Přeskočit na obsah

Fluorid berylnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Fluorid berylnatý
Obecné
Systematický názevFluorid berylnatý
Anglický názevBeryllium fluoride
Německý názevBerylliumfluorid
Sumární vzorecBeF2
Vzhledbezbarvý, sklovité hrudky
Identifikace
Registrační číslo CAS7787-49-7
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)232-118-5
PubChem24589
ChEBICHEBI:49499
UN kód1566
SMILES[Be+2].[F-].[F-]
InChIInChI=1S/Be.2FH/h;2*1H/q+2;;/p-2
Key: JZKFIPKXQBZXMW-UHFFFAOYSA-L
Číslo RTECSDS2800000
Vlastnosti
Molární hmotnost47.01 g/mol
Teplota tání554 °C (1,029 °F; 827 K)
Teplota varu1,169 °C (2,136 °F; 1,442 K)
Hustota1,986 g/dm3
Rozpustnost ve vodědobře rozpustný
Struktura
Krystalová strukturatrojklonná
Tvar molekulylineární
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−1010 kJ/mol
Standardní molární entropie S°45 J/K*mol
Měrné teplo59 J/mol*K
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
H-větyH301, H305, H311, H314, H315, H319, H330, H335, H372, H411
P-větyP201, P202, P260, P264, P270, P271, P273, P280, P281, P284, P301+310, P301+330+331, P302+352, P303+361+353, P304+340, P305+351+338, P308+313, P310, P312, P314, P320, P321, P322, P330, P361, P363, P391, P403+233, P405, P501
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid berylnatý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem BeF2. Tato bílá pevná látka je hlavním prekurzorem pro výrobu kovového beryllia. Strukturou se fluorid berylnatý podobá křemeni, ale fluorid berylnatý je dobře rozpustný ve vodě.

Vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Fluorid berylnatý má výrazné optické vlastnosti. Ve formě fluoroberylátového skla má nejnižší index lomu pro pevnou látku při pokojové teplotě 1,275. Disperze fluoridu berylnatého je nejnižší pro pevnou látku a činí 0,0093 a nelineární koeficient je rovněž nejnižší a činí 2×10−14.

Struktura

[editovat | editovat zdroj]
Struktura plynného fluoridu berylnatého

Struktura pevného fluoridu berylnatého se podobá struktuře cristobalitu. Ionty Be2+ jsou tetraedricky koordinované a fluoridy mají koordinační číslo dva.[1] Délka vazeb mezi fluorem a berylliem je přibližně 1,54 Å.[2] Analogicky k oxidu křemičitému může fluorid berylnatý také zaujímat řadu příbuzných struktur. Analogie existuje také mezi fluoridem berylnatým a fluoridem hlinitým: oba přijímají při mírné teplotě rozšířené struktury.

Plynný a kapalný fluorid berylnatý

[editovat | editovat zdroj]

Plynný fluorid berylnatý má lineární strukturu se vzdáleností Be-F 143 pm.[3] Fluorid berylnatý dosahuje tlaku par 10 Pa při 686 °C, 100 Pa při 767 °C, 1 kPa při 869 °C, 10 kPa při 999 °C a 100 kPa při 1172 °C.[4]

Molekuly kapalného fluoridu berylnatého mají kolísavou tetraedrickou strukturu. Hustota kapalného fluoridu berylnatého navíc v blízkosti bodu tuhnutí klesá, protože ionty Be2+ a F− se začínají vzájemně silněji koordinovat, což vede k rozšiřování dutin.[5]

Příprava

[editovat | editovat zdroj]

Při zpracování beryliových rud vzniká nečistý hydroxid berylnatý. Tento materiál reaguje s hydrogendifluoridem amonným za vzniku tetrafluoroberylnatanu amonného:

Be(OH)2 + 2 (NH4)HF2 → (NH4)2BeF4 + 2 H2O

Tetrafluoroberylnatan je čištěn srážením. Zahříváním přečištěného (NH4)2BeF4 vzniká fluorid berylnatý:

(NH4)2BeF4 → 2 NH3 + 2 HF + BeF2

Reaktivita iontů fluoridu berylnatého s fluoridy je obecně zcela analogická reakcím oxidu křemičitého s oxidy.[6]

Využití

[editovat | editovat zdroj]

Redukce fluoridu berylnatého při 1300 °C s hořčíkem v grafitovém kelímku představuje nejpraktičtější cestu k zisku kovového beryllia:[3]

BeF2 + Mg → Be + MgF2

Chlorid berylnatý není užitečným prekurzorem kvůli své těkavosti.

