníka. 1. vyd. Praha: Kalich, 1970. 136 s. cnb000253251. S. 104–105 a 111. 
  12. ↑ BARTOŠ, František Michálek. Vzpomínky husitského pracovníka. 1. vyd. Praha: Kalich, 1970. 136 s. cnb000253251. S. 82–83. 
  13. ↑ Seznam nositelů plakety F. Palackého na webu Masarykova ústavu a Archivu AV ČR. www.mua.cas.cz [online]. [cit. 2019-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-30. 
  14. ↑ Projekt České dějiny vydavateľstva Jan Laichter – dostupné online
  15. ↑ KUTNAR, František a MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví: Od počátku národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. přeprac., rozš. vyd. Praha: NLN - Nakladatelství Lidové noviny, 1997, 1065 s. ISBN 80-7106-252-9. [Viz str. 713 – 714.]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HRDLIČKA, Jaroslav. Historik František Michálek Bartoš. Praha: Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy v nakladatelství L. Marek, 2023, 432 s. ISBN 978-80-88380-13-9.
  • HRDLIČKA, Jaroslav. Životem a dílem historika Františka Michálka Bartoše. Praha: Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy v nakladatelství L. Marek, 2015, 133 s. ISBN 978-80-87127-73-5.
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 32–33. 
  • KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví: Od počátku národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-252-9. S. 710–717. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 32. 
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 29–30. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I.díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 50. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 2. sešit : B–Bař. Praha: Libri, 2005. 154–264 s. ISBN 80-7277-252-X. S. 244–245. 
  • FORST, Vladimír a kol., Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Svazek 1 (A–G). Vyd. 1. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1985, 900 s. [Heslo „F. M. Bartoš" je na str. 143–146.]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Michálek_Bartoš&oldid=24037063“