Ferdinand Arnošt z Valdštejna
| Ferdinand Arnošt z Valdštejna | |
|---|---|
 Ferdinand Arnošt z Valdštejna na rytině Eliase Wittmanna (1646) | |
| Nejvyšší zemský komorník Českého království | |
| Ve funkci: 24. květen 1652 – 21. květen 1656 | |
| Panovník | Ferdinand III. |
| Předchůdce | Jan Hartvík z Nostic |
| Nástupce | Maxmilián Valentin z Martinic |
| Nejvyšší zemský sudí Českého království | |
| Ve funkci: 13. květen 1651 – 24. květen 1652 | |
| Panovník | Ferdinand III. |
| Předchůdce | Jan Hartvík z Nostic |
| Nástupce | Maxmilián Valentin z Martinic |
| Prezident rady nad apelacemi | |
| Ve funkci: 28. září 1650 – 13. květen 1651 | |
| Panovník | Ferdinand III. |
| Předchůdce | Jan Hartvík z Nostic |
| Nástupce | František Karel Libštejnský z Kolovrat |
| Říšský dvorský rada | |
| Ve funkci: 1645 – ? | |
| Panovník | Ferdinand III. |
| Císařský (?) komorník[1] | |
| Panovník | Ferdinand III. |
| Osobní šenk (Mundschenk) (koho ?)[1] | |
| Ve funkci: 1643 – ? | |
| Panovník | Ferdinand III. |
| Narození | 1624 Vídeň (?)  Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 20. února 1657 (ve věku 32–33 let) Praha Habsburská monarchie |
| Choť |
|
| Rodiče | Maxmilián z Valdštejna (před 1600–1655) a Kateřina Barbora z Harrachu (1599–1640) |
| Děti | Ferdinand František, Jan Maximilian, Arnošt Josef |
| Příbuzní | Jan Josef z Valdštejna a František Josef z Valdštejna (vnoučata) |
| Zaměstnání | politik |
| Profese | šlechtic |
| Náboženství | římskokatolické |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ferdinand Arnošt hrabě z Valdštejna (kolem 1622 Vídeň? – mezi 20.[2]–21. květnem[3][4] 1656 Praha) byl český šlechtic, zakladatel druhého pokračování mnichovohradištské větve rodu Valdštejnů. Zastával dvorské a posléze nejvyšší zemské úřady, kariéru završil jako nejvyšší zemský komorník Českého království.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se přesně nezjištěného roku jako druhorozený syn Maxmiliána z Valdštejna (před 1600–1655), povýšeného roku 1628 do hraběcího stavu, z prvního manželství s Kateřinou Barborou, hraběnkou z Harrachu (1599–1640), kteří uzavřeli sňatek roku 1618 a žili střídavě v Praze a ve Vídni. Absolvoval malostranské gymnázium jezuitů a pokračoval studiem filozofie a práv na pražské univerzitě. Vzhledem ke zdravotním potížím nejstaršího syna Albrechta Leopolda byl otcem brzy pověřován různými úředními úkoly a byl určen po jeho smrti převzít valdštejnské dominium.
Slibnou kariéru zahájil jako císařský dvorní rada roku 1643, pravděpodobně až po dovršení plnoletosti, tj. v 21 letech. Tehdy také dostal od otce panství Zvířetice a Valečov, k nimž přikoupil Kněžmost. V letech 1646–1648 vystupoval po boku Georga von Plettenberg jako zástupce císaře Ferdinanda III. na mírových jednáních třicetileté války ve vestfálském Münsteru a v Osnabrücku, misi spojil s pozdní kavalírskou cestou po severním Německu. Po skončení mírových jednání se zúčastnil jednání bavorského sněmu ve Wasserburgu. Během krátké bohaté kariéry zastával tyto úřady: od 1650 přísedící českého zemského soudu, 1650–1651 prezident rady nad apelacemi, 1651–1652 nejvyšší zemský sudí, od 1652 nejvyšší zemský komorník Českého království.
Smrt
[editovat | editovat zdroj]Jeho předčasnou smrt pravděpodobně vyvolala tuberkulóza plic a hrtanu. Jako tuberkulózní abses ji označil Valdštejnův sluha Jan Zikmund Neschitz v dopisu kardinálu Arnoštovi z Harrachu 21. května 1656[5]. Pohřeb se konal v kostele sv. Tomáše v Praze na Malé Straně, odkud bylo tělo roku 1657 přeneseno do Turnova.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Byl dvakrát ženat. První manželství s Filibertou di Madruzo († před červnem 1650) zůstalo pravděpodobně bezdětné. Z druhého sňatku, uzavřeného v Brně 10. října 1650 s Marií Eleonorou z Rottalu (1629 – 15. 5. 1655) vzešli tři synové:
- Ferdinand František, (4. 4. 1651 – 1667)
- Jan Maximilian, (5. 6. 1652 – 7. 1. 1668)
- Arnošt Josef, (7. 6. 1654 Praha – 28. 6. 1708 tamže), manželka Marie Anna Kokořovská z Kokořova (1651–1687), dědic a mimořádně schopný rozmnožitel panství
Vyobrazení
[editovat | editovat zdroj]Ferdinand Arnošt byl nejméně třikrát portrétován, dvakrát již v rámci mírových jednání. Portrétoval jej například rytec Elias Wittmann (Widemann), činný v Augsburgu a v Olomouci, dále antverpský malíř Pieter II. de Jode a posmrtně Václav Vavřinec Reiner na nástropní fresce sálu zámku v Duchcově.
Devisa
[editovat | editovat zdroj]Na portrétech je kromě rodového erbu také jeho osobní heslo, které znělo: VITIUM FUGERE VIRTUS EST. (Prchat před neřestí je ctnost.)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Hrbek, Barokní Valdštejnové, s. 663–664
- ↑ Rodokmen uvádí 20. květen, avšak roku 1657
- ↑ PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 388.
- ↑ Hrbek, Barokní Valdštejnové, s. 670
- ↑ Hrbek, Barokní Valdštejnové, s. 670, pozn. 717
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HRBEK, Jiří. Barokní Valdštejnové v Čechách : 1640–1740. Jiří Hrbek. Praha: NLN, 2013. ISBN 978-80-7422-233-7 (NLN); ISBN 978-80-7308-451-6 (Univerzita Karlova, Filozofická fakulta).
- HRBEK, Jiří. Proměny valdštejnské reprezentace: symbolické sítě valdštejnského rodu v 17. a 18. století. Praha: Togga, 2015. 422 s. ISBN 978-80-7476-082-2.
- Pavel R. Pokorný, Pavel Preiss, Zámek Duchcov, valdštejnská rodová galerie. Praha 1992
