Félix Vallotton
| Félix Vallotton | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Félix Édouard Vallotton |
| Narození | 28. prosince 1865 Lausanne |
| Úmrtí | 29. prosince 1925 (ve věku 60 let) Neuilly-sur-Seine |
| Příčina úmrtí | rakovina |
| Místo pohřbení | Hřbitov Montparnasse |
| Alma mater | Julianova akademie (od 1882) |
| Povolání | malíř, sochař, kritik umění, dřevorytec, ilustrátor, romanopisec, tiskař, spisovatel, grafik, výtvarník a editor novin |
| Choť | Gabrielle Bernheim (od 1899)[1] |
| Příbuzní | Paul Vallotton (bratr) |
| Podpis | .jpg) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Félix Vallotton (28. prosinec 1865, Lausanne - 29. prosinec 1925, Paříž) byl švýcarsko-francouzský malíř a grafik.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se jako třetí ze čtyř dětí v protestantské a dobře situované kapitalistické rodině, otec Adrien Vallotton vlastnil farmaceutickou firmu a později koupil čokoládovnu, matka Emma byla dcerou výrobce nábytku. Bratr Paul se stal galeristou. Střední školu (Collège Cantonal v Lausanne) ukončil roku 1882 a vzápětí se odstěhoval do Paříže studovat malířství. Byl přijat na Julianovu akademii, kde ho vedli Jules Joseph Lefèbvre či Gustave Boulanger. Zpočátku byl ohromen zejména díly starých mistrů v Louvru a tvořil olejomalby podle tradic akademismu. Portréty rodičů a spolužáka Stanislava Jasińského byly prvními díly této etapy, jež v roce 1887 vystavil na oficiálním pařížském Salónu. Pak změnil styl pod vlivem výstavy japonských grafik ukiyo-e, kterou v roce 1890 pořádala v Paříži École des Beaux-Arts. Vallotona japonské grafiky uhranuly (byl pak jejich doživotním vášnivým sběratelem) a roku 1891 kvůli přiblížení se jejich stylu začal užívat dřevoryt. Jako první vytvořil portrét básníka Paula Verlaina. Právě dřevoryty posléze Vallotona proslavily po celém světě. Tak jako jiné malíře jeho doby ho zajímala krajina, světlo, barvy, ale nevyhýbal se ani ruchu městského života, davům na ulicích, demonstracím, později zobrazoval i boje první světové války. Vytvořil více než 200 dřevorytů a více než 1700 maleb.
V době, kdy "konvertoval" k dřevorytu, se stal členem výtvarné skupiny Nabis (1892–1903), k níž patřili také Édouard Vuillard, Pierre Bonnard, Ker Xavier Roussel, Romain Coolus či Maurice Denis. Skupina ctila zejména dílo Paula Gauguina. V roce 1900 si vzal za ženu Gabrielle Rodrigues-Henriquesovou, bohatou dědičkou galeristické rodiny Bernheimových, zároveň se sňatkem získal francouzské státní občanství. V galerii Bernheim-Jeune, která patřila jeho ženě, pak vystavovala díla celá skupina Nabis.
Psal také umělecké kritiky, studie o umění, divadelní hry a romány. Jeho literární pokusy však kritika nepřijala vlídně.[2]
V 90. letech 19. století se začal více politicky angažovat, když se zapojil do obrany Alfreda Dreyfuse.[3]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Pláž v Honfleur -
Červený pokoj -
Východ slunce -
Přesvědčivý důvod -
Koupání, letní večer -
Waltz -
Portrét Léona Bluma -
Kvetoucí pole -
Autoportrét -
Portrét Gertrudy Steinové -
Les Gruerie a rokle Meurissons
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Félix Vallotton na Wikimedia Commons
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Muzeum Orsay. Dostupné online. [cit. 2023-09-04].
- ↑ Félix Vallotton. www.artmuseum.cz [online]. [cit. 2017-08-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-08-15.
- ↑ Felix Vallotton | Swiss-born French graphic artist and painter. Encyclopedia Britannica. Dostupné online [cit. 2017-08-14]. (anglicky)
