Přeskočit na obsah

František Josef Černín z Chudenic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Josef Czernin z Chudenic
František Josef Černín z Chudenic na olejomalbě z roku 1721
František Josef Černín z Chudenic na olejomalbě z roku 1721
1. vladař domu hradeckého a chudenického
Ve funkci:
25. duben 1716 – 6. březen 1733
Předchůdcetitul vznikl jako nástupce vladaře domu hradeckého
NástupceProkop Vojtěch Czernin z Chudenic
Nejvyšší dvorský sudí Českého království
Ve funkci:
12. srpen 1721 – 6. březen 1733
PanovníkKarel VI.
PředchůdceJosef František Bruntálský z Vrbna
NástupceFilip Josef Gallas
Nejvyšší číšník Českého království
Ve funkci:
25. duben 1716 – 6. březen 1733
PanovníkKarel VI.
NástupceProkop Vojtěch Czernin z Chudenic
Český místodržící (nejdříve supernumerární)
Ve funkci:
30. březen 1720 – 6. březen 1733
PanovníkKarel VI.
Přísedící českého zemského soudu
Ve funkci:
1719 – 6. březen 1733
PanovníkKarel VI.
Tajný rada
Ve funkci:
1721 – ?
PanovníkKarel VI.
Císařský komorník
Ve funkci:
15. duben 1716 – ?
PanovníkKarel VI.
Narození5. března 1697 nebo 25. dubna 1697
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí6. března 1733
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbeníkatedrála sv. Víta v Praze
Choť(1717) Isabela Marie de Merode-Westerloo (1703–1780)
RodičeHeřman Jakub Czernin z Chudenic (1659–1710) a Marie Josefa Slavatová z Chlumu a Košumberka (1667–1708)
Děti1. Marie Terezie, provd. Novohradská z Kolowrat (1719–1786)
2. Marie Desiderie (1720–1720)
3. Marie Josefa, provd. Mansfeld-Vorderort-Fondi (1722–1782)
4. Václav Jan (1724–1733)
5. Prokop Vojtěch (1726–1777)
Příbuznísestra: Marie Markéta, provd. z Valdštejna (1689–1725)
švagr: František Josef z Valdštejna (680–1722)
nevlastní bratr: František Antonín Czernin z Chudenic (1710–1739)
vnuk: Jan Rudolf Czernin z Chudenic (1757–1845)
vnuk: Wolfgang Maria Czernin z Chudenic (1766–1813)
děd: Humprecht Jan Czernin z Chudenic (1628–1682)
babička: Diana Marie Gazoldo (1636–1688)
praděd: Jan Křtitel Adam Czernin z Chudenic (1597–1642)
prababička: Zuzana Homutová z Harasova (1600–1654)
sestřenice: Marie Gabriela, provd. Lažanská (asi 1688–1758)
Zaměstnánípolitik, úředník
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Josef hrabě Czernin z Chudenic (5. března 1697 Praha [?][pozn. 1] – 6. března 1733 ve Vídni[1]) byl český šlechtic z nedrahovické větve rodu Černínů z Chudenic a první vladař domu hradeckého a chudenického.

Život

[editovat | editovat zdroj]
Někdejší kostel svatého Volfganga v Chudenicích, dnes rozhledna na Bolfánku

Narodil se jako první syn a druhý ze čtyř potomků Heřmana Jakuba Czernina z Chudenic (1659–1710), nejvyššího purkrabího Českého království (1704–1710), a jeho první manželky Marie Josefy Slavatové z Chlumu a Košumberka (1667–1708), která byla dcerou Jana Jiřího Jáchyma Slavaty z Chlumu a Košumberka a dědičkou slavatovského jindřichohradeckého panství (1693).[pozn. 2] Pokřtěn byl u skotských benediktýnů ve Vídni a jeho kmotry byli nejvyšší kancléř Českého království František Oldřich Kinský, Marie Alžběta z Eggenbergu, manželka nejvyššího hofmistra císařského dvora Ferdinanda Josefa z Ditrichštejna, a Jan Leopold Donát z Trautsonu, budoucí nejvyšší císařský hofmistr.[2]

V šesti letech těžce onemocněl. Studoval na piaristickém gymnáziu v Kosmonosích.[3] V roce 1710 mu zemřel otec a poručnictví nad ním převzala jeho sestra Marie Markéta s manželem Františkem Josefem z Valdštejna. V letech 1715–1717 vykonal kavalírskou cestu, během níž navštívil Štrasburk, Paříž, Brusel a Utrecht.[4] Dokonale se tam naučil francouzsky.

