Ferdinand Kraupner
| Jeho milost Ferdinand Kraupner | |
|---|---|
| osobní děkan čestný kanovník litoměřické kapituly | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | litoměřická |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 13. července 1902 |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 25. dubna 1878 |
| Místo narození | Moravské Jevíčko,  Rakousko-Uhersko |
| Datum úmrtí | 8. prosince 1962 (ve věku 84 let) |
| Místo úmrtí |  Československo |
| Povolání | římskokatolický duchovní |
| Známý díky | lidovému léčitelství |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
J.M. can. Ferdinand Kraupner (25. dubna 1878 Moravské Jevíčko – 8. prosince 1962) byl český římskokatolický kněz, osobní děkan, biskupský notář, čestný kanovník Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích.
Život
[editovat | editovat zdroj]Na kněze byl vysvěcený 13. července 1902. Jako kněz působil převážně na Žatecku a Podbořansku. Po vysvěcení sloužil jako kaplan v Údlicích. V roce 1906 přišel do Měcholup na okrese Louny. Později se stal farářem v Libočanech a Tušimicích.[1] Od 50. let 20. století byl pak farářem v Letově u Podbořan.[2] Za svou pastorační činnost byl litoměřickým biskupem jmenován osobním děkanem a biskupským notářem. 24. listopadu 1951 byl jmenován[3] a 18. prosince 1951 byl v litoměřické katedrále spolu s Kamilem Filipcem instalován jako čestný kanovník litoměřické katedrální kapituly.[4]
Proslul jako vynikající duchovní i vyhlášený lidový léčitel, za kterým přicházelo mnoho nemocných. Na Podbořansku, kde bylo v jeho době 80 % procent obyvatelstva německé národnosti, se věnoval sběru léčivých bylin a vyléčil řadu neduhů, podobně jako později jeho kolega kněz František Ferda v jižních Čechách. Za zázračné uzdravení bylo považováno uzdravení pana Mauleho, kterému vyléčil nemocný žaludek kůrou ze syrových brambor. Ani po více než půl století nevymizela vzpomínka na tohoto léčitele.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Kněží a jejich ustanovení - Litoměřická diecéze 1948, Litoměřice 1948
- ↑ Stav kněží v duchovní správě v Litoměřické diecézi k 30. červnu 1954, Litoměřice 1954
- ↑ Jmenování čestnými kanovníky. Věstník katolického duchovenstva. 1954, roč. 4, čís. 1, s. 7.
- ↑ Instalace nových čestných kanovníků. Věstník katolického duchovenstva. 1954, roč. 4, čís. 1, s. 3–4.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Katalog diecéze litoměřické 1997, I. – Neměnná část, stav k 1.1.1997, Horní Chřibská, 1997
- Ze staré mělochupské kroniky in Svobodný hlas, týdeník lounska, postoloprtska, žatecka a podbořanska z 2. srpna 2001, str. 3
- TOŠNEROVÁ Květa: Obce našeho okresu po dvaceti letech: Letov in Svobodný hlas, týdeník lounska, postoloprtska, žatecka a podbořanska č. 24/2012, z 13. června 2012, str. 5
