Přeskočit na obsah

Ferdinand Barta

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ferdinand Barta
Jiná jménaMaria Ferdinand Barta[1]
Narození5. srpna 1838
Praha, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. dubna 1892 (ve věku 53 let)
Praha, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy II-1-#487[2]
Vzděláníněmecké gymnázium; obchodní akademie
Povolánípodnikatel v oboru stavebních materiálů
Aktivní roky1862 až 1892
Domovské městoPraha
Znám jakoFerdinand Bárta
OceněníČestný diplom za výrobek na světové výstavě ve Vídni v roce 1873[3]
ChoťBarbora Bartová[4] (sňatek 1864);[5] Žofie Bartova[6]
DětiJaroslav Barta (* 1866 – 1915);[7] Rudolf Barta (* 13. října 1868 – 12. září 1952);[8] Vlasta Bartová (* 1870 – 1872);[9] Franz Barta (* 1883);[10] Karel Barta (* 1888)[11]
Příbuznívnuk: Ing. Rudolf Bárta (1897–1985); švagr: Otakar Svoboda
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Provozní budova firmy „(Ferdinand) Barta & (Karel) Tichý“ se sídlem v Hlubočepích (jaro 2021). Na jihovýchodním štítu bytového domu je obnovený původní nápis: „BARTA a TICHÝ“
Pohled shora na Prokopský lom (rok 2006)
Začátek dopravní štoly na III. lomové etáži Prokopského lomu pro spojení lomu s provozem vápenky
Pohled na tovární komplex Barta & Tichý v pražských Hlubočepích, rok 1898

Ferdinand Barta (celým jménem Maria Ferdinand Barta,[1] někdy též Ferdinand Bárta) (5. srpna 1838, Praha – 24. dubna 1892, Praha) byl podnikatel v oboru stavebních hmot a zakladatel dynastie významných českých výrobců v oboru staviv.[5] Pokračovatelem komerčních aktivit Ferdinanda Barty byl i jeho syn Rudolf Barta (1868–1952). Minerálním surovinám pro stavební průmysl (především silikátům) se badatelsky věnoval i jeho vnuk – profesor chemie a děkan chemické fakulty ČVUT Prof. Dr. Ing. Rudolf Bárta (1897–1985).[5]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Po středoškolském studiu na malostranském německém gymnáziu pokračoval dále na obchodní akademii.[5] Po ukončení studií nastoupil do banky, ale současně s tím se od 60. let 19. století začal věnovat i výrobě cementu na jižní okraji Prahy (v Klukovicích).[5] Od roku 1860 se datují jeho první experimenty s výrobou vápna a cementu v milířích v Hlubočepích.[12]

Rodinný život

[editovat | editovat zdroj]

Ferdinand Barta byl dvakrát ženat.[2] Dne 13. listopadu 1864 se oženil s Barborou Stomeovou (1846–1878) – dcerou majitele žižkovského statku Pražačka.[13][5][pozn. 1]

Z prvního manželství měl pět dětí (tři zemřely předčasně):[14]

  • Jaroslav Barta (* 1866 – 1915),[7]
  • Rudolf Barta (podnikatel) (* 13. října 1868 – 12. září 1952),[8]
  • Vlasta Bartová (* 1870 – 1872),[9]
  • Zdeněk Barta (* 1872 – 27. února 1874)[15] a
  • Růžena Bartová (* 1877 – 1880).[16]

S druhou manželkou Žofií Bartovou (* 1853, rozenou Lungwitzovou)[6] měl dvě děti:[14]

  • Franz Barta (* 1883)[10] a
  • Karel Barta (* 1888).[11]

Firma Ferdinand Barta a spol.