Byl vášnivým cestovatelem a navštěvoval hlavně Francii, Itálii a Nizozemí. V roce 1716 byl Karlem VI.[5] jmenován dědičným nejvyšším číšníkem Království českého a od roku 1721 byl nejvyšším dvorským sudím. Byl také císařským komořím a tajným radou. V letech 1721 a 1728–1730 byl jmenován královským sněmovním komisařem, to znamená, že na českém zemském sněmu zastupoval císaře.[6] Zemřel v 36 letech a byl pochován v kapli sv. Zikmunda v katedrále sv. Víta na Pražském hradě,[1] jeho srdce však bylo pochováno v černínské rodinné hrobce v Chudenicích.[7]

Podporoval i své příbuzné z chudenické větve rodu. Pomohl synovi Františka Maxmiliána Černína Janu Václavovi (1667–1743) získat post královského hejtmana Nového Města (1721) a později Starého Města pražského (1729). Jeho synovi Heřmanu Jakubovi (1706–1784) spolufinancoval kavalírskou cestu do západní a jižní Evropy v letech 1725–1727.[8]

Majetek a mecenášství

[editovat | editovat zdroj]
Zámek v Jindřichově Hradci

Po rodičích vlastnil Chudenice, Švihov, Krásný Dvůr, Petrohrad, Stružná (kdysi Kysibl, její cena byla 114 tisíc zlatých), Kostomlaty, Mělník, Kosmonosy (v hodnotě 102 tisíc zlatých), Kost (téměř 187 tisíc zlatých), Vinoř, Kowary (kdysi Schmiedeberg ve Slezsku a Jindřichův Hradec. Majetek rozšířil (případně jeho poručníci) o Srbice, Chocomyšl, Lštění, Kanice, Přestavlky, Dobříkov, Rabštejn, Stráž nad Nežárkou, Dlažov, Spůle, Mezholezy, Smržovice a Slavíkovice[9] Jeho rod neměl nikdy předtím ani potom větší nemovitý majetek. Jím vlastněná panství, statky a dvory se nacházely ve pěti krajích, a sice Vltavském, Bechyňském, Plzeňském, Žateckém a Boleslavském.

Nejenom císaři poskytoval obrovské sumy peněz (půjčky, dary), proto se dostal do finančních nesnází a musel změnit fideikomis. Jeho nová podoba byla zapsána do zemských desek 27. dubna 1731 a zahrnovala Krásný Dvůr, Petrohrad, Kowary, statek Milčeves, Černínský palác v Praze na Hradčanech, Chudenice, Jindřichův Hradec, Švihov, statky Polín, Srbice a Chocomyšl. Hodnota tohoto majetku přesáhla 1 milion zlatých.[10]

Zámek Krásný Dvůr

V dospělosti byl František Josef velkým stavitelem a zasloužil se o výstavbu zámku Krásný dvůr, nechal opravit zámek v Jindřichově Hradci po požáru v roce 1721. A také nechal zbudovat chudenickou Bažantnici a poutní kostel sv. Volfganga. Na Černínském paláci v Praze pracovali František Maxmilián Kaňka, Matyáš Bernard Braun nebo Ondřej Filip Quitainer.

Byl donátorem 6. a 10. kaple poutní cesty od pražské Lorety do kláštera v Hájku. Kaple byly stavěny v letech 1720–1724.

Vyobrazení

[editovat | editovat zdroj]

Kopie jeho portrétu namalovaného Petrem Brandlem v roce 1721 visí v přízemí zámku v Jindřichově Hradci.

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Oženil se 12. května 1717 se čtrnáctiletou Isabelou Marií z Merode z Westerloo (1703–1780), dcerou Jana Filipa hraběte z Merode markýze z Westerloo a jeho manželky Marie Terezy Pignatelli, vévodkyně z Monteleone. Seznámili se v Bruselu. Narodilo se jim pět dětí:

  • 1. Marie Tereza (18. 4. 1719 – 4. 3. 1786)[11]
    • ∞ (20. 8. 1738) František Ferdinand Novohradský z Kolowrat (10. 9. 1714 – 10. 12. 1763)
  • 2. Marie Desiderie Norbertina (23. 5. 1720 – 1. 10. 1720)[11]
  • 3. Marie Anna (19. 1. 1722 – 15. 1. 1772)[11]
    • ∞ (9. 4. 1741) František II. z Mansfeld-Vorderortu, kníže z Fondi (6. 7. 1712 – 15. 2. 1780)
  • 4. Václav Jan Nepomuk František (5. 6. 1724[11] – 22. 2. 1733 Praha,[1] pohřben v kapli sv. Zikmunda v katedrále sv. Víta[1])
  • 5. Prokop Vojtěch František (23. 2. 1726 Praha[12] – 30. 1. 1777, pohřben v kapli sv. Zikmunda v katedrále sv. Víta[13])
    • 1. ∞ (28. 6. 1746) Marie Antonie Colloredová (21. 4. 1728 – 2. 10. 1757, pohřbena v kapli sv. Zikmunda v katedrále sv. Víta)
    • 2. ∞ (18. 8. 1759) Marie Tereza Rajská z Dubnic (17. 5. 1736 – 5. 2. 1780, pohřbena v kapli sv. Zikmunda v katedrále sv. Víta)

Vdova Isabela Marie se v roce 1735 podruhé vdala za Černínova nevlastního bratra Františka Antonína (1710–1739). Prvního manžela přežila téměř o 50 let.

