Přeskočit na obsah

František Josef ze Salm-Reifferscheidtu

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Josef starohrabě Salm-Reifferscheidt
Portrét přibližně 1870 (miniatura ze sbírek Národního muzea)
Portrét přibližně 1870 (miniatura ze sbírek Národního muzea)
Doživotní člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1861 – 1887
Poslanec českého zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1865
Ve funkci:
1867 – 1870
Ve funkci:
1872 – 1883
Narození31. května 1819
Praha
Úmrtí26. prosince 1887 (ve věku 68 let)
Praha
RodičeJan František Václav ze Salm-Reifferscheidtu a Marie Rosina z Nostic-Rienecku
PříbuzníAlois Josef ze Salm-Reifferscheidtu a Johana Josefa ze Salm-Reifferscheidu (sourozenci)
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Josef starohrabě ze Salm-Reifferscheidtu (německy Franz Joseph Altgraf zu Salm-Reifferscheidt-Hainspach) (31. května 1819, Praha – 26. prosince 1887 tamtéž) byl český šlechtic z rodu Salm-Reifferscheidtů. Jako dlouholetý poslanec českého zemského sněmu byl aktivní v různých sférách veřejného života v Českém království. Byl majitelem několika velkostatků v Čechách, jeho hlavním sídlem byl zámek Světlá nad Sázavou, který nechal nákladně přestavět.

Život[editovat | editovat zdroj]

Erb rodové linie Salm-Reifferscheidt-Hainspach
Zámek Světlá nad Sázavou

Pocházel ze starého německého rodu Salmů, patřil k větvi Salm-Reifferscheidt, označované podle staršího německého názvu panství Lipová (Hanšpach) jako Salm-Reifferscheidt-Hainspach. Narodil se jako nejstarší syn starohraběte Jana Františka Václava ze Salm-Reifferscheidtu (1780–1847) a jeho manželky hraběnky Marie Rosiny z Nostic-Rokytnice (1795–1847).[1] František Josef studoval v letech 1837–1841 práva na Karlově univerzitě a po otcově úmrtí převzal správu rodových statků (1847). Během revolučních let 1848–1849 vstoupil do armády a dosáhl hodnosti nadporučíka u pěšího pluku č. 7. V roce 1851 armádu opustil a později byl mimo aktivní službu povýšen na majora. Jako majitel fideikomisu byl v roce 1861 jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny.[2] Souběžně se začal uplatňovat v politickém životě na zemské úrovni a v několika volebních obdobích byl poslancem českého zemského sněmu (1861–1865, 1867–1870 a 1872–183). Byl volen za velkostatkářskou kurii a hlásil se ke Straně ústavověrného velkostatku. Uplatnil se také jako v hospodářské sféře, v roce 1864 byl spoluzakladatelem bankovního domu Österreichische Boden-Creditanstalt. V roce 1868 vstoupil jako koncesionář do společnosti Rakouské severozápadní dráhy a později byl jejím prezidentem. S ohledem na své podnikatelské aktivity prosadil trasování jedné z tratí Severozápadní dráhy přes svůj velkostatek ve Světlé nad Sázavou.[3] V letech 1873–1880 byl prezidentem Zemské kulturní rady Českého království.[4][5] V roce 1883 byl spoluzakládajícím členem Německého divadelního spolku v Praze, který inicioval výstavbu Nového německého divadla. Jako člen se angažoval v několika dalších organizacích, například ve Společnosti vlasteneckých přátel umění.

Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 1846 byl jmenován c. k. komořím.[6] Za zásluhy na bojištích během revoluce 1848–1849 obdržel Vojenský záslužný kříž (1850).[7] Později se stal nositelem rytířského kříže Leopoldova řádu (1863) a Řádu železné koruny I. třídy (1868),[8] byl také čestným rytířem Maltézského řádu a ve Francii byl jmenován komandérem Řádu čestné legie. V roce 1878 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[9] Kromě toho byl uživatelem dědičné hodnosti nejvyššího komorníka nad stříbrem Českého království, která rodině náležela od konce 18. století.