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1860 několik německých šlechticů v Čechách založilo výrobu cementu v Bohosudově u Teplic.[17] Tato první cementárna v českých zemích založená šlechtickým konsorciem sice svůj výrobek označovala jako Portlandský cement, ale nejspíše se jednalo o tzv. románský cement.[17] Výrobu skutečně pravého portlandského cementu zahájil až Ferdinand Barta během 60. let 19. století v Hlubočepích u Prahy.[17]

Se svým švagrem Otakarem Svobodou založil Barta v 60. letech 19. století zpočátku rodinný podnik Ferdinand Barta a spol. – firmu na stavební hmoty.[18] Tato firma byla v roce 1868 přeměněna na Českou akciovou společnost k vyrábění a zužitkování staviva se sídlem v pražském Podolí.[17] A bylo to právě Podolí, kde v roce 1870 založil Barta s pomocí českého kapitálu podolskou cementárnu,[5] tehdy první továrnu na výrobu portlandského cementu v českých zemích.[17] V roce 1872 se firma vlastnící cementárnu v Podolí stala akciovou společností.[17] V roce 1872 vlastnila Bartova firma vápencové lomy v Podolí, Řeporyjích a Holyni a továrnu na výrobu šamotu v Králci u Kostelce nad Černými lesy.[17]

V červenci roku 1871 byla založena firma Pražská akciová továrna na hydraulický cement.[17] Cílem této společnosti bylo vybudovat továrnu na cement v Radotíně u Prahy.[17] Popud k založení této firmy i podnět ke stavbě radotínské cementárny vzešel od Ferdinanda Barty již v roce 1870.[17] [pozn. 2]

Jen nedostatek kapitálu zabránil firmě Ferdinand Barta a spol. získat v roce 1870 licenci na těžbu ropy v Bukovině,[pozn. 3]

Firma Ferdinand Barta a spol. se soustředila ve svém výrobním programu na produkci stavebních hmot, a to především tzv. portlandského cementu.[3] Výrobky firmy Ferdinand Barta a spol. byly komerčně úspěšné a získaly dokonce i ocenění na výstavách ve Vídni a v Praze.[5][pozn. 4] Bartova firma vlastnila několik lomů, ale po krachu na vídeňské burze (9. května 1873) se přesto dostala do finančních potíží,[5] které znamenaly její konec.[3] V roce 1875 využil Ferdinand Barta nabídku podnikatele Karla Tichého (1839–1908) a společně založili (ještě téhož roku) firmu Barta & Tichý,[3][12] která vlastnila vápenku a cementárnu v dnešních pražských Hlubočepích.[5][pozn. 5][pozn. 6]

Firma Barta & Tichý

[editovat | editovat zdroj]

Společná firma Barta & Tichý odkoupila na jaře roku 1875 pozemky u hlubočepského nádraží (v těsné blízkosti Bártových lomů) od velkostatkáře Říhy za 1425 zlatých, aby tak mohla později v těsné blízkosti Prokopského lomu vybudovat malou vápenku s cementárnou.[3] Později byla vápenka zmodernizována[12] a rozšířena ještě o kruhovou[12] pec a pec firmy „Engelthaler, Gastl und Riha“.[3] Kromě toho firma zřídila v centru Prahy kancelář zaměřenou na prodej umělých hnojiv a vápenných přípravků.[18] Roku 1878 byla navíc u podniku vybudována (za přispění Karla Hartiga (1833–1905))[pozn. 7] i nová továrna na výrobu keramiky, dlaždic, dekorativní terakoty, kameninových kanalizačních rour, šamotu a žáruvzdorného šamotového zboží.[5][3][18] Keramička v Prokopském údolí úspěšně konkurovala větším keramickým závodům v Rakovníku nebo v Šatově. Vedení firmy po obchodní stránce zajišťoval Karel Tichý[18]

Firma Barta & Tichý rozvíjela jak lomy na vápenec, tak i výrobu vápna; postavila nové pece v Hlubočepích a rozšířila i lom v Prokopském údolí.[18] Pro spojení Prokopského lomu s vápenkou byla zbudována nejen vlečka, ale byl i ve skále vyhlouben pro vlečku téměř stometrový transportní (dopravní) tunel.[18]

Postupem doby se firma Barta & Tichý stala jedním z největších producentů staviv v českých zemích.[5] Silurské a devonské vápence nutné pro výrobu vápna a cementu získávala těžbou v lomech v jižním a jihozápadním okolí Prahy.[5] Suroviny pro keramickou výrobu dovážela firma převážně ze severozápadních Čech, kde se těžily speciální jíly v okolí Žatce, Teplic a Duchcova.[5] Kromě toho se využívaly jíly z ložisek u Hlubočep.[18] Tyto jíly byly mimo jiné dodávány i do dalších závodů na Zbraslavi a v Lahovicích.[18]

