Přeskočit na obsah

Ferdinand Delorme

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Ferdinand Delorme
Narození20. srpna 1755
Úmrtí30. května 1827 (ve věku 71 let)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Delorme (20. srpna 1755 – 30. května 1827) byl obchodník, zakladatel výroby cikorie v Čechách, majitel zámku Lochkov a pražského letohrádku Portheimka, správce statků hraběte de Pourtales, předseda sirotčince sv. Jana Křtitele v Praze, představený německé evangelické obce v Praze a mistr zednář.

Začátky v Braunschweigu a změna jména

[editovat | editovat zdroj]

Ferdinand se narodil 20. 8. 1755, pokřtěn byl jako Johann Jacob (Jean Jacques) Ferdinand Anton[1] patrně v Braunschweigu, kde byl jeho otec, Jean Delolme, ženevský občan a hodinářský mistr v Hannoveru, od roku 1750 registrován.[2] Byl původně úředníkem kanceláře loterie města Braunschweig, kde vyhotovil pro rok 1776 kalendář se zevrubným poučením o kancelářích loterie v Evropě. Tehdy se ještě podepisoval Delolme.[3]  Dle dochovaných soudních spisů z let 1772/3 byl Ferdinand Delolme, jako "Supernumeraire beim Lotto" obviněn z rozličných přestupků. Byl proto tehdy zadržen a uvězněn. Celý spis byl tehdy k rozhodnutí předložen zeměpánu, vévodovi Karlu zu Braunschweig-Lüneburg. Z té doby se dochoval i milostný dopis od Ferdinanda jisté Amálii.[4] Příjmení Delorme začali Ferdinand a jeho bratr Charles až Praze, kam přesídlili. Domnívali se tehdy, že jejich rodina původně ve Francii jako šlechtický rod užívala jméno De Lorme. Třetí bratr Antoine Nicolas zůstal u jména Delolme.[3][5]

Obchodníkem a zednářem v Praze

[editovat | editovat zdroj]

Později se věnoval obchodu, vedl v Praze obchod s výrobky galanterie a přestože začal obchod pouze s vypůjčenými penězi, vydobyl si značné jmění. Jako obchodník opakovaně cestoval do německé říše, Francie, Itálie a Polska. Ovládal francouzštinu slovem i písmem stejně dobře jako němčinu.[3]

Byl svobodným zednářem – zasvěcen 17. 7. 1780 v pražské lóži Zu den drei gekrönten Säulen, kde byl členem do roku 1785. Stal se též členem pražské lóže Zu den drei gekrönten Sternen (jako mistr zednář od roku 1782) a následně pak i lóže Zu den drei gekrönten Sternen und Redlichkeit, a to v letech 1783–1793.[6]

Sirotčinec sv. Jana Křtitele

[editovat | editovat zdroj]

S bratrem Karlem byli významnými dobrodinci pražského orphanotropia – sirotčince sv. Jana Křtitele.[7] Ferdinand byl i jeho předsedou a roku 1803 vyjednal s císařem Františkem II. výsadu, která pozůstávala v právu "uspořádati každoročně v prospěch osiřelých dvě maškarní merendy mimo období masopustu, jakož i v ročně opakovaném daru šesti beček soli."[8] Hlavní podnět k založení ústavu dal velmistr lóže u tří korunovaných hvězd hrabě Kašpar Hermann Künigel, jehož manželka hraběnka Theresie rozená von Clam, byla spoluvlastnicí firmy Ferdinand Delorme junior et Compagnie, obchodu se střižním a galanterním zbožím zapsaného u směnečného a obchodního soudu pražského magistrátu.[9] Roku 1791 dodala firma Delorme et Comp rokokový mužský šat bledě šedý k české královské korunovaci pro hraběte Rudolfa Černína.[10]

Německá evangelická obec v Praze

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1789 byl u vzniku německé evangelické obce v Praze, kterou finančně podporoval a stal se jejím představeným. Byl blízký pastorovi Matějovi Markovicovi (1752–1793) ze Sarvaše v Uhrách, který byl po spojení s českou církví schopen sloužit v obou jazycích. Ferdinand s manželkou byli kmotry jeho dcery.[11] V letech 1807–1817 byl pak představeným německé evangelické obce v Praze u svatého Michala v Jirchářích, kde se mu podařilo zlepšit obtížnou finanční situaci.[12]

