Fotografie v Íránu

Íránská fotografie má za sebou více než 175 let historie a je velmi bohatá. Od vzniku fotografie v roce 1843 do začátku 20. století, fotografie byla uměním dvora. Poté začaly vznikat fotografické ateliéry a fotografie se stávala rozšířeným uměním. V druhé polovině 20. století vstoupily do Íránu umělecké a žurnalistické styly. Od islámské revoluce v roce 1979 a instituce Íránské islámské republiky nemůže íránská fotografie zobrazovat vše, ale zůstává velmi plodná.
Počátky fotografie v Íránu: dvorní umění
[editovat | editovat zdroj]Írán je jedinou muslimskou zemí, která má tak dlouhou tradiční fotografickou historii. První fotografie pořízená v zemi pochází z roku 1843 nebo 1844. První snímek je fotografie Šáha, kterou pořídil Francouz M. Richard v roce 1844, ale jiné zdroje vysvětlují, že autorem prvního snímk byl syn ruského diplomata již v roce 1843.[1] Tito dva fotografové, kteří pořídili první íránskou fotografii, byli důležití pro historii fotografie v Íránu. Anton Sevrjugin, syn ruského diplomata, se narodil v Teheránu a následně založil fotografické studio v Tabrizu. Stal se fotografem u dvora Šáha Muzaffaruddína a začal s tradicí dvorního portrétu následovanou dynastií Pahlaví. Sevrjugina inspiroval další ruský fotograf Dmitrij Ivanovič Jermakov, který cestoval po Persii, Střední Asii, Kavkazu a Krymu a stal se mimo jiné Fotografem Jeho Veličenstva perského šáha.
Vláda tuto novou technologii začala ihned používat. Násir ad-Dín Šáh, král dynastie rodu Kádžárovců, byl fotografií nadšen a velmi se o ni zajímal. Byl jedním z prvních Peršanů, který byl fotografován, a zároveň byl patronem fotografie, který sám pořídil stovky fotografií. V paláci Golestan založil fotografické studio[2] a zvěčnil svůj doprovod vytvořením galerie ve svém paláci. Další důležitou osobností, která v této době ovlivnila íránskou fotografii, byl Malek Ghâsse. Narodil se v Tabrizu v roce 1808 a byl jmenován vládcem regionu Orumieh severozápadního Íránu. Svým vkusem pro umění ovlivnil íránskou uměleckou scénu. Po cestě do Evropy se v roce 1849 do Íránu vrátil s fotografickou kamerou. Poté doprovázel Nâssereddina Šáha do tábora v Djâdjroud, na jehož cestě pořídil mnoho šáhových fotografií. Později se stal oficiálním dvorním fotografem a portrétoval krále na jeho cestách. Většina fotografií pořízených Ghâssemem zmizela v důsledku požáru v jeho rodinném domě v roce 1979. Malek Ghâssem je také známý svým pojednáním o fotografii, Ketâb-e Fotogerâfi (Kniha fotografie) na 14 stranách. První íránskou fotografkou byla Ashraf os-Saltaneh. Tato žena, narozená na západě země, byla dcerou tamního guvernéra. Po uzavření manželství v roce 1871 odešla do Teheránu a neměla děti ani práci, věnovala se politickým nebo kulturním aktivitám. Její manžel E'temâd-ol Saltaneh, kterého všude následovala, vydával četná periodika. Od svého bratrance se naučila fotografovat a učila fotografii další ženy u dvora.
-
Anton Sevrjugin: Žebrák, asi 1880
-
Dvě dámy s dítětem odpočívají v harému, Brooklynské muzeum
-
Dívka zdobená stříbrnými šperky, Brooklynské muzeum
-
Muži s živým lvem v Íránu
-
Rezá Šáh jako ministr války
-
Dívka čte knihu, fotografický ateliér, Brooklynské muzeum
-
Persepolis
Demokratizace fotografie v Íránu ve 20. století
[editovat | editovat zdroj]
Zatímco do té doby byla fotografie dostupná pouze mocným, fotografie se od 20. století postupně otevírá celé íránské populaci. Díky růstu počtu fotografických ateliérů se objevuje mnoho pohlednic, rodinných portrétů a fotografiíckých podobenek. Umělecká fotografie začala v 60. letech. Jméno, které vymezilo toto období, je Ahmad Ali. Fotožurnalistika se v těchto letech stává také populární. Anahita Ghabaian Etehadieh, specialistka na íránskou ftografii, vysvětluje tento jev příchodem íránsko-irácké války „Islámská revoluce z roku 1979, dlouhá íránsko-irácká válka, poptávka zahraničních agentur po událostech s mezinárodními dopady, přispěla ke vzniku fotožurnalismu, včetně fotografů Kaveha Golestana a Bahmana Jalaliho. Jejich práce, výuka a tvorba fotografické sekce na Teheránské univerzitě na konci 80. let pomohla zrodit i další talenty. Jalali, spolu se svou ženou a fotografkou Ranou Javadi byli zakládajícími členy a kurátory muzea fotografie v Teheránu (také známého jako Akskhaneh Shahr), prvního íránského muzea fotografie.
