Félix Arnaudin

Félix Arnaudin
	Félix Arnaudin (25. března 1876)
Rodné jméno	Simon Arnaudin
Narození	30. května 1844; Labouheyre
Úmrtí	6. prosince 1921 (ve věku 77 let); Labouheyre
Místo pohřbení	Labouheyreský hřbitov
Povolání	fotograf, básník, sběratel pohádek, etnolog, historik, jazykovědec, dialektolog a etnograf
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Félix Arnaudin (roz. Simon Arnaudin, 30. května 1844 – 6. prosince 1921) byl francouzský básník, fotograf a specialista na folklór v oblasti Haute-Lande . V Gaskoňsku vytvořil svou sbírku fotografických příběhů díky návštěvám setkání, stejně jako svateb a různých zemědělských festivalů.^[1] Přibližně 3000 fotografií odkázal do sbírek Musée d'Aquitaine v Bordeaux.^[2]

Félix Arnaudin byl mezi prvními, kdo pozoroval domorodce v Haute-Lande. Působil jako lingvista, folklorista, historik, etnolog, fotograf a spisovatel. Proslavil se studiem folklóru Gaskoňanů, v té době v ekonomickém a sociálním přechodu. Jeho práce byla zaměřena na záznam pohádek a písní v jazyce Gascon; na fotografii pozemků, obydlí, portrétů pastýřů a rolníků. Zasvětil svůj život, aby zachránil toto dědictví před vyblednutím v zapomnění. Jeho rodný dům^[3] sloužil jako zázemí pro výstavy fotografií spravované komunou Labouheyre.

Životopis

Jeho rodina chudých rolníků se usadila v Labouheyre v Landes département v okrese Monge, kde se narodil, a také o sedmdesát sedm let později zemřel. Vystudoval na univerzitě v Mont-de-Marsan, což bylo základem erudice cenné pro jeho životní tvorbu. Po získání diplomu a návratu do Labouheyre nemohl najít žádnou práci související se svými znalostmi a touhami. Život z poplatků z několika málo pozemků dlouho neudržel žádné zaměstnání. Ve věku třiceti let, stále svobodný, se rozhodl zaměřit na svou vášeň: být svědkem ovčácké kultury Haute Lande, která by byla zničena ekonomickými změnami. Protože ho jeho kolegové považovali za výstředního, byla jeho přezdívka Lou Pèc (šílenec v Gasconu).

Hnán láskou k své zemi, získal ve svém výzkumu současně racionální a vědecké způsoby. Cestoval tedy po Haute Lande od začátku do konce, často na kole, aby vyslýchal domorodé obyvatele pomocí formulářů. Stejnou důkladnost uplatnil při vytváření dotazů a fotografických dokumentech.

Byl průkopníkem ve fotografickém popisu Haute Lande a jeho pozoruhodných aspektů pomocí fotografií. Výsledek je jedinečný svým významem (několik tisíc skleněných desek) a rozmanitostí, z níž se stal velkým uměleckým operátorem a důsledným pozorovatelem.

Zaměřil se na shromáždění celého kulturního fondu „skutečného Lande“, zaznamenávání povídek, přísloví, písní, slov původního jazyka, poznámek k historii, archeologii a ekologii tohoto území. Během svého života se mu podařilo vydat několik fragmentů tohoto rozsáhlého díla^[4] ve formě tří publikací:

Contes Populaires (Populární povídky, 1887)
Chants Populaires (Populární písně, 1912)
Choses de l'Ancienne Grande-Lande, (Věci ze starověkého velkého Lande, vytištěno několikrát před jeho smrtí)

Tyto sbírky jsou však pouze výsledkem rozsáhlého díla, jehož důsledkem je několik desítek rukopisů a četné fotografie (Landesův pastýř na chůdách, rolníci na farmě atd.).

Dne 30. ledna 1921, několik měsíců před vlastní smrtí, napsal následující řádky:

„V mém chudém životě divokého snílka, jakkoli jsem se úzkostlivě staral o naši místní minulost, jsem dostal několik povzbuzení; lhostejnost a výsměch, trochu ze všech stran, ochotně zaujaly své místo“ . ^[5]

Zasvěcení

Fanoušci a zájemci se začali o toto dědictví zajímat začátkem roku 1960, z nichž vytvořili nové svazky, mezi nimiž zmizely příběhy, gaskoňský slovník Grand Landes, dva svazky písní a přísloví, jedinečná svědectví o tomto světě. V roce 1979 byly všechny rukopisy Félixa Arnaudina daroval jeho dědic Parc naturel régional des Landes de Gascogne . Jeho práce byla zpřístupněna díky vydání edic Confluences jeho vydání Œuvres Complètes (kompletní práce) v devíti svazcích gaskoňsky / francouzsky (mezi nimi obecný rejstřík a gaskoňsko / francouzský slovník) od vědecké rady Parc naturel régional des Landes de Gascogne.

„6. prosince 1921 zemřel ve svém domě v Monge v Labouheyre zoufalý muž. Félix Arnaudin si byl jistý, že propadl své misi, která ospravedlňovala jeho existenci. Nyní víme, že uspěl. Vrátil svou čest pomluvené zemi, která by bez něj byla zpustošena a vymazána z paměti. Zachránil z této země mnohem víc, než je obvykle možné. Získal většinu svého nemožného boje proti smrti. Smrt by vyhrála pouze poslední vítězství: vyhrál Félix Arnaudin, ale nemůžeme mu to říct. “ ^[6]

Historický kontext

Félix Arnaudin pocházel z dnešního landeského lesa, ale na svou dobu to byla mozaika lesa (dubů a borovic), polí a holých rašelinišť ; na kterém se páslo asi 650 000 ovcí. Tato země tehdy žila v systému pastevectví, který byl v polovině 19. století rozbit lesnictvím . Symbolickým datem této revoluce je zákon z 19. června 1857 o zdokonalení Landes, který stimuloval obce, aby prodávaly nebo vysazovaly stromy na společné půdě, a nakonec znamenal konec starého pastoračního systému v této oblasti.

Galerie

Skupina žen
Fileuses – Maroutine
Autoportrét Felixe Arnaudina, kolorováno
Attelage de boeufs ou „bros“
„Tayllayres“, coupeuses de bruyère – Pradéou
Les Sarcleuses 1894
Ninotte Boyer et sa fille 1898
Bergers échassiers
Femme devant un four à pain
Hommes jouant aux quilles, kolorováno
Lavandiéres

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Félix Arnaudin na anglické Wikipedii.

↑ Edwin Sidney Hartland. The Science of Fairy Tales. An Inquiry into Fairy Mythology. [s.l.]: Project Gutenberg Dostupné online.
↑ Félix Arnaudin [online]. Fipa [cit. 2010-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-30. (anglicky)
↑ Félix Arnaudin natal house [online]. [cit. 2010-06-06]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Thousands of entries, collected in his thousands of pages long nine tomes of his comprehensive works, were published from 1994 to 2007 by the parc naturel régional des Landes de Gascogne and éditions Confluences *From François Lalanne in Félix, general index of the complete works of Félix Arnaudin. Edited by François Lalanne, Parc naturel régