Přeskočit na obsah

František Mezihorák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
prof. PhDr. František Mezihorák, CSc., dr.h.c.
2. senátor za obvod č. 61 – Olomouc
Ve funkci:
21. listopadu 1998 – 21. listopadu 2004
PředchůdceJosef Jařab
NástupceJan Hálek
Děkan Pedagogické fakulty Univerzity Palackého
Ve funkci:
1991 – 1997
PředchůdceBohuslav Hodaň
NástupceJan Šteigl
Děkan Pedagogické fakulty Univerzity Palackého
Ve funkci:
2003 – 2006
PředchůdceJan Šteigl
NástupceLibuše Ludíková
člen Zastupitelstva Olomouckého kraje
Ve funkci:
2008 – 2012
Stranická příslušnost
ČlenstvíČSSD

Narození6. října 1937 (87 let)
Československo Vracov, Československo
Národnostčeská
SídloOlomouc
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Palackého
Profesepedagog, politik, historik, spisovatel literatury faktu, vysokoškolský učitel a politolog
OceněníCena města Olomouce (2005)
Nositel Velkého záslužného kříže Republiky Rakousko
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Mezihorák (* 6. října 1937,[1] Vracov) je český politik a vysokoškolský pedagog, bývalý senátor za obvod č. 61 – Olomouc, bývalý děkan Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, bývalý zastupitel Olomouckého kraje, Olomouce a člen ČSSD.

Vzdělání, profese a rodina

[editovat | editovat zdroj]

V 60. letech působil na katedře společenských věd UP, za angažovanost v reformním procesu roku 1968 a za odpor proti sovětské okupaci byl z univerzity vyloučen. Mezi lety 1970–1989 vyučoval na Střední průmyslové škole strojnické Olomouc. V sametové revoluci byl mluvčím olomouckého Občanského fóra. Po roce 1989 se mohl vrátit na UP a stal se prorektorem pro rehabilitaci. Na filozofické fakultě UP založil katedru evropských studií – první toho druhu v postkomunistických zemích. Habilitoval se a byl jmenován profesorem historie. Zabývá se především československou historií, evropanstvím a dějinami evropské integrace[2] (např. knižně zpracoval nacistickou moravskou kolaboraci a pokusy o Velké Slovensko, v Radě Evropy byla prezentována jeho kniha Galerie velkých Evropanů). V letech 19911997 a 20032006 zastával funkci děkana Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.[3] Univerzita v Pécsi mu udělila čestný doktorát.

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách 1996 kandidoval za ČSSD do Senátu, skončil na třetí pozici s 23,20 % hlasů.[4] Ve volbách 1998 se stal členem Senátu, když v obou kolech porazil občanského demokrata Jana Hálka. V senátu se angažoval ve Výboru pro evropskou integraci, zastával funkci místopředsedy Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí, kterým byl do roku 2000, byl také členem Parlamentního shromáždění Rady Evropy. V letech 2000–2004 předsedal Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ve volbách 2004 svůj mandát neobhajoval.[5]

Ve volbách 2004 kandidoval do Evropského parlamentu, ovšem z 8. místa kandidátky nebyl zvolen.[6]

V letech 20082012 zasedal v zastupitelstvu Olomouckého kraje.[7]

Od roku 2006 do roku 2014 byl zastupitelem města Olomouce.[8]

Výběr z díla

[editovat | editovat zdroj]
  • Dělnické hnutí a KSČ na jihovýchodní Moravě v letech 1921-1924. Praha : SPN, 1968.
  • Malá encyklopedie velkých Evropanů. Olomouc : Votobia, 1995.
  • Průvodce evropanstvím. Olomouc : Alda, 1997.
  • Hry o Moravu. Separatisté, iredentisté a kolaboranti 1938-1945. Praha : Mladá fronta, 1997.
  • Evropanství a integrace. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2001.
  • Galerie velkých Evropanů. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2002.
  • Padesát německých Olomoučanů. Fünfzig deutsche Olmützer. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2004. (s M. Hořínkem)
  • Sept siècles d’européanisme. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2004.
  1. Výpis z OŘ[nedostupný zdroj]
  2. Profil na webu Národní knihovny
  3. HELCL, Roman. Rektora nevybrali, volby se budou opakovat. Mladá fronta DNES. 8-10 2009, s. 1. ISSN 1210-1168. 
  4. Volby 1996
  5. toš. Senátní kandidáti se utkali v debatě. Mladá fronta DNES. 6-10 2004, s. 3. ISSN 1210-1168. 
  6. Volby 2004
  7. [1]
  8. Archivovaná kopie. www.olomouc.eu [online]. [cit. 2015-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-11-17. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]