Franco Faccio

Franco Faccio
Franco Faccio
Rodné jméno	Francesco Antonio Faccio
Narození	8. března 1840; Verona
Úmrtí	21. července 1891 (ve věku 51 let); Monza
Místo pohřbení	Monumentální hřbitov v Miláně
Alma mater	Milánská konzervatoř
Povolání	dirigent a hudební skladatel
Zaměstnavatel	Milánská konzervatoř
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franco Faccio (8. března 1840 Verona - 21. července 1891 Monza) byl italský skladatel a dirigent.

Život

Studoval v Miláně na konzervatoři. Jeho přítelem a spolužákem byl Arrigo Boito. Společně získali stipendium od italské vlády a dále studovali v Paříži. Faccio se stal přítelem Giuseppe Verdiho. Jeho sestra, Chiarina Faccio (1846-1923), byla sopranistka. Zemřel v Monze na syfilitidu.

Dílo a angažmá

1862 – spolu s Boitem složili kantátu Le sorelle d'Italia
1863 – první opera, Uprchlí Vlámové (I profughi fiaminghi); libreto napsal Emilio Praga; premiéra proběhla v listopadu v La Scale
1865 – opera Amleto; libreto napsal Boito
1867 – turné po Skandinávii a Německu
1868– působil jako dirigent v milánském Teatro Carcano
1869 – působil jako asistent dirigenta v La Scale
1871 – 1890 – byl šéfdirigentem La Scaly

Dirigovaná díla

1874 – dvě ze čtyř uvedení Verdiho Rekviem v Miláně (další dvě dirigoval sám Verdi)
8. dubna 1876 – světová premiéra opery Gioconda Amilcara Ponchielliho
24. března 1881 – milánské uvedení 2. verze Verdiho opery Simone Boccanegra
5. února 1887 – světová premiéra Verdiho opery Otello
21. dubna 1889 – světová premiéra opery Edgar Giacoma Pucciniho

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Franco Faccio na Wikimedia Commons

Literatura

Josef Bachtík: Giuseppe Verdi, 1963