Fernand Vandérem

Fernand Vandérem
Fernand Vandérem
	rytina z fotografie r. 1908, rytec Désiré Quesnel
Rodné jméno	Fernand Henri Vanderheym
Narození	24. června 1864; Paříž
Úmrtí	11. března 1939 (ve věku 74 let); Paříž
Místo pohřbení	hřbitov Père-Lachaise
Povolání	spisovatel, dramatik, literární kritik
Národnost	francouzská
Ocenění	Cena Alfreda Née (1907); Rytíř Řádu čestné legie;
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fernand Vandérem, původně Fernand-Henri Vanderheym (24. června 1864 Paříž – 11. března 1939 Paříži) byl francouzský dramatik, prozaik a literární kritik.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v 16. pařížském obvodu, v rodině klenotníka Gustava Vanderheyma (1839–1915) a Elisy Eugenie roz Abraham (1844). Měl sestru Gabriellu Rosenbaumovou (1873).

Korespondence z roku 1906 vedená ve Francouzské národní knihovně zmiňuje Fernandovu spolupráci s Antoniem de La Gándara. Recenzi jeho hry Cher maître napsal Paul Léautaud r. 1911. René Boylesve ve svých intimních spisech vykresloval jeho nelichotivý morální portrét a vynášel nad ním příkré literární soudy.

Svou prózu, novely a dramata tiskl mj. v Mercure de France a u Ollendorffa.^[1] Francouzská akademie mu v roce 1907 udělila cenu Alfreda-Née (bývalá výroční cena za literaturu, vytvořená v roce 1893 udělovaná autorovi nejoriginálnějšího díla ve formě a myšlení).

Fernand Vanderém zemřel 11. března 1939 ve svém domě, na č. 19 rue de La Trémoille v 8. pařížském obvodu, a byl pohřben na hřbitově Père-Lachaise.

Dílo výběr[editovat | editovat zdroj]

Hry[editovat | editovat zdroj]

Le calice au Théâtre du Vaudeville le 19-11-1898, texte de Fernand Vandérem avec Lucien Guitry (Jacques Danthoise), Réjane (Simonne), Camille-Gabrielle Drunzer (Charlotte).
La Pente douce, Paris, 1901
Les Fresnay, Paris, L'Illustration, 1907
Cher maître, Paris, L'Illustration, 1911
Le Calice, Paris, Ollendorff, 1913
La Victime [avec Franc-Nohain], Paris, Petite Illustration, 1914
Les Connaisseurs, Paris, 1919

Romány[editovat | editovat zdroj]

La Cendre, Paul Ollendorff, 1894
Charlie, Ollendorff, 1895
Le Chemin de velours, Ollendorff, 1896
La Patronne, illustrations de Pierre Vidal, Ollendorff, 1896
Les Deux Rives, Ollendorff, 1897
Le Suicide, Abbeville, Paillart, 1912

Novely[editovat | editovat zdroj]

"Le numéro 2", L'Illustration,‎ décembre 1912, p. 51–58 (lire en ligne).

Eseje[editovat | editovat zdroj]

La Bibliophilie nouvelle I, 1931–1939, Paris, Giraud-Badin
La Bibliophilie nouvelle II, 1927–1932, Paris, Giraud-Badin, 1933
La Bibliophilie nouvelle III, 1933–1939, Paris, Giraud-Badin, 1941
Le Miroir des lettres, 8 tomes, 1918–1926, Paris, Flammarion
Gens de qualité, Paris, Plon, 1938
La Littérature, notes et maximes, Paris, Hachette, 1927
Pour et contre l'enseignement philosophique, Paris, Alcan, 1894

Předmluvy[editovat | editovat zdroj]

Petites Folies: contenant 100 dessins de Ferdinand Bac, Paris, Simonis Empis, 1903
Comment ils écrivent de Georges Charensol, Paris, édition Montaigne, 1932
Le Salut public de Baudelaire, Champfleury, Toubin, Paris, Champion, xx^e siècle
Catalogue de manuscrits musicaux d'Ambroise Thomas, Paris, Andireux, 1935
Catalogue de la bibliothèque Marcel Boulenger, Paris Andieux, 1935
P'tites Femmes d'Albert Guillaume, Paris Simonis Empis, 1893
Un pékin sur le front de Sem, Paris, Hachette, 1917
Les Courses de chevaux de Saint-Georges, Paris, Lafitte et Cie, 1912

V češtině[editovat | editovat zdroj]

On – úvod František Sekanina, in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 92; ze sbírky Le Chemin de Velours přeložil Arnošt Procházka. Praha: J. R. Vilímek, 1916
Znamenitý muž [Cher maître]: drama (hráno ve vinohradském divadle)^[1]