František Josef Salm-Reifferscheidt zemřel svobodný a bezdětný v Praze 26. prosince 1887 ve věku 68 let, pohřben byl v rodové hrobce v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Vilémově.[10]

Majetkové poměry[editovat | editovat zdroj]

Braunův dům v Praze, sídlo Salm-Reifferscheidtů v 19. století

Po otci byl dědicem fideikomisu Lipová (dříve pod německým názvem Hainspach)[11] a alodiálního velkostatku Světlá nad Sázavou. K Lipové patřilo 2 744 hektarů půdy, tři hospodářské dvory a několik průmyslových provozů (pivovar). Součástí velkostatku Světlá byly menší statky Vilémovice a Zboží, v roce 1870 byl přikoupen sousední velkostatek Habry. Ke světelskému velkostatku poté patřilo 5 916 hektarů půdy, 16 hospodářských dvorů a průmyslové podniky. V roce 1858 byl ve Světlé zrušen lihovar a na jeho místě zřízena škrobárna, dále František Josef založil parní pilu.[12] Na velkostatku Světlá fungovaly sklářské hutě a brusírny drahokamů, tyto obory zde měly tradici od 18. století z doby předchozích majitelů Kolovratů. Hodnota obou velkostatků v Lipové a Světlé byla v roce 1870 vyčíslena na jeden a půl miliónu zlatých.[13]

Zatímco dříve byl hlavním rodovým sídlem zámek Lipová, který byl opraven naposledy v roce 1834,[14] za Františka Josefa zůstal zcela stranou zájmu. František Josef se rozhodl trvale usadit na zámku ve Světlé, který prošel v letech 1868–1873 nákladnou přestavbou podle projektu vídeňského architekta Svatoše. Zámek získal podobu luxusního sídla s novorenesančními a novobarokními prvky.[15][16] Na přestavbu zámku navazovalo v roce 1871 zřízení krajinářského parku, který nakonec dosáhl rozlohy 16 hektarů. Park byl doplněn několika drobnými architektonickými objekty, mezi Dolním a Horním rybníkem byl v roce 1884 postaven litinový tzv. Čertův most.[17] Uplatnění v té době našel i nedaleký zámek Zboží, kde v té době sídlil Františkův mladší bratr Jan. V Praze měla rodina k dispozici tzv. Braunův dům, v té době zvaný Salmův palác na Karlově náměstí, kde sídlilo také ředitelství salmovských velkostatků.[18]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Měl tři mladší sourozence, dva bratry a sestru.[19]

Protože František Josef i jeho mladší bratři zemřeli bez potomstva a jimi tato linie Salmů vymřela, majetek nakonec v roce 1889 převzala jejich sestra Johanna, provdaná Thun-Hohensteinová.[21] Velkostatky Lipová a Světlá nad Sázavou pak zdědil její syn Josef Osvald II. z Thun-Hohensteinu (1849–1913), který v roce 1897 získal nárok na rozšíření rodového jméno do podoby Thun-Hohenstein-Salm-Reifferscheidt, respektive zkráceně Thun-Salm.[22]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Rodokmen Salm-Reifferscheidtů na webu euweb.cz dostupné online
  2. ↑ Reichsraths-Almanach für die Session 1885–1886; Vídeň, 1885; s. 89 dostupné online
  3. ↑ KACETL, Jiří: 140 let Severozápadní dráhy; Jihomoravské muzeum ve Znojmě, 2013; s. 4–5 ISBN 978-80-86974-11-8 dostupné online
  4. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser 1875; Gotha, 1875; s. 743 dostupné online
  5. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 547 dostupné online
  6. ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1848; Vídeň, 1848; s. 101 dostupné online
  7. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1851; Vídeň, 1851; s. 126 dostupné online
  8. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 70, 83 dostupné online
  9. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1880; Vídeň, 1880; s. 200 dostupné online
  10. ↑ Pohřebiště Salm-Reifferscheidtů na webu royaltyguide.com dostupné online
  11. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 283
  12. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl VII.; Praha, 2008; s. 213 ISBN 978-80-7277-041-0
  13. ↑ PROCHÁZKA, Johann von: Topografisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1880; s. 329–330 dostupné online
  14. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III.; Praha, 1998; s. 506 ISBN 80-85983-15-X
  15. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 477
  16. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl VII.; Praha, 2008; s. 212 ISBN 978-80-7277-041-0
  17. ↑ Historie zámku Světlá na webu zameksvetla dostupné online
  18. ↑ Address- und Handels-Handbuch der Haupstadt Prag; Praha, 1871; s. 454 dostupné online
  19. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser 1882; Gotha, 1882; s. 787 dostupné online
  20. ↑ Louis Salm-Reifferscheidt na webu Rakouského parlamentu dostupné online
  21. ↑ Ottův slovník naučný, XXII. díl; Praha, 1904; s. 552 dostupné online
  22. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1898; Gotha, 1898; s. 1079 dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Josef_ze_Salm-Reifferscheidtu&oldid=23980261“