Přeskočit na obsah

Femicida

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Femicida je označení pro vraždu ženy, spáchanou kvůli jejímu pohlaví. Jedná se o nejzávažnější formu ženské diskriminace. Tomuto genderově motivovanému zločinu zpravidla předchází dlouhodobé výhrůžky, zastrašování, domácí či sexuální násilí apod. Většinu vražd páchají současní či bývalí partneři obětí – typickým motivem je fakt, že od nich žena odešla nebo chce odejít. Méně častým je pachatel bez partnerského vztahu k oběti (například cizí muž, otec zavražděné dcery či syn zavražděné matky). Femicida může mít například podobu vraždy ze cti, zabití z kulturních důvodů (typicky kvůli odlišné sexuální orientaci oběti) či cíleného zabíjení žen v ozbrojených konfliktech. Je rozšířena v zemích třetího světa, ale také ve vyspělých zemích Západu, včetně České republiky.[1][2][3]

Historie pojmu a jeho společenská reflexe

[editovat | editovat zdroj]

Pojem femicidy se rozšířil od 70. let 20. století díky feministickým hnutím, které se tak snažily bojovat proti násilí na ženách; k jeho nejvýraznějším popularizátorkám patřila feministická autorka a aktivistka Diana E. H. Russellová, která je také tvůrkyní jedné z nejcitovanějších definic femicidy: „zabíjení žen, protože jsou ženy“. V roce 1976 byl termín použit na Mezinárodní konferenci o násilí na ženách, konané v Bruselu. Posléze bylo vytvořeno několik dalších významných definic femicidy.[4]

V roce 2012 OSN přijala Vídeňskou deklaraci o femicidě.[5] Veřejné a mediální povědomí o femicidě v řadě zemí (například USA, Francie, Itálie) nicméně vzrostlo teprve v nedávné době – v některých případech až poté, co se tématem začaly zabývat feministické organizace a část veřejnosti začala vyjadřovat svůj odpor na veřejných demonstracích.[3][6][7] V oblasti Latinské Ameriky byl pojem rozšířen díky aktivitám mexické aktivistky a političky Marcely Lagardeové.[8]

V Česku zůstává povědomí o femicidě nízké. Tématu se věnuje například nezisková organizace ROSA,[9] v roce 2020 zpravodajský server Seznam Zprávy připravil sérii článků a rozhovorů v rámci svého osvětového projektu Říkej tomu femicida.[1]

Femicida v Česku a ve světě

[editovat | editovat zdroj]

Česká policie tento druh vraždy samostatně neeviduje, femicidy jsou řazeny do kategorie vražd motivovaných osobními vztahy. Počet případů lze tedy jen hrubě odhadnout, a to na několik desítek případů ročně.[3] V období přibližně od roku 2000 do roku 2020 lze v České republice identifikovat necelých 200 případů, které spadají do definice femicidy.[1][2] K mediálně známým případům, které lze tímto způsobem klasifikovat, patří například žhářský útok v Bohumíně v roce 2020, při němž nakonec zemřelo 11 osob.[3]

Mimořádně velký počet femicid se odehrává v latinskoamerických zemích,[5] zejména v Mexiku, které oficiálně eviduje téměř 1000 případů ročně.[10] Fenomén je rozšířený také v Turecku, kde se v roce 2020 odehrálo necelých 300 případů.[11] Ze zemí Evropské unie dosahují vysokého počtu femicid Německo (147 případů v roce 2018), Velká Británie (139), Francie (121), Itálie (115) a Maďarsko (77).[1] Počet případů ve Francii přitom prudce stoupá (v roce 2019 už 146 obětí).[5]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d HUMPÁLOVÁ, Jolana; SOUKENÍKOVÁ, Eva. Říkej tomu femicida. Co to vlastně je a proč je potřeba o ní mluvit?. Seznam Zprávy [online]. 2020-12-14 [cit. 2021-04-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b HOUDEK, Pavel. Víte, co je femicida? Nevíte? Nejste sami, policisté také ne. A přitom jde o vraždy, kterým by se často dalo zabránit. DenikN.cz [online]. Deník N, 2020-12-03 [cit. 2021-04-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d HOUDEK, Pavel. Femicida: Vraždy žen jejich partnery nejsou náhodné zločiny z vášně, ale systémový problém. Heroine [online]. 2020-09-09 [cit. 2021-04-14]. Dostupné online. 
  4. ↑ Uvírová (2014), s. 4–10.
  5. ↑ a b c SOUKENÍKOVÁ, Eva. „Ona tě opustí –⁠ ty ji zabiješ.“ Francie se potýká s femicidou. Seznam Zprávy [online]. 2020-08-19 [cit. 2021-04-14]. Dostupné online. 
  6. ↑ SOUKENÍKOVÁ, Eva; HUMPÁLOVÁ, Jolana. Nejsou to plaché ženy, říká o obětech femicidy novinářka Le Monde. Seznam Zprávy [online]. 2020-12-14 [cit. 2021-04-14]. Dostupné online. 
  7. ↑ HUMPÁLOVÁ, Jolana; SOUKENÍKOVÁ, Eva. Násilí na ženách je hluboce zakořeněné, říká šéfka italského ženského centra. Seznam Zprávy [online]. 2020-12-15 [cit. 2021-04-14]. Dostupné online. 
  8. ↑ Uvírová (2014), s. 8.
  9. ↑ HUMPÁLOVÁ, Jolana; SOUKENÍKOVÁ, Eva. „Žena je hysterka.“ Češi se potýkají s mýty o násilí na ženách. Seznam Zprávy [online]. 2020-12-17 [cit. 2021-04-14]. Dostupné online. 
  10. ↑ SOUKENÍKOVÁ, Eva; HUMPÁLOVÁ, Jolana. Epidemie femicidy v Mexiku. Umírá tam rekordní počet žen. Seznam Zprávy [online]. 2020-12-18 [cit. 2021-04-14]. Dostupné online. 
  11. ↑ SOUKENÍKOVÁ, Eva; HUMPÁLOVÁ, Jolana. Každý listopadový den v Turecku zemřela žena rukou muže. Seznam Zprávy [online]. 2020-12-16 [cit. 2021-04-14]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Femicide : the politics of woman killing. Příprava vydání Jill Radford, Diana E. H. Russell. New York: Twayne, 1992. 379 s. Dostupné online. ISBN 978-0805790283. (anglicky) 
  • Femicide in global perspective. Příprava vydání Diana E. H. Russell, Roberta A. Harmes. New York: Teachers College Press, 2001. 209 s. ISBN 978-0807740477. (anglicky) 
  • Femicide across Europe : theory, research and prevention. Bristol: Policy Press, 2018. 200 s. ISBN 9781447347132. (anglicky) 
  • UVÍROVÁ, Šárka. Femicida v Mexiku: Případová studie Ciudad Juaréz. Praha, 2014 [cit. 2021-04-14]. 51 s. Bakalářská práce. Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta mezinárodních vztahů. Vedoucí práce Zuzana Trávníčková. Dostupné online.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Femicida&oldid=22326608“