Pro mladou generaci je fotografie ventilem v zemi, která zná většinou jen válku, sociální a politické napětí. Umožňuje vyjádřit potíže každodenního života prostřednictvím intimnějších obrazů.
Současná fotografie v Íránu
[editovat | editovat zdroj]Od revoluce je fotografie v Íránu omezena, protože vláda je z politického, kulturního a ekonomického hlediska přísná. Po revoluci byl fotoaparát považován za špionážní příslušenství a nikdo nechtěl být fotografem. Mnoho fotografů začalo fotografovat v soukromé oblasti. Nicméně, nová forma fotografování se zrodila proto, jak vysvětluje Ghabaian Anahita, „Íránská fotografie, podobně jak Iráčan, nechce o zprávě nebo subjektu mluvit přímo“ [3], Íránská fotografie od roku 1979 je tedy velmi sugestivní, což jí dává specifičnost. Od revoluce v zemi a zejména v Teheránu vzniklo mnoho galerií. První galerii věnovanou výhradně íránské fotografii založila v Teheránu v roce 2001 Anahita Ghabaian Etehadieh a nese jméno Silk Road Gallery.
Mezi současné íránské fotografy patří: Ahmad Aali, Reza Deghati, Aalaeddin Melmasi, Hossein Rajabian, Jahangir Razmi nebo Ahmad Reihan.
Majid Saeedi je íránský dokumentární fotograf a fotografoval humanitární problémy na Středním východě. Saeediho fotografie byly publikovány v mezinárodních publikacích a umělec získal řadu ocenění.[4] Majid získal fotografické ceny z celého světa. Osmkrát získal titul „Nejlepší fotograf Íránu“. Jeho fotografie byly publikovány v mezinárodních publikacích, jako jsou Times, Spiegel, Life, New York Times, Washington Post, Washington Times, Time Magazine a různých publikacích a online agenturách na Středním východě.[5] Majid cestoval do mnoha zemí na Středním východě a fotografoval nespravedlnost a zvěrstva. Například jeden fotografický příběh ukazoval obrazy afghánských lidí, jejichž životy byly ovlivněny desetiletími války v Afghánistánu.[6]
Íránská fotožurnalistka a dokumentární fotografka Fatimeh Behboudi v roce 2015 získala cenu World Press Photo,[7] v roce 2014 Pictures of the Year International.[8] Je členkou Women Photograph.[9] Fatimeh je první íránskou fotografkou, která vyhrála ocenění World Press Photo 2015. Známá je především díky svým projektům Mothers of Patience,[10] The War is Still Alive,[11][12] Life After shock[13] a One Moment.[14]
Organizace
[editovat | editovat zdroj]Fotografické společnosti, organizace a instituce v Íránu:
- Muzeum fotografie v Teheránu (také známé jako Akskhaneh Shahr), první íránské muzemu fotografie.
- Aksnameh, dvouměsíční fotografický časopis v Teheránu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Photographie iranienne na francouzské Wikipedii.
- ↑ Khadidjeh Nâderi Beni, Les pionniers de la photographie en Iran, La revue de Téhéran, leden 2014.
- ↑ Tahmasbpoor, Mohammad-Reza (2008). Nāser-od-din, the Photographer King. Tehran: Nashr-e Tarikh-e Iran. ISBN 964-6082-16-5
- ↑ Anahita Ghabaian, Gros plan sur la photographie iranienne, Arte, 2017. web: https://www.arte.tv/fr/videos/077157-000-A/gros-plan-sur-la-photographie-iranienne/ Archivováno 20. 4. 2019 na Wayback Machine.
- ↑ Majid Saeedi | World Press Photo [online]. Dostupné online.
- ↑ SCIOLINO, Elaine; BROAD, William J. Report Showing Rise in Iran's Nuclear Activity Exposes Split Between U.S. and U.N. [online]. 31 August 2007. Dostupné online.
- ↑ Majid Saeedi. Time [online]. [cit. 2020-09-28]. Dostupné online.
- ↑ 2015 Fatemeh Behboudi CIS-HM-AJ | World Press Photo [online]. [cit. 2020-05-04]. Dostupné online.
- ↑ Poy [online]. Dostupné online.
- ↑ Women Photograph [online]. [cit. 2020-05-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ in-iran-mothers-dream-of-missing-sons/ [online]. September 12, 2014 [cit. 2020-05-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The war is still alive [online]. [cit. 2020-05-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Index [online]. May 3, 2019. Dostupné online.
- ↑ Home | Lumix Festival für jungen Bildjournalismus [online]. [cit. 2020-05-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Execution project [online]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Fotografie v Íránu na Wikimedia Commons