Přeskočit na obsah

František Maxmilián z Mansfeldu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Maxmilián z Mansfeldu
Nejvyšší hofmistr císařovny
Ve funkci:
1690 – 12. září 1692
PanovniceEleonora Magdalena Falcko-Neuburská
PředchůdceKarel Ferdinand z Waldsteinu
NástupceFerdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu
Kapitán císařské gardy trabantů
Ve funkci:
1682 – ?
PanovníkLeopold I.
Tajný rada
Ve funkci:
1682 – 12. září 1692
PanovníkLeopold I.
Císařský vyslanec u saského kurfiřta
Ve funkci:
1672 – ?
PanovníkLeopold I.
Císařský vyslanec u braniborského kurfiřta
Ve funkci:
1667 – ?
PanovníkLeopold I.
Říšsky dvorní rada
Ve funkci:
1665 – ?
PanovníkLeopold I.
Císařský komorník
Ve funkci:
1662 – ?
Narození22. listopadu 1639
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí12. září 1692 (ve věku 52 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
ChoťMarie Anna z Harrachu
RodičeBruno III. z Mansfeldu a Marie Magdalena z Törringu
DětiKarel František z Mansfeldu
PříbuzníJindřich František z Mansfeldu (sourozenec)
Jindřich Pavel František II. z Mansfeldu a Marie Eleonora z Mansfeldu[1] (vnoučata)
Náboženstvířímskokatolické
OceněníŘád zlatého rouna (1681)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Maxmilián z Mansfeldu (německy Franz Maximilian Graf von Mansfeld; 22. listopadu 1639 Vídeň – 12. září 1692 Vídeň) byl rakouský a český šlechtic, hrabě z Mansfeld-Vorderortu, za vlády císaře Leopolda I. se uplatnil jako diplomat, později zastával funkci nejvyššího hofmistra císařovny Eleonory Magdaleny. Byl majitelem panství Dobříš, kde založil tradici zpracování železné rudy.

Život

[editovat | editovat zdroj]
Mansfeld, rodový zámek
Zámek Dobříš

Byl nejstarším synem hraběte Bruna III. z Mansfeld-Vorderort-Bornstedtu (1576–1644) z katolické linie rodu a jeho druhé manželky hraběnky Marie Magdaleny z Thöring-Seefeldu (1616–1668), dcery svobodného pána Ferdinanda I. z Thöring-Seefeldu (1583–1622) a hraběnky Renáty ze Schwarzenberg-Hohenlandsbergu (1589–1630/1639).

Jeho mladší bratr Jindřich František I. (1640–1715), hrabě z Mansfeldu v Heldrungenu, říšský kníže, I. kníže z Fondi, byl generál-polní maršál císařské armády.

František Maxmilián vlastnil několik panství v Sasku-Anhaltsku a středočeské město Dobříš. V 50. letech 17. století založil u Dobříše železářskou huť (dnes obec Stará Huť), pro jejíž vznik zde byly dobré podmínky (výskyt železné rudy, dostatek dřeva v lesích a vhodné vodní zdroje).[2] V roce 1675 obnovil císař Leopold I. městská privilegia Dobříše a o rok později nechal František Maxmilián opravit hrad Vargač. V podhradí na místě starších hospodářských budov byl postaven barokní zámek, jehož současná podoba je až výsledkem přestavby z poloviny 18. století.[3][4]

Od mládí se uplatňoval jako dvořan a diplomat. V roce 1662 byl jmenován císařským komořím a v roce 1665 se stal členem říšské dvorní rady.[5] Poté byl pověřen několika diplomatickými misemi, v roce 1667 byl císařským vyslancem u braniborského kurfiřta v Berlíně a v roce 1672 u saského kurfiřta v Drážďanech. V roce 1682 byl jmenován členem tajné rady a zároveň převzal čestný post kapitána císařské gardy trabantů. Nakonec byl v letech 1690–1692 nejvyšším hofmistrem císařovny Eleonory Magdaleny.[6] V roce 1681 se stal rytířem Řádu zlatého rouna.[7]

František Maxmilián z Mansfeldu zemřel ve věku 52 let 12. září 1692 ve Vídni.

Manželství a rodina

[editovat | editovat zdroj]

František Maxmilián z Mansfeldu se oženil 25. listopadu 1663 ve Vídni s hraběnkou Marií Annou Alžbětou z Harrachu-Rohrau (1636–1698), vnučkou hraběte Karla z Harrachu (1570–1628), dcerou hraběte Karla Linharta I. (VII.) z Harrachu-Rohrau (1594–1645)[8] a hraběnky Marie Františky z Eggenbergu (1607–1679).[9] Z manželství se narodilo sedm dětí: [10] [11]

  • František Josef Václav (28. září 1666 – 28. ledna 1667)
  • syn (*/† 27. dubna 1668)
  • Marie Markéta Františka (5. července 1669 – 8. listopadu 1672)
  • František Hoyer Václav (10. července 1670 – 1676)
  • Marie Anna (18. března 1681– 1691)

Jeho syn a bratr byli povýšeni na říšská knížata.

Jeho pravnuk Josef Václav z Mansfeldu (12. září 1735 – 31. března 1780) zemřel při nehodě kočáru a jeho smrtí vymřela tato linie Mansfeldů po meči.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Франц Максимилиан фон Мансфелд na bulharské Wikipedii a Franz Maximilian von Mansfeld na německé Wikipedii.

  1. ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. ↑ Dějiny obce Stará Huť dostupné online
  3. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 60–61
  4. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996; s. 670 ISBN 80-85983-13-3
  5. ↑ Přehled členů říšské dvorní rady dostupné online
  6. ↑ František Maxmilián z Mansfeldu na webu kaiserhof geschichte dostupné online
  7. ↑ Přehled rytířů Řádu zlatého rouna dostupné online
  8. ↑ Harrach. www.angelfire.com [online]. [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. 
  9. ↑ Harrach 2, genealogy.euweb.cz
  10. ↑ Mansfeld 2, genealogy.euweb.cz
  11. ↑ Franz Maximilian Graf von Mansfeld, Genealogics ~ Leo van de Pas continued by Ian Fettes & Leslie Mahler

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Maxmilián_z_Mansfeldu&oldid=24144182“