Přeskočit na obsah

František Matouš Klácel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Matouš Klácel
Portrét Františka Matouše Klácela
Portrét Františka Matouše Klácela
Rodné jménoFrantišek Matouš Klácel
Narození7. dubna 1808
Česká Třebová,
Rakouské císařství
Úmrtí17. března 1882 (ve věku 73 let)
Belle Plaine, Iowa, USA
PseudonymFrantišek Třebovský
P. J. Jordan
Povoláníspisovatel, novinář, profesor filosofie
Národnostčeská
StátČeské království
Alma materUniverzita Palackého v Olomouci
Významná dílaFerina lišák, Bajky Bidpajovy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Matouš Klácel, někdy též Ladimír Klácel (7. dubna 1808, Česká Třebová[1] – 17. března 1882, Belle Plaine, Iowa, USA), byl český básník, novinář, filosof a po jistou dobu také katolický kněz. Byl zastáncem českomoravské jednoty. Přátelil se s Boženou Němcovou. Řadí se mezi významné české filozofy a teology liberálního proudu 19. stol. Svým životem a dílem nepřímo také přispěl k budoucí podobě prvorepublikového Československa.[2]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Studoval gymnázium v Litomyšli, kde vystudoval i filosofii. V roce 1827 vstoupil do starobrněnského augustiniánského kláštera, kde přijal jméno Matouš. V letech 1829–33 studoval na brněnském teologickém ústavu, který ukončil s výborným prospěchem. V roce 1834 složil rigorózní zkoušky z bohosloví na univerzitě v Olomouci. V roce 1833 byl vysvěcen na kněze. Roku 1835 se stal profesorem filosofie na biskupském filosofickém ústavě v Brně.

Roku 1848 byl členem Národního výboru a delegátem Slovanského sjezdu. V letech 1848–1851 působil v redakci Moravských Novin. V roce 1849 se podílel na založení Národní jednoty sv. Cyrila a Methoda, která se roku 1855 změnila na Matici moravskou.

Roku 1869 odplul do Ameriky, kde se s krajany několikrát pokusil založit nekonformní náboženskou společnost, založenou na lásce lidí a jejich dobročinnosti. Členové těchto společenství se oslovovali „bratře/sestro“ a říkali si nemýlenci. Založení církve však není úspěšné.

Prováděl výzkumy dědičnosti znaků u rostlin.

Zemřel roku 1882 v Belle Plaine (dnes součást města Cedar Rapids) v Iowě, kde byl také pohřben[3]. Jeho socha byla umístěna na Český národní hřbitov v Chicagu.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • Ferina lišák – zvířecí epos, na jeho motivy vytvořil Václav Levý reliéfy v jeskyni Klácelka
  • Bajky Bidpajovy – dvě knihy, 1. díl vydán pod pseudonymem František Třebovský
  • Jahůdky ze slovanských lesů – vydány pod pseudonymem J. P. Jordan
  • Erklärungen der wichtigerer philosophischen Ausdrücke – výklad nejdůležitějších filosofických výrazů
  • Počátky vědecké mluvnictví českého
  • Dobrověda
  • Slovník pro čtenáře novin, v němž se vysvětlují slova cizího původu
  • Listy přítele k přítelkyni o původu socialismu a komunismu – dopisy adresované B. Němcové – vysvětluje teorie o „ideálním“ uspořádání společnosti; není ale pro násilné uchopení moci, v mnoha ohledech se odlišuje od Marxe[2]

Novější vydání

[editovat | editovat zdroj]
  • KLÁCEL, František Matouš. Výbor z díla. 1. vyd. Praha: SNKLU, 1964. 324 s. cnb000442532.
  • KLÁCEL, František Matouš. Listy přítele k přítelkyni o původu socialismu a komunismu. 3. vyd. V Praze: Melantrich, 1948. 176 s. cnb000672497.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1784-1824 v České Třebové, sign. 1948, ukn. 1121, str.213. Dostupné online
  2. ↑ a b M. C. Putna. České duchovní dějiny 2.9: Havlíček, otec českého liberalismu. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  3. ↑ BNC map. www.friendsofbnc.org [online]. [cit. 2020-11-18]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BENEŠ, Josef. Ač zemřeli ještě mluví : Medailony českých katolických vlasteneckých kněží. Praha: Česká katolická charita, 1964. 449 s. S. 273–281. 
  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 313. 
  • Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. S. 128–129.  Dostupné online
  • Dějiny české literatury. 2., Literatura národního obrození / Redaktor svazku Felix Vodička. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1960. 684 s. S. 619–620. 
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/II. K–L. Praha: Academia, 1993. 597–1377 s. ISBN 80-200-0469-6. S. 691–695. 
  • František Matouš Klácel - filosof, spisovatel a novinář: sborník ze sympozia konaného ve dnech 24.-26. září 2008 v České Třebové. 1. vyd. Česká Třebová: Městské muzeum, 2008. 131 s. ISBN 978-80-904276-0-0.
  • Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 14. díl. V Praze: J. Otto, 1899. 1066 s. cnb000277218. S. 281–283. Dostupné online
  • PEŠKOVÁ, Jaroslava. Utopický socialismus v Čechách v XIX. století. 1. vyd. Praha: Svobodné slovo, 1965. 189 s. cnb000484773.
  • TRAPL, Miloslav. František Matouš Klácel: život a dílo. Vyd. 1. Olomouc: Univerzita Palackého, 1999. 130 s.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Matouš_Klácel&oldid=23996155“