Fluorid berylnatý se využívá v biochemii, zejména v krystalografii proteinů, jako napodobenina fosfátu. ADP a fluorid berylnatý mají tedy tendenci se společně vázat na místa ATP a inhibovat působení proteinů, což umožňuje krystalizovat proteiny ve vázaném stavu.[7][8]

Fluorid berylnatý tvoří základní složku preferované směsi fluoridových solí používané v jaderných reaktorech s kapalným fluoridem. Fluorid berylnatý se obvykle mísí s fluoridem lithným, čímž vzniká základní rozpouštědlo (FLiBe), do kterého se zavádějí fluoridy uranu a thoria. Fluorid berylnatý je mimořádně chemicky stabilní a směsi LiF/BeF2 (FLiBe) mají nízké teploty tání (360–459 °C) a nejlepší vlastnosti ze všech kombinací fluoridových solí vhodných pro použití v reaktorech.

Bezpečnost

[editovat | editovat zdroj]

Sloučeniny beryllia jsou vysoce toxické. Zvýšená toxicita berylia v přítomnosti fluoridu byla zaznamenána již v roce 1949.[9] LD50 u myší je přibližně 100 mg/kg při požití a 1,8 mg/kg při injekci do žíly.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beryllium fluoride na anglické Wikipedii.

  1. ↑ WELLS, Alexander F.; WELLS, Alexander Frank. Structural inorganic chemistry. 5. ed., reprint. (with corr.). vyd. Oxford: Clarendon Press, 1984. 1382 s. (Oxford science publications). Dostupné online. ISBN 978-0-19-855370-0. 
  2. ↑ GHALSASI, Pallavi; GHALSASI, Prasanna S. Single Crystal X-Ray Structure of BeF 2 : α-Quartz. Inorganic Chemistry. 2011-01-03, roč. 50, čís. 1, s. 86–89. Dostupné online [cit. 2023-07-19]. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic101248g. (anglicky) 
  3. ↑ a b WIBERG, Egon; WIBERG, Nils. Inorganic Chemistry. [s.l.]: Academic Press, 2001. 1958 s. Dostupné online. ISBN 978-0-12-352651-9. (anglicky) Google-Books-ID: Mtth5g59dEIC. 
  4. ↑ Vapor pressure, physics.nyu.edu, p. 6-63, from Ohe, S. (1976) Computer Aided Data Book of Vapor Pressure, Data Book Publishing Co., Tokyo.
  5. ↑ AGARWAL, Manish; CHAKRAVARTY, Charusita. Waterlike Structural and Excess Entropy Anomalies in Liquid Beryllium Fluoride. The Journal of Physical Chemistry B. 2007-11-01, roč. 111, čís. 46, s. 13294–13300. Dostupné online [cit. 2023-07-19]. ISSN 1520-6106. DOI 10.1021/jp0753272. (anglicky) 
  6. ↑ Atmospheric Chemistry. Hoboken, NJ, USA: John Wiley & Sons, Inc. Dostupné online. ISBN 978-1-118-30992-6, ISBN 978-1-118-04155-0. 
  7. ↑ KAGAWA, Reiko; MONTGOMERY, Martin G; BRAIG, Kerstin. The structure of bovine F1-ATPase inhibited by ADP and beryllium fluoride. The EMBO Journal. 2004-07-21, roč. 23, čís. 14, s. 2734–2744. Dostupné online [cit. 2023-07-19]. ISSN 0261-4189. DOI 10.1038/sj.emboj.7600293. PMID 15229653. 
  8. ↑ BIGAY, J.; DETERRE, P.; PFISTER, C. Fluoride complexes of aluminium or beryllium act on G-proteins as reversibly bound analogues of the gamma phosphate of GTP.. The EMBO Journal. 1987-10, roč. 6, čís. 10, s. 2907–2913. Dostupné online [cit. 2023-07-19]. DOI 10.1002/j.1460-2075.1987.tb02594.x. PMID 2826123. (anglicky) 
  9. ↑ Fluoride in Drinking Water: A Scientific Review of EPA's Standards. Washington, D.C.: National Academies Press Dostupné online. ISBN 978-0-309-10128-8. DOI 10.17226/11571. S. 51. 
Fluoridy s prvkem v oxidačním čísle II.
Fluorid stříbrnatý (AgF2) • Fluorid americnatý (AmF2) • Fluorid argonatý (ArF2) • Fluorid barnatý (BaF2) • Fluorid berylnatý (BeF2) • Difluorkarben (CF2) • Fluorid vápenatý (CaF2) • Fluorid kademnatý (CdF2) • Fluorid kobaltnatý (CoF2) • Fluorid chromnatý (CrF2) • Fluorid měďnatý (CuF2) • Fluorid dysprosnatý (DyF2) • Fluorid europnatý (EuF2) • Fluorid železnatý (FeF2) • Fluorid gallnatý (GaF2) • Fluorid germanatý (GeF2) • Fluorid rtuťnatý (HgF2) • Fluorid iridnatý (IrF2) • Fluorid kryptonatý (KrF2) • Fluorid hořečnatý (MgF2) • Fluorid manganatý (MnF2) • Fluorid neodymnatý (NdF2) • Fluorid nikelnatý (NiF2) • Difluorid kyslíku (OF2) • Fluorid olovnatý (PbF2) • Fluorid palladnatý (PdF2) • Fluorid polonatý (PoF2) • Fluorid platnatý (PtF2) • Fluorid radnatý (RaF2) • Fluorid radonatý (RnF2) • Fluorid sirnatý (SF2) • Fluorid samarnatý (SmF2) • Fluorid cínatý (SnF2) • Fluorid strontnatý (SrF2) • Fluorid titanatý (TiF2) • Fluorid thulnatý (TmF2) • Fluorid vanadnatý (VF2) • Fluorid xenonatý (XeF2) • Fluorid ytterbnatý (YbF2) • Fluorid zinečnatý (ZnF2) • Fluorid zirkonatý (ZrF2)
viz též Dibortetrafluorid (B2F4)
Anorganické soli berylnaté
Halogenidy a pseudohalogenidy
Soli kyslíkatých kyselin