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
 Humprecht III. Černín z Chudenic
 
 
 Jan Adam Černín z Chudenic
 
 
 
 
 
 
 Eva Polyxena Voračická z Paběnic
 
 
 Humprecht Jan Černín
 
 
 
 
 
 
 Jiří Homut z Harasova
 
 
 Zuzana Černínová z Harasova
 
 
 
 
 
 
 Eliška z Cimburka
 
 
 Heřman Jakub Czernin z Chudenic
 
 
 
 
 
 
 Rodolfo Ippoliti, Marchese di Gazoldo
 
 
 Paolo Ippoliti, Marchese di Gazoldi
 
 
 
 
 
 
 Olympia Cortona
 
 
 Diana Ippoliti di Gazoldo
 
 
 
 
 
 
 Lodovico, Conte Fantini
 
 
 Ippolita Fantini
 
 
 
 
 
 
 Octavia Suardi
 
František Josef Černín z Chudenic
 
 
 
 
 
 Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka
 
 
 Jáchym Oldřich Slavata z Chlumu a Košumberka
 
 
 
 
 
 
 Lucie Otýlie z Hradce
 
 
 Jan Jiří Jáchym Slavata z Chlumu a Košumberka
 
 
 
 
 
 
 Leonard Helfried z Meggau
 
 
 Marie Františka z Meggau
 
 
 
 
 
 
 Anna Zuzana z Khuen-Belasi
 
 
 Marie Josefa Slavatová z Chlumu a Košumberka
 
 
 
 
 
 
 Pavel Sixt III. z Trautsonu
 
 
 Jan František z Trautsonu
 
 
 
 
 
 
 Zuzana Veronika z Trautsonu
 
 
 Marie Markéta Trautsonová z Falkensteinu
 
 
 
 
 
 
 Volf z Mansfeldu
 
 
 Kristýna Alžběta z Mansfeldu
 
 
 
 
 
 
 Žofie Schenková z Tautenburgu
 

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ HOJDA, Zdeněk a CHODĚJOVSKÁ, Eva. Heřman Jakub Černín na cestě za Alpy a Pyreneje. I., Kavalírská cesta českého šlechtice do německých zemí, Itálie, Francie, Španělska a Portugalska. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2014. 758 s. ISBN 978-80-7422-281-8. S. 77, pozn. č. 172. Autoři uvádějí vedle data 5. 3. 1697 v Černínském paláci i datum 6. 3. ve Vídni, ovšem toto považují za méně věrohodné.
  2. ↑ Rodiče Heřman Jakub Czernin z Chudenic (25. července 1659 Vídeň – 8. srpna 1710 Praha) a Marie Josefa Slavatová z Chlumu a Košumberka (2. února 1667 Vídeň – 10. srpna 1708 Jindřichův Hradec) uzavřeli sňatek 13. ledna 1686 v Praze.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d KUBEŠ, Jiří. Prokop Vojtěch Černín z Chudenic (1726–1777). Český hrabě mezi barokem a osvícenstvím. Folia historica bohemica. Praha: Historický ústav AV ČR, 2022, roč. 37 (2022), čís. 37/1, s. 81–112, zde 85. Dále jen Prokop Vojtěch Černín z Chudenic (1726–1777). Český hrabě mezi barokem a osvícenstvím. Dostupné online. ISSN 0231-7494. 
  2. ↑ VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 414–415. 
  3. ↑ VOKÁČOVÁ, s. 416
  4. ↑ Vokáčová, s. 416–417
  5. ↑ Černínové [online]. novadomus.cz [cit. 2014-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-03-14. 
  6. ↑ VOKÁČOVÁ, s. 452
  7. ↑ VOKÁČOVÁ, s. 464
  8. ↑ VOKÁČOVÁ, s. 440–441
  9. ↑ VOKÁČOVÁ, s. 416, 447–448
  10. ↑ VOKÁČOVÁ, s. 447
  11. ↑ a b c d Vokáčová, s. 746
  12. ↑ Prokop Vojtěch Černín z Chudenic (1726–1777). Český hrabě mezi barokem a osvícenstvím, s. 84
  13. ↑ Prokop Vojtěch Černín z Chudenic (1726–1777). Český hrabě mezi barokem a osvícenstvím, s. 107

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KOBLASA, Pavel. Czerninové z Chudenic. Stručné dějiny rodu a schematismus rodových panství. České Budějovice: Historicko-vlastivědný spolek České Budějovice, 2000. 
  • VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. Kapitola Konec úředníka v Čechách, s. 412–465. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Josef_Černín_z_Chudenic&oldid=24472122“