Roku 1795 koupil za 7.000 zlatých v Praze v ulici Karmelitské dům č. 381-15 'U Ramhovských' Ferdinand Delorme, obchodník se zlatem, stříbrem a dalším galanterním zbožím. Podnikal v domě velmi pravděpodobně větší stavební úpravy, neboť když jej v roce 1810 prodal Karolině von Thisebart, dostoupila kupní cena výše 40000zl.[4]

Továrna na cikorii

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1797 koupil Ferdinand statek Lochkov u Prahy od Jana a Matěje Novákových, pražských měšťanů. Roku 1800 zde zřídil 1.továrnu v celém Rakousku na cikorii a sušárnu na čekanku, mrkev, hrušky, obilný slad a žaludy a na další zem. plodiny potřebné k výrobě cikorky. Z Lochkova byla přenesena na Smíchov roku 1804, kdy Lochkov koupil Alois Arioli. J. Sommer zdůrazňuje, že Delormova „Cichorienkaffeh=Fabrik“, patřila k prvním v Čechách.[13] Zmínku o továrně nalezneme i v encyklopedii Rakousko Uherská Monarchie písmem a obrazem: „...A přece právě v prvních desetiletích našeho století v Čechách zdomácnělo větší množství nových průmyslových odvětví. Mezi lety 1800 a 1804 postavila v Lochkově u Zbraslavi a v Schönfeld(ě) u Krebitz firmy Delorme a Ágost Tschinkel a Synové první továrny na cikorku, čímž se stali zakladateli výroby kávové náhražky, která byla dosti důležitá i pro zemědělství v Čechách.“[14]

Dle Schematismů pro roky 1802–1810 spoluvlastnil Ferdinand Delorme i 1/2 statku Chaby u Prahy. Od roku již tento díl patřil hraběti Prokopu Wratislavovi.[15]

Správcem hraběte de Pourtales

[editovat | editovat zdroj]

Ferdinand byl i správcem statků hraběte de Pourtales, Roku 1804 měl Delorme plnou moc hraběte Ludwiga de Pourtales (1773–1848), význačného vojáka a politika a zámožného majitele švýcarského regionu Neuchâtel, při správě jeho majetku. Vedle panství Tloskov, patřily Ludwigovi i Veltruby, Radovesnice, či dům na pražském Malostranském náměstí.[16][17]

Portheimka

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1804 zakoupil Ferdinand na Smíchově u Prahy zahradu s obytnou budovou, oranžérií a skleníkem. Šlo o letohrádek, dnešní Portheimku v Štefánikově ulici tehdy i dnes č. 53, který si vystavěl významný barokní architekt Kilián Ignác Dientzenhofer v letech 1722–1729. Sem Delorme přenesl a zde provozoval továrnu na cikorku a zřídil kavárnu. Říkalo se tam tehdy Delormova zahrada.[18][19] Delormovy výrobky prodával vídeňský obchodník Caspar Weissenberger[20][21], který se oženil s Ferdinandovou dcerou Therese (1787–1856). Weissenberger byl později velmi úspěšným majitelem uhelného dolu a továrny na cihy v Uhrách.[22] Na Smíchově žili Delormovi až do smrti. Delormka, jak usedlosti říkali, byla prodána až roku 1828 ve veřejné dražbě. Polovinu původní hodnoty dražené pozůstalosti, tj. 5100 zlatých měli dostat dědici po zemřelém drážďanském dvorním šperkaři Augustu Gotthelfovi Globig z Jagdsheimu.[23]

Hostitelem Louise Delolme 1807-1810

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1807 až 1810 dělala 12leté Ferdinandově dceři Anně (1795–1846) na Smíchově společnost sestřenka Louise Delolme (1791-1851). Po zbytek života si psaly dopisy, podle kterých sepsal Dr. Erben její životopis: “Náhodou se nám dochovalo, že Ferdinand Delorme a skrze něj také jeho neteř byl ve společenském styku s osobnostmi okolí kurfiřta Wilhelma I. von Hessen, který odsunut Napoleonem ze své země roku 1806, strávil několik let v Praze až do obratu v roce 1813, který mu umožnil návrat do jeho rezidence. (Kabinetní sekretář kurfiřta, který jednou Louisu v domě jejího strýce viděl, ji 4. 10. 1812 při své diplomatické cestě do Augustenburgu přivezl pozdravy od jejích pražských příbuzných. Při svém pozdějším pobytu v Kassel se setkala ještě s mnoha členy kurfiřtského dvora, se kterými se znala z Prahy; General Tümmel přivezl její pozdravy „Empfehlungen – poroučení se“ strýci v Praze 30. 4. 1819. Podnět k těmto stykům dala bezpochyb ta okolnost, že Ferdinand Delorme právě v těch letech (1807–1816) fungoval jako představený evangelické obce v Praze, při jejímž vzniku roku 1789 svým energickým vstupem a materiální podporou získal značné zásluhy. Díky příznivým majetkovým poměrům, v nichž se Delorme nejméně do státního bankrotu roku 1811 nacházel, byl život v jeho domě jistě družný; jeho neteř užila si přitom všelijakou změnu a podnět, jak víme zvláště z jednoho pobytu v Karlových Varech, na který Louise ještě v pozdějších letech s obzvláštní radostí vzpomínala. Na jaře 1810 znamenal sňatek Louisiny nejstarší sestry Elise konec pražského pobytu. Byla nástupkyní své sestry a tak „byla povýšena“, jak žertem říkávala „z vychovatelky (Obersthofmeisterin) své milé sestřenice na vychovatelku princezny.“ Touto princeznou (pozdější královnou) byla Caroline Amalie z vévodského rodu Schleswig-Holstein-Sonderburg-Augustenburg, vedlejší linie dánských králů. Byla o 5 let mladší než Louise.[24]

Bankrot 1811

[editovat | editovat zdroj]

O největší část svého jmění přišel Ferdinand Delorme díky tzv. finančnímu patentu roku 1811. Velkou část měl uloženou v tzv. bankocetlích. Víme však, že vilu na Smíchově – Delormku – Ferdinand do konce života neopustil, a také v církvi a na dobročinném poli zůstal aktivní. Z odkazu a daru tehdejšího smíchovského faráře P. Reichela a z daru pražského obchodníka Delorma byl právě roku 1811 u K. K. Weinbergamts-Gründe zřízen chudinský institut, který almužnou podělil 17 chudých.[25]

Úmrtí

[editovat | editovat zdroj]

Ferdinand Delorme umírá 30. 5. 1827 ve Smíchovském č. 55.[26] Vzpomínce na něho věnovala jeho dcera Anna následující slova: „Ferdinand Delorme, pražský občan a obchodník narozený v Braunschweigu 20. 8. 1755, přestože nebyl Čech, miloval činně svou druhou vlast a neúnavně se snažil šířit kolem sebe štěstí a spokojenost. S křesťanskou trpělivostí přijímal také z rukou Prozřetelnosti hořké osudy a následoval ochotně jejímu hlasu a 30. 5. 1827 ve 4 h. ráno zemřel. Milující manžel zvlášť vzorně dobrý a pečlivý otec odpočívá po boku své ctné a věrné manželky a jeho památka zůstává jeho blízkým drahá a nezapomenutelná.”[3]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Ferdinand Delorme se oženil 30. 1. 1783. Svatba byla v Praze a vzal si tehdy Marií Annu Schell (1759–1815), dceru pražského obchodníka Johanna Schella (1713–1802) narozeného v Rakousku, pochovaného v Praze. K desátému výročí sňatku se dochovala oslavná báseň.[27]

6. 9. 1800 byly v Německu ve městě Offenbach poprvé vydány kvintety slavného českého hudebního skladatele Pavla Vranického (1756–1808), které byly sepsány a věnovány od Pavla Vranického jeho příteli panu Ferdinandu Delormovi a jeho nejlaskavější rodině.[28]

1806 ve 22 letech zemřel jako medik Ferdinandův syn Johann Ferdinand Anton Delorme (1784–1806), v důsledku nakažení v nemocnici. Ferdinand pak rozprodával listy francouzského a anglického původu, jenž zdědil po synovi.[29]

Roku 1811 se mladší dcera Anna (1795–1846) provdala za magistrátního radu a majitele panství Lochkov Josefa C. Brzoráda (1777–1857). V Archivu Národního Muzea, ve fondu Černý, se zachovala objemná korespondence novomanželů. Jejich syna Rudolfa později adoptovala Therese Weissenberger rozená Delorme, Rudolfův bratr Eduard u tety Therese bydlel při studií práv ve Vídni.

