František Josef Kinský
František Josef Kinský | |
---|---|
hrabě František Josef Kinský | |
Tajný rada | |
Ve funkci: 1801 – 9. června 1805 | |
Panovník | František II./I |
Ředitel Válečné akademie ve Vídni | |
Ve funkci: 24. června 1779 – ? | |
Panovník | Marie Terezie, Josef II. |
Vojenská služba | |
Hodnost | 1794: polní zbrojmistr |
Narození | 6. prosince 1739 Praha Habsburská monarchie |
Úmrtí | 9. června 1805 (ve věku 65 let) Vídeň Rakouské císařství |
Místo pohřbení | hřbitov Tereziánské vojenské akademie |
Choť | (1779) Marie Renata z Trauttmansdorffu (1741–1808) |
Rodiče | František Ferdinand Kinský (1678–1741) Marie Augustina Pálffyová z Erdödu (1714–1759) |
Příbuzní | bratr: Leopold Ferdinand Kinský (1713–1760) sestra: Marie Josefa, provdaná Daunová (1738–1767) sestra: Marie Antonie, provdaná Wratislavová z Mitrowicz (1739–1816) |
Profese | voják, důstojník, vojenský velitel a pedagog |
Commons | František Josef Kinský |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
František Josef Kinský (německy Franz Joseph Graf Kinsky von Wchinitz und Tettau; 6. prosince 1739 Praha – 9. června 1805 Vídeň) byl český šlechtic a rakouský vojenský velitel a jeden ze spoluzakladatelů České soukromé učené společnosti (před 1769). Byl také českým vlastencem, prosazoval výuku českého jazyka, věnoval se i vědecké činnosti. Napsal několik pedagogických spisů, v nichž prosazoval metody výuky.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se jako syn nejvyššího kancléře Františka Ferdinanda Kinského (1678–1741). František Josef Kinský absolvoval s výborným prospěchem Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídni[zdroj?]. Následně studoval na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde podle inventáře univerzitního muzea zhotovil ze slonoviny a ebenu miniaturu psacího stolu s psacími potřebami, která byla po zrušení sbírky předána do Národního muzea v Praze.[1].
Po obhájení tezí své disertace na právnické fakultě nastoupil v Praze nakrátko na místo rady při českém apelačním soudu.
V průběhu sedmileté války začal svoji vojenskou kariéru. Bojoval též 18. června 1757 u Kolína, odkud ho maršál Daun poslal ohlásit vítězství Marii Terezii. V armádě se projevily schopnosti Františka Kinského jakožto reformátora a reorganizátora. Nebyl talentovaný vojevůdce, ale akademické vzdělání jej předurčilo k modernizaci vojenského školství. Ztotožňoval se s ideou reorganizace armády maršála Lacyho a podílel se na ní po skončení sedmileté války v roce 1763.
- V roce 1768 dosáhl hodnosti plukovníka a stanul v čele pěšího pluku vévody Cumberlandského. U tohoto pluku Kinský zřídil kadetní školu, kde vyučoval matematiku a geometrii.
- V roce 1770 byl povýšen císařovnou Marií Terezií na první příčku generálských hodností.
- Na přelomu 60. a 70. let se začal angažovat v počínajícím českém národním obrození.
Vojenská kariéra
[editovat | editovat zdroj]V 70. letech se Kinský plně věnoval pedagogickým teoriím a napsal dvě práce v oboru didaktiky a zároveň zdokonaloval systém výuky na Válečné akademii ve Vídni. V listopadu roku 1777 odcestoval, na rozkaz Josefa II., na inspekční cestu po vojenských výchovných ústavech ve střední Evropě. Za jeho pobytu v Chamu poslal císaři Josefovi pamětní spis. V té době zároveň vypukla válka o bavorské dědictví, ve které Kinský pomáhal armádě na českém bojišti. Za jeho zásluhy v této válce, po uzavření míru, byl odměněn „majitelstvím“ pěšího pluku Ellrichshausen.
V roce 1779 se oženil s Marií Renátou z Trauttmansdorffu. Dne 24. června téhož roku byl panovníky Marií Terezií a Josefem II. jmenován ředitelem Válečné akademie ve Vídni. Zde provedl důkladnou reorganizaci. K předmětům, které se zde vyučovaly (náboženství, fortifikace, aritmetika, francouzština, latina, čeština ad.) zavedl ještě fyziku, geometrii, právo, válečné dějiny, taktiku, nauku o zbraních, řády a také plavání a některé další předměty. Důstojníci, kteří vystudovali tuto školu byli všestranně připravení odborníci v různých sférách vojenství. To, že Kinský byl opravdový odborník dokazuji fakt, že byl v čele školy 26 let. Akademii nejen vedl, ale také přednášel řád služebního výcviku, služební řád a vojenskou vědu (strategie a taktika).
Největším pokrokem na akademii za Kinského bylo, že o úspěchu při studiu a dosažení hodnosti nerozhodovala přímluva mocných, ani šlechtický predikát, ale úspěchy při studiu a praktických cvičení.
- To se později stalo příčinou pomluv šířených proti Kinskému.
- V roce 1788 povolal Josef II. Kinského k vojsku, aby doprovázel arcivévodu Františka, který měl tímto získat širší vojenské vzdělání.
- V roce 1793 vytáhl Kinský znovu do pole a přidal se do protifrancouzských válek.
- V roce 1794 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra.
- 11. června 1795 nařídila dvorská válečná rada návrat Kinského do akademie. Rok na to hrozil vpád francouzského generála Jourdana přes Horní Falc do Čech. Kinský se stal velícím generálem v Čechách a organizoval zde obranu. Francouzský vpád byl u Amberku odražen a Kinský pokračoval v dalších vojenských opatřeních.
- V roce 1797 se Kinský vrátil zpět do Vídně a roku 1801 byl jmenován, za celoživotní zásluhy, habsburskou říší tajným radou.
- Roku 1804 ustanovil císař František (na žádost Františka Kinského) komisi, která měla vyšetřit pravdivost pomluv týkajících se metod výuky.
Konec života
[editovat | editovat zdroj]Na konci svého života, roku 1805, byl Kinský vyzván císařem Františkem, aby ho doprovázel při jeho cestě Horním Rakouskem. Cesta byla pro starého Kinského, kterému bylo v té době 65, příliš namáhavá. Onemocněl zápalem plic a 16. května byl dopraven do Vídně, kde 9. června zemřel.
V závěti Kinského stálo: "Pochovejte mě uprostřed milých mých chovanců, které jsem nade všecko miloval, kterým jsem nejkrásnější léta žití svého věnoval". Jeho přání bylo naplněno a dodnes stojí uprostřed akademického hřbitova hrob s bustou a nápisem: "Zde v Pánu odpočívá František hrabě Kinský a jeho manželka Renata."
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Památky Univerzity Karlovy, Josef Petráň a kolektiv, vydalo Karolinum Praha 1999, s.330. ISBN 8071848557
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HAUBELT, Josef. České osvícenství. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. S. 313–332.
- Pod císařským praporem - Historie Habsburské armády 1526-1918. [s.l.]: Nakladatelství Elka Press, 2003.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu František Josef Kinský na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Josef Kinský
- Mineralogické muzeum Archivováno 9. 6. 2007 na Wayback Machine.
- Ředitel Vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě František Josef Kinský
- Uniformní knoflíky