Závěr

[editovat | editovat zdroj]

Po předčasné smrti Ferdinanda Barty (v roce 1892)[pozn. 8] převzal vedení společnosti v témže roce (1892) Karel Tichý.[3] Do firmy nastoupil také syn Ferdinanda Barty Rudolf Barta (1868–1952).[3] Rudolf Barta (1868–1952) nejprve pracoval jako obchodní cestující s vápnem, ale postupně se i on účastnil na řízení společnosti.[3]

Parostrojní kruhová cihelna Barta & Tichý v Řeporyjích (kolem roku 1900)
Parostrojní kruhová cihelna Barta & Tichý v Řeporyjích (kolem roku 1900)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Usedlost Pražačku v Praze 3-Žižkově vlastnila rodina Stomeových od roku 1800 až do roku 1947, kdy byla budova zbořena při výstavbě nových komunikací.
  2. ↑ Některé prameny[5] sice uvádějí Ferdinanda Bartu mezi přímými zakladateli cementárny v Radotíně[5] v roce 1872, ale tato informace se vyskytuje jen ve článcích jeho vnuka Ing. Rudolfa Bárty.[17] Vybudování radotínského závodu tak nelze považovat za přímý důsledek podnikatelské činnosti Ferdinanda Barty a jeho osoba neměla ani v pozdějších letech žádný přímý vliv na fungování cementárny v Radotíně.[17]
  3. ↑ Bukovina připadla roku 1775 (podle Konstantinopolské dohody) Rakousku, ale po rozpadu rakousko-uherské říše se na sklonku první světové války podařilo Bukovinu připojit k Rumunsku. Objevení a průmyslová těžba ropy před první světovou válkou v Rumunsku se datuje od roku 1857.
  4. ↑ Roku 1873 obdržel Ferdinand Barta na světové výstavě ve Vídni za svůj výrobek dokonce čestný diplom.[3]
  5. ↑ Podnikatele Ferdinanda Bartu a Karla Tichého seznámily jejich manželky, které se spolu spřátelily v době, kdy jejich děti navštěvovaly stejnou školu.[3]
  6. ↑ Karel Tichý (20. ledna 1838, Slaný – 20. června 1908) pocházel z chudších poměrů než Ferdinand Barta.[3] V roce 1855 pracoval v Praze jako příručí v obchodu s textilem.[3] O deset let později (v roce 1865) tento podnik již vlastnil a v roce 1874 jej výhodně prodal a takto získaný volný kapitál investoval do firmy Barta & Tichý.[3] Ve firmě byl společníkem a později i ředitelem. Zpočátku se ale firma orientovala na distribuci umělých hnojiv, chemických a stavebních surovin.[3] Karel Tichý se angažoval politicky i ve veřejných funkcích: inicioval zřízení pražského obchodního grémia; byl členem obecní rady a zasedal v zemském sněmu.[3]
  7. ↑ Karel Hartig byl český stavitel, dne 30. října 1865 se po čtyřleté známosti oženil s Amálií Stomeovou (1843–1893), jejíž rodiče byli majiteli žižkovského statku Pražačka.
  8. ↑ Ferdinand Barta (a někteří členové jeho rodiny) jsou pohřbeni na pražských Olšanských hřbitovech: Hřbitov „II“; úsek (číslo oddělení) 1; číslo hrobu 487).[2]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b GECKO, Tomáš. Nástroj prospěšný, či vražedný? Proces monopolizace na trhu stavebních hmot Předlitavska a meziválečného Československa. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2021. 436 s. ISBN 978-80-246-4594-0. Žánr: Literatura naučná, Ekonomie a obchod, Historie. 
  2. ↑ a b c KITLAR, Tomáš, Dr. Ferdinand Barta (1838 – 24. dubna 1892 ) – továrník [online]. Web: Geni com, rev. 2020-02-22 [cit. 2021-06-02]. Místo pohřbení: Olšany II-1-#487. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q ŠIMEK, Robert. Ferdinand Bárta, Karel Tichý: Králové stavebních hmot [online]. Web: Redakce EURO.CZ, 2008-12-10 [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. 
