Přeskočit na obsah

František Hanuš

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ing. František Hanuš
Narození2. dubna 1860
Lanškroun, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. července 1937 (ve věku 77 let)
Praha–Hlubočepy, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materČeská technika v Praze
Povoláníinženýr (potravinářská chemie) – obor cukrovarnictví
TitulIng.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Hanuš (2. dubna 1860 Lanškroun – 7. července 1937 Praha–Hlubočepy) byl český inženýr potravinářské chemie, cukrovarnický odborník, filozof, volnomyšlenkář,[1] sběratel přírodnin a amatérský geolog.[2][3][4]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Studia

[editovat | editovat zdroj]

František Hanuš se narodil 2. dubna 1860 v Lanškrouně. Na české technice v Praze studoval v letech 1880 až 1885 chemii a během svých studií vykonával práci asistenta (spolupracovníka) profesora Otakara Feistmantela[2] v Mineralogicko-geologickém ústavu.[5] V okolí Prahy (v oblasti Barrandienu) již od mládí sbíral zkameněliny (hlavně trilobity) společně s přírodovědcem geologem a paleontologem Antonínem Fričem a s paleontologem Otomarem Pravoslavem Novákem (jediný přímý žák Joachima Barranda).[5][2] František Hanuš byl také po krátký čas přispěvatelem hesel do Ottova slovníku naučného (pod značkou „-n-“).[5]

Cukrovarnictví a odborné statě

[editovat | editovat zdroj]

Po skončení vysokoškolských studií odešel Hanuš do Ruska. Tam pracoval jako chemik v ukrajinských cukrovarech a posléze i ve funkci ředitele cukrovaru.[5][1] V roce 1908 se František Hanuš vrátil z Ruska zpět do Čech.[5] Pobýval v Českých Budějovicích a v té době se v jižních Čechách věnoval sběru tzv. přírodních skel – moldavitů (vltavínů).[5] Později se František Hanuš přestěhoval do Prahy.[5] Věnoval se publikování odborných statí a v letech 1919 až 1922 spoluredigoval odborné periodikum Listy cukrovarnické.[1][5] Publikoval nejen odborné práce (texty) z oboru dermatologie[p. 1] či cukrovarnictví, ale psal i filozofické stati o osobní a sociální etice, logice, idei Boha a duše[3][1] a přispíval rovněž i do periodika Volná myšlenka.[5] Ke konci života žil v ústraní v Praze-Hlubočepech.[5] František Hanuš zemřel 7. července 1937 v Praze–Hlubočepích.

Sběr fosilií

[editovat | editovat zdroj]

V době, kdy již byl hmotně zajištěn, se František Hanuš naplno věnoval sběru silurských a devonských zkamenělin především v oblasti Barrandienu.[5] Jeho oblíbenými lokalitami byla místa nacházející se v blízkém okolí Prahy (Velká Chuchle, Řeporyje, Radotín, Hlubočepy) ale též místa na Berounsku u Koněprus.[5] Rozsáhlou vědecky uspořádanou sbírku vybudoval nejen na základě vlastních fosilních nálezů, ale využíval i placené nálezy dělníků v průmyslových lomech.[5]

Černý lom, Lobolitová stráň

[editovat | editovat zdroj]

U pražských Řeporyj (v Dalejském údolí) dokonce v roce 1923 přejmenoval (podle tmavých silurských vápenců) původně stěnový lom Kamčatka na Černý lom.[5] Západní část tohoto Černého lomu pak pojmenoval Lobolitová stráň.

Rokycanské kuličky

[editovat | editovat zdroj]

A byl to František Hanuš, kdo shromáždil kolekci více než patnácti tisíc fosilií tzv. rokycanských kuliček.[5] Tyto křemičité konkrece (nodule) sbíral v širším okolí Rokycan.[5] (Rokycanské kuličky vznikly v prvohorách ve středním ordoviku (cca před 465 miliony let) vysrážením uhličitanů (karbonátů) většinou okolo organických zbytků a často tudíž obsahovaly zkameněliny.)

Korálový Kettnerův útes u Kapličky

[editovat | editovat zdroj]

Velmi významné nálezy uskutečnil František Hanuš v lomu, který se nachází v okolí dnešního Barrandovského silničního mostu v Praze.[5] (Zde se vyskytují útesové vápence spodního devonu.) Lokalitu popsal geolog, pedagog a báňský odborník PhDr. Radim Kettner kolem roku 1917 a je mezi geology známa jako tzv. Korálový Kettnerův útes u Kapličky.[5] Hanuš z této lokality nashromáždil osmdesát tisíc exemplářů často dobře zachované fauny.[5][p. 2]

Sbírky

[editovat | editovat zdroj]

František Hanuš shromáždil sbírku 150 tisíc exemplářů spodnopaleozoických zkamenělin. V roce 1922 ji zakoupilo do svých sbírek Národní muzeum.[5][2] Tam také (v Přírodovědeckém sboru Národního muzea) o svých nálezech přednášel. (Pozdější jeho sbírky získala pražská univerzita.[5]) Hanuš také shromáždil nejspíše nejobsáhlejší sbírku moldavitů (vltavínů) z různých lokalit českých zemí (budějovická pánev, okolí Českých Budějovic a Vodňan, západní Morava).[5] Svoji větší monografii o vltavínech pak publikoval v roce 1928 v Rozpravách České akademie.[5][2]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]

Publikační činnost (chronologicky)