7.1.1815 zemřela Ferdinandova manželka Anna Delorme rozená Schell, pohřbena byla na Malostranském hřbitově. Smuteční oznámení se dochovalo jako ukázka Ferdinandova slohu.[30]

7. 5. 1816 se dle matričního zápisu kostela sv. Filipa a Jakuba na Smíchově 60letý vdovec Ferdinand Delorme z čísla 53 na Smíchově oženil s 26 let starou Theresií, dcerou městského radního z Prahy.[31]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Familie Delorme[4]
  • Ferdinand (Delolme) Delorme (1755-1827)[32]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
ikona
Tento seznam referencí potřebuje upravit.
Tento článek obsahuje reference, které nemají standardní formu, jsou použity prosté internetové adresy, u nichž může hrozit znefunkčnění odkazu. Přidejte prosím doplňující informace standardní způsobem pomocí citací. Pomůžete tím udržet ověřitelnost a jednotný vzhled a styl článků.
  1. ↑ Archiv Národního Muzea, fond Černý, křestní list dcery Anny
  2. ↑ Stadtarchiv Braunschweig, Jean Delolme: Haus Kauf Brief
  3. ↑ a b c d Brzorád Vilém (1814-1898) rodopisný text z 4. 1. 1892  připojený ke strojopisu Errinerungen an Dobřič und Lochkov od Anny Erben Brzorad (1847-1934) z roku 1909. Citováno dle STEINBAUER, Jan. O předcích zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda. Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád. [online]. [cit. 11.03.2023]. Dostupné z http://www.opredcich.cz/Delorme.htm
  4. ↑ a b c Archivovaná kopie. web.archive.org [online]. [cit. 2023-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-16. 
  5. ↑ novinový článek Frau Brzorád erzählt z roku 1935 (Patrně Prager Tagblat) o Augustě Brzorádové, které předtím vyšly dva delší články v Kopenhager Rundschau. Dostupné z http://www.opredcich.cz/Brzorad.htm#_ftnref474
  6. ↑ Sadilek Jacob: Svobodní zednáři pohřbení na Malostranském hřbitově, Vydavatel: Spolek Malostranský hřbitov První vydání, 2019, str. 14 dostupné online na https://docplayer.cz/200852786-Svobodni-zednari-pohrbeni-na-hrbitove.html
  7. ↑ Cornova Ignác: Geschichte des Waiseninstituts zum heiligen Johann dem Täufer in Prag, Prag 1785, str. 65
  8. ↑ Novotný Antonín, Dr.:: „Naposledy o Praze F. L. Věka“ z února 1948, str. 152
  9. ↑ Archiv Hlavního Města Prahy, Dílčí inventář Směnečného a obchodního soudu magistrátu hlavního města Prahy má mezi spisy křesťanských firem s časovým určením 1784, 1800 spis Ferdinand Delorme, Inv. Č. 142 sign. V/60, dostupné z http://www.ahmp.cz/page/docs/AP-591-magistrat-smenecny-soud.pdf
  10. ↑ Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. Století , XIV: Politický okres Jindřicho-Hradecký, Zámek Jindřichův Hradec, rok 1901, str. 110
  11. ↑ Hrejsa Ferdinand: Dějiny české evanjelické církve v Praze a ve středních Čechách v posledních 250 letech, nákladem Českobratrské evanjelické církve, 1927, strana 12
  12. ↑ Eckardt Karl: Geschichte der vereinigten deutschen evangelischen Gemeinde A.B. und H.B. in Prag., Prag, 1891, str. 56-58
  13. ↑ SOMMER, Johann Gottfried. Das Königreich Böhmen. Dreizehnter Band, Rakonitzer Kreis. Prag: Friedrich Ehrlich, 1845. viii, xxxvi, 303 s. Strany 224-226
  14. ↑ sborník „Az Osztrák-Magyar Monarchia írásban és képben 21 kötetben“ – „Rakousko-Uherská monarchie písmem a obrazem v 21 dílech“, která věnuje Čechám dva svazky, XI. vydaný v roku 1894 a XII. vydaný v roku 1896. Citát je ze svazku XII. z kapitoly „Ekonomika Čech“.
  15. ↑ Schaller Jaroslaus: Neu verfertigtes Catastrum des Königreichs Böhmen, darinn alle Herrschaften ..., Prague 1802, Schematismus für das Königreich Böhmen auf das Jahr 1808, 1810(Gottlieb Haase) Prag: K. böhmische Gesellschaft der Wissenschaften, str. 123,
  16. ↑ Amtsblatt zur Prager Zeitung. Prag: Schönfeld, 03.08.1837, 1837(120). s. [2]. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:0bf8e940-a6a8-11ea-a182-005056825209
  17. ↑ WikiTree contributors, "Ferdinand (Delolme) Delorme (1755-1827)," WikiTree: The Free Family Tree, (https://www.wikitree.com/wiki/Delolme-11 : accessed 11 March 2023).
  18. ↑ LAŠŤOVKOVÁ, Barbora. Pražské usedlosti. Vydání třetí, ve Scriptorium první. vyd. Dolní Břežany: [s.n.] 364 stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-88013-27-3, ISBN 80-88013-27-5. OCLC 951554846 
  19. ↑ Dr. Antonín Novotný: „Naposledy o Praze F. L. Věka“ z února 1948, str.235
  20. ↑ Vollständiges Auskunftsbuch, oder einzig richtiger Wegweise, Jahr 1805
  21. ↑ Wiener Zeitung 17. Februar 1810, Seite 35 https://anno.onb.ac.at/cgi-content/annoshow?call=wrz%7C18100217%7C35%7C100.0%7C0
  22. ↑ Tóth Tibor: Szénbányászat a dorogi medencében 1781-1981 (1981) dostupné na https://library.hungaricana.hu/en/view/EsztergomKonyvek_340/
  23. ↑ Amtsblatt zur Prager Zeitung. Prag: Schönfeld, 18.7.1828, 1828(112). s. [5]. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:cb0fb970-323d-11e9-b63d-5ef3fc9ae867
  24. ↑ Erben Wilhelm Dr.: „Louise Delolme die Erzieherin zweier Königinnen von Dänemark, Wien 1897“.p.1-3.; viz též Louise Delolme Et la Cour de Danemark au XIX Siécle, in Bulletin Historique et Littéraire, Société de Historie du Protestantisme Francois , Tome XLVII, Paris, 1898
  25. ↑  SOMMER, Johann Gottfried. Das Königreich Böhmen. Dreizehnter Band, Rakonitzer Kreis. Prag: Friedrich Ehrlich, 1845. viii, xxxvi, 303 s. Strana 216
  26. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2023-03-11]. Dostupné online. 
  27. ↑ Ferdinand (Delolme) Delorme (1755-1827) | WikiTree FREE Family Tree. www.wikitree.com [online]. [cit. 2023-03-11]. Dostupné online. 
  28. ↑ Ferdinand (Delolme) Delorme (1755-1827) | WikiTree FREE Family Tree. www.wikitree.com [online]. [cit. 2023-03-11]. Dostupné online. 
  29. ↑ Ferdinand (Delolme) Delorme (1755-1827) | WikiTree FREE Family Tree. www.wikitree.com [online]. [cit. 2023-03-11]. Dostupné online. 
  30. ↑ Anna Delorme roz. Schell smuteční oznámení. www.wikitree.com [online]. [cit. 2023-03-11]. Dostupné online. (německy) 
  31. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2023-03-11]. Dostupné online. 
  32. ↑ WikiTree contributors, "Ferdinand (Delolme) Delorme (1755-1827)," WikiTree: The Free Family Tree, (https://www.wikitree.com/wiki/Delolme-11 : accessed 11 March 2023).
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ferdinand_Delorme&oldid=23939894“