Ferdinand Thun
Ferdinand Thun | |
---|---|
Narození | 26. srpna 1921 Děčín |
Úmrtí | 11. listopadu 2022 (ve věku 101 let) |
Alma mater | Lipská univerzita Akademie pro státovědu a právo |
Povolání | politik |
Zaměstnavatel | Ministerstvo zahraničních věcí Německé demokratické republiky (1949–1987) |
Ocenění | Stříbrný vlastenecký záslužný řád (1970) Zlatý vlastenecký záslužný řád (1981) Řád hvězdy přátelství národů (1985) jubilejní medaile 40 let vítězství ve velké vlastenecké válce 1941–1945 (1985) |
Politická strana | Národně-demokratická strana Německa (1949–1990) |
Choť | Nyota Thunová (od 1949) |
Rodiče | František Antonín IV. z Thun-Hohensteinu a Marie Františka z Lobkovic |
Rod | Thun-Hohensteinové |
Funkce | šéf protokolu Ministerstva zahraničních věcí Německé demokratické republiky (1949–1956) poslanec Lidové sněmovny |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Ferdinand Thun-Hohenstein, také Ferdinand hrabě Thun a Hohenstein, (26. srpna 1921 v Děčíně – 11. listopadu 2022) byl německý diplomat.
otec | Fraz Anton Thun-Hohenstein |
---|---|
matka | Franziska Lobkowicz |
manželka | Nyota Kirchner |
Život
[editovat | editovat zdroj]V roce 1940 složil maturitní zkoušku na děčínském gymnáziu a hned po maturitě dobrovolně narukoval do Wehrmachtu[1]. V německé armádě sloužil až do roku 1943, kdy upadl do sovětského zajetí. V roce 1948 byl ze zajetí propuštěn a po návratu vstoupil v roce 1949 do Národně-demokratické strany Německa. Studoval na Karl-Marx-Universität v Lipsku a na Německé akademii pro státní a právní vědy. Tuto školu dokončil v roce 1954.
Mezi lety 1949 až 1987 pracoval na ministerstvu zahraničních věcí NDR. V letech 1962–1968 vedl oddělení mezinárodních organizací ministerstva a v letech 1976–1982 byl vědeckým spolupracovníkem pro OSN. Zde byl zodpovědný za oblast kontroly zbrojení a odzbrojení.
V letech 1956–1961 a pak v letech 1969–1973 pracoval jako velvyslanecký rada na velvyslanectví v Sovětském svazu. Mezi roky 1973–1975 byl velvyslancem v Íránu.
Od roku 1982 do roku 1987 byl stálým delegátem NDR při UNESCO v Paříži.
Zemřel 11. listopadu 2022 a pohřben byl na hřbitově Berlín-Pankow III.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Helmut Müller-Enbergs: Kdo byl kdo v NDR, 5. vydání. Svazek 2, Ch. Links, Berlin 2010, ISBN 978-3-86153-561-4