(neuvedeny soli
se záměnou kyslíku za jiný prvek,

složené a „zásadité“)
Fluornan berylnatý (Be(OF)2) • Chloristan berylnatý (Be(ClO4)2) • Dijodistan triberylnatý (Be3I2O10) • Siřičitan berylnatý (BeSO3) • Síran berylnatý (BeSO4) • Seleničitan berylnatý (BeSeO3) • Selenan berylnatý (BeSeO4) • Telluričitan berylnatý (BeTeO3) • Dusičnan berylnatý (Be(NO3)2) • Dihydrogenfosfornan berylnatý (Be(H2PO2)2) • Hydrogenfosforitan berylnatý (BeHPO3) • Metafosforečnan berylnatý (Be(PO3)2) • Fosforečnan berylnatý (Be3(PO4)2) • Hydrogenfosforečnan berylnatý (BeHPO4) • Difosforečnan berylnatý (Be2P2O7) • Arseničnan berylnatý (Be3(AsO4)2) • Antimoničnan berylnatý (Be(SbO3)2) • Uhličitan berylnatý (BeCO3) • Šťavelan berylnatý (Be(CO2)2) • Křemičitan berylnatý (Be2SiO4, Fenakit) • Metakřemičitan berylnatý (BeSiO3) • Bornatan berylnatý (BeBO2) • Dioxidoboran berylnatý (BeHBO2) • Hlinitan berylnatý (Be(AlO2)2) • Železitan berylnatý (Be(FeO2)2) • Chromitan berylnatý (Be(CrO2)2) • Chroman berylnatý (BeCrO4) • Molybdenan berylnatý (BeMoO4) • Metavanadičnan berylnatý (Be(VO3)2)
Soli tvořené záměnou vodíku
ze sloučenin typu prvekx – vodíky
Jiné
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Fluorid_berylnatý&oldid=23498346“