  4. ↑ KITLAR, Tomáš, Dr. Barbora Bartová (rozená Stomeová) (* 1846 – 20. prosince 1878) [online]. Web: Geni com, rev. 2020-02-22 [cit. 2021-06-02]. Místo pohřbení: Olšany II-1-#487. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p VLAŠÍMSKÝ, Pavel. BARTA Ferdinand (též BÁRTA) (* 5. srpna 1838, Praha - 24. dubna 1892, Praha) – podnikatel v oboru staviv [online]. Web: Biografický slovník [cit. 2021-06-02]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b KITLAR, Tomáš, Dr. Žofie Bartová (rozená Lungwitzová) (* 1853) [online]. Web: Geni com, rev. 2020-02-22 [cit. 2021-06-02]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b KITLAR, Tomáš, Dr. Jaroslav Barta (* 1866 – 1915) [online]. Web: Geni com, rev. 2020-02-22 [cit. 2021-06-02]. Místo pohřbení: Olšany II-1-#487. Dostupné online. 
  8. ↑ a b KITLAR, Tomáš, Dr. Rudolf Barta (* 13. října 1868 – 12. září 1952) [online]. Web: Geni com, rev. 2020-02-22 [cit. 2021-06-02]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b KITLAR, Tomáš, Dr. Vlasta Bartová (* 1870 – 1872) [online]. Web: Geni com, rev. 2020-02-22 [cit. 2021-06-02]. Místo pohřbení: Olšany II-1-#487. Dostupné online. 
  10. ↑ a b KITLAR, Tomáš, Dr. Franz Barta (* 1883) [online]. Web: Geni com, rev. 2020-02-22 [cit. 2021-06-02]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b KITLAR, Tomáš, Dr. Karl Barta (Karel Barta) (* 1888) [online]. Web: Geni com, rev. 2020-02-22 [cit. 2021-06-02]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c d Prokopský lom (technické památky) [online]. Web: Solvayovy lomy cz [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. 
  13. ↑ Matrika oddaných, sv. Roch 1849-1867, snímek 174 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-06-15]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b Policejní ředitelství I, konskripce, karton 15, obraz 509 [online]. Praha: Národní archiv [cit. 2021-06-15]. Dostupné online. 
  15. ↑ KITLAR, Tomáš, Dr. Zděnko Barta (Zdeněk Barta) (* 1872 – 27. února 1874) [online]. Web: Geni com, rev. 2020-02-22 [cit. 2021-06-02]. Místo pohřbení: Olšany II-1-#487. Dostupné online. 
  16. ↑ KITLAR, Tomáš, Dr. Růžena Bartová (* 1877 – 1880) [online]. Web: Geni com, rev. 2020-02-22 [cit. 2021-06-02]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b c d e f g h i j k l GECKO, Tomáš. Cementárna v Radotíně – založení, produkce, podnikatelské strategie 1871 - 1921. Praha, 2011 [cit. 2021-06-04]. 66 s. Bakalářská. Univerzita Karlova v Praze; Filozofická fakulta; Ústav hospodářských a sociálních dějin FF UK. Vedoucí práce prof. PhDr. Eduard Kubů, CSc.. s. 15, 27, 28. Dostupné online.
  18. ↑ a b c d e f g h PÍŠA, Rudolf. Prastav neznamená prastarý [online]. MCP News; Věstník Praha 26. ledna 2011; ročník IV, číslo 1 [cit. 2021-06-02]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • NĚMEC, Bohumil, ed. Ottův slovník naučný nové doby: dodatky k Velikému Ottovu slovníku naučnému. V Praze: J. Otto, 1930-1943. 12 svazků (Díl I. / svazek 1. Hesla A-bo. 1930. 701 stran, (72 stran obrazových příloh)), strana 460.
  • Rudolf Barta mladší, Průmysl hlíny a kamene v Praze a okolí, in: Chemický obzor, 5/1930, čísla 5–7, strany 5 a další;
  • Komerční rada Rudolf Barta sedmdesátníkem, in: Průmyslový věstník 25, číslo 42, strany 467 a další;
  • MYŠKA, Milan a kolektiv. Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století. Ostrava: Ostravská univerzita, 2003–2008. 2 svazky (519 stran, 447 stran); strana 27 a další (kde je i soupis literatury); ISBN 80-7042-612-8

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ferdinand_Barta&oldid=24119495“