[editovat | editovat zdroj]
  • HANUŠ, František. Zkoušení řepových šťáv pomocí nových usazovacích nádob. V Praze: [s.n.], 1888. 4 strany.
  • HANUŠ, František. O stanovení spotřeby topící páry v prvním tělese odpařovací stanice a zároveň o novém způsobu lepšího využitkování topící páry dle soustavy A.D. Dugottier. V Praze: [F. Hanuš, 1892]. 57 stran.
  • HANUŠ, František. Přístroje ke kondensaci, pohlcování neb praní par neb plynů drahou šroubovitou, spec. kondensatory pro brydové páry ... Praha: Ed. Grégr, 1893. 4 strany.
  • HANUŠ, František. Hledání boha: přírodovědecko-filosofická studie: (problém hmoty, druhá osoba, vědomí hmoty, nesmrtelnost duše, rozum a hmota). Praha: Hejda a Tuček, 1905. 24 stran.
  • HANUŠ, František. Rozumové základy ethiky a význam její pro blaho lidí. [Praha]: Hejda a Tuček, 1906. 45 stran.
  • HANUŠ, František. Stát budoucnosti: "blaho všem": studie sociální. Praha: Hejda & Tuček, 1906. 63 stran
  • HANUŠ, František. Ethika sociální: Zjevy ekonomické, obecné mravnosti a práva, náboženství, filosofie a vědy školství, řeči a umění. Praha: Nakladatelství Hejda & Tuček, 1906. 299 stran.
  • Z geologie a paleontologie. Neue Moldavitfundstätten bei B. Budweis, in: Verhandlungen der k. k. Geologischen Reichsanstalt (Wien), 1909, strany 364–366;
  • HANUŠ, František. Ethika osobní: ethika těla a duše, zabezpečení existence, styků osob, života pohlavního, individua co člena společnosti. Praha: Hejda & Tuček, [1910]. 230 stran.
  • HANUŠ, František. Idea Boha a duše ve světle náboženství, filosofie a vědy: též jakožto úvod k mechanice myšlení. V Praze: Volná myšlenka československá, [1921]. 84 stran.
  • HANUŠ, František. Přírodní základy logiky a vědy pojmů. Praha: Hejda & Tuček, 1909. 38 stran.
  • HANUŠ, František. Moje sbírka zkamenělin z českého Barrandienu. V Praze: [nakladatel není známý], 1923. 35 stran.
  • HANUŠ, František. Moje sbírka zkamenělin z českého Barrandienu, in: Časopis Národního musea, Praha, oddíl přírodovědný 97, 1923, strany: 1–12, 73–84 a 103–116;
  • HANUŠ, František. O nových krinoidech (lilijicích) českého siluru a devonu, in: Časopis Národního musea, Praha, oddíl přírodovědný 97, 1923, strany 38–39;
  • HANUŠ, František. Pravý poklad zůstatků devonské zvířeny u Prahy, in: Časopis Národního musea, Praha, oddíl přírodovědný 101, 1927, strany 89–96;
  • HANUŠ, František. O moldavitech čili vltavínech z Čech a Moravy. V Praze: nákladem České akademie věd a umění, 1928. 83 stran, 9 nečíslovaných listů obrazových příloh. Rozpravy II. třídy České akademie; ročník XXXVII, číslo 24.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Nějaký čas vykonával funkci správce Karlových lázní v Praze.[3]
  2. ↑ František Hanuš nazval tuto lokalitu jako Korálový útes Kettnerův u Kapličky a považoval toto místo (zkráceně nazývané „KUKUK“) za paleontologicky nejbohatší naleziště zkamenělin v Barrandienu. Vlastní „útes“ (původně se rozkládal přibližně v oblasti pražského Braníka) se nedochoval (zničen byl erozními procesy), zachovala se jen „předútesová“ část bohatá na „útesovou“ faunu. Pozdější paleontologové tak přešli od užívání termínu „útes“ k termínu „obzor“, takže se v této souvislosti hovoří o „Korálovém obzoru od Kapličky“.[6][7]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d Ing František Hanuš (* 2. 4. 1860 Lanškroun (okres Ústí nad Orlicí) – 7. 7. 1937 Praha) – inženýr chemie [online]. Osobnosti regionů [cit. 2023-07-26]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e Foto: Hanuš, František (1860-1937) [online]. Fotografická kolekce portrétů významných českých a světových osobností geologických věd v publikační webové aplikaci Fotoarchiv České geologické služby (ČGS) [cit. 2023-07-26]. © Foto: Ústav geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, 1929. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Hanuš, František, 1860-1937 [online]. web: Medvik cz [cit. 2023-07-26]. Číslo záznamu: jk01033466. Dostupné online. 
  4. ↑ František Hanuš (* 2.4.1860 Lanškroun – 7.7.1937 Praha) – Ing. chemie, filozof, sběratel přírodnin, práce z oboru cukrovarnictví, filozofie a etiky [online]. Databáze autorit NK ČR [cit. 2023-07-26]. Identifikační číslo: jk01033466. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w VLAŠÍMSKÝ, Pavel. František HANUŠ (* 2. 4. 1860 Lanškroun (u České Třebové) – † 7. 6. 1937 Praha-Hlubočepy): chemik (potravinář), filozof, geolog, paleontolog [online]. Biografický slovník českých zemí (Historický ústav Akademie věd ČR) [cit. 2023-07-26]. Biografický slovník českých zemí; 22, Praha 2019, strany 208-209. Dostupné online. 
  6. ↑ ŠRÁMKOVÁ, Iva. Korálový obzor od Kapličky (spodní devon, zlíchovské souvrství, pražská pánev). Praha, 2006 [cit. 2023-07-27]. 28 s. Bakalářská. Přírodovědná fakulta Univerzity Karlovy v Praze; 3. ročník geologie. s. 2. Dostupné online.
  7. ↑ a b Plán péče o Národní přírodní památku BARRANDOVSKÉ SKÁLY na období 2016–2025 [online]. web: Praha Příroda cz [cit. 2023-06-21]. 45 stran. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Ottův slovník naučný nové doby. Dodatky k Ottovu slovníku naučnému, díly 1–6, Praha 1930–1943. díl 2/2, strana 1026;
  • Masarykův slovník naučný, díly 1–7, Praha 1925–1933, díl 3, strana 65;
  • Národní listy, Ing. F. Hanuš sedmdesátníkem; (2. března 1930; ročník 70, číslo 60, strana 3);
  • Za Ing. Františkem Hanušem (nekrolog), IN: Časopis Národního musea Praha, oddíl přírodovědný 111, 1937, strany 182–184;
  • Radim Kettner. František Hanuš (1860–1937), IN: Časopis pro mineralogii a geologii, Praha; ročník 5, 1960, číslo 4; strany 479–481;
  • SVOBODA, Josef, ed. Naučný geologický slovník. Díl II, N-Ž. 1. vydání; Praha: ČSAV, 1961. 827 stran, 40 stran obrazových příloh; Práce ČSAV. Sekce geologicko-geografická. 2. díl; strana 708;
  • TUREK, Vojtěch, HORNÝ, Radvan a PROKOP, Rudolf J. Ztracená moře uprostřed Evropy = Vanished seas in the centre of Europe. Vydání 1. Praha: nakladatelství Academia, 2003; 193 stran; passim; ISBN 80-200-1000-9.
  • Národní technické muzeum (NTM) Praha, nezpracovaný osobní fond Františka Hanuše (primární zdroj)

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Hanuš&oldid=23910334“