Fort Sokolnického
| Fort Sokolnického | |
|---|---|
_-_01.jpg) | |
| Základní informace | |
| Výstavba | 1849-1851 |
| Poloha | |
| Adresa | Krasińskiego, Ul. Stefana Czarnieckiego, Varšava,  Polsko |
| Souřadnice | 52°16′5,46″ s. š., 20°59′21,2″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Kód památky | 59/8 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fort Sokolnického (v polštině Fort Sokolnickiego, původně Сергий – tj. Sergij)[1] je jeden z fortů varšavské citadely, přináležící k vnitřnímu prstenci opevnění varšavské pevnosti. Nachází se v parku Stefana Żeromského ve varšavském městském obvodu Żoliborz.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Varšavská citadela, postavená v průběhu 30. a 40. let 19. století, sloužila především k vězeňským a policejním účelům, a kvůli své poloze a konstrukci nedokázala plnohodnotně zajistit obranu města. Z tohoto důvodu byla zahájena výstavba dalších obranných prvků, nacházejících se v bezprostřední blízkosti citadely.
Sergejův fort byl jedním ze šesti pevnůstek, které byly postaveny na levém břehu Visly v polovině devatenáctého století. Výstavba probíhala mezi léty 1849-1851 a k dalšímu rozšíření došlo v letech 1864-1874. Původně se pevnůstka skládala z hlavní cihlové budovy vyzbrojené děly a z příkopu; později byla na západní straně doplněna o lunetu. Pevnost se nacházela půl kilometru severovýchodně od citadely.
Roku 1921 byl název pevnosti změněn na Fort Sokolnického podle Michała Sokolnického, polského hrdiny přelomu 18. a 19. století.[1]
V meziválečném období došlo dle návrhu Stanisława Zadora-Życińského a Leona Danielewicze k přetvoření bývalého pevnostního areálu na park, tvořící důležitou součást k tehdy postaveným obytným budovám v Żoliborzi. Samotná stavba byla mezi léty 1928-1932 důkladně přestavěna, nadále ale patřila armádě.
Během 2. světové války sloužilo okolí pevnosti jako pohřebiště. V době Varšavského povstání byli uvnitř stavby ošetřováni ranění bojovníci z jednotek pod vedením Mieczysława Niedzielského, které hájily Żoliborz.[2][3]
V roce 1965 se pevnost stala památkou.
Využití stavby v 21. století
[editovat | editovat zdroj]Objekt v roce 1998 armáda nabídla k prodeji, a novým majitelem se stalo město. Vytklo si za cíl adaptovat pevnost z 19. století pro kulturní účely. Projekt zahrnoval kompletní rekonstrukci místností a dvou pracháren o celkové výměře přes 3000 m². Proběhla komplexní obnova areálu, částečně byl odkryt bývalý příkop a kaponiéra a bylo zde vybudováno venkovní jeviště i sochařská galerie; nádvoří bylo zastřešeno. Po oficiálním otevření v září roku 2011 se nájemcem objektu stala Nadace Nowy Fort, která zde provozuje umělecké centrum.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fort Sokolnickiego Cytadeli Warszawskiej na polské Wikipedii.
- ↑ a b Encyklopedia Warszawy. Warszawa: Wydawnictwo Naukowe PWN, 1994. S. 186.
- ↑ Park im. Stefana Żeromskiego trafił do rejestru zabytków. Mazowiecki wojewódzki konserwator zabytków [online]. [cit. 2023-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-25.
- ↑ OLECKI, Jacek. Wojenne tajemnice Warszawy i Mazowsza. Cz. I.. Warszawa: Agencja Wydawnicza CB, 2006. S. 15.
- ↑ KOZŁOWSKA, Barbara. Fort Sokolnickiego – dobra praktyka, czyli dlaczego warto unikać błędów na samym początku…. Narodowy Instytut Dziedzictwa [online]. 28. září 2017 [cit. 2023-04-25]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Encyklopedia Warszawy. Warszawa: Wydawnictwo Naukowe PWN, 1994.
- OLECKI, Jacek. Wojenne tajemnice Warszawy i Mazowsza. Cz. I. Warszawa: Agencja Wydawnicza CB, 2006.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fort Sokolnického na Wikimedia Commons - Hlavní stránka Uměleckého centra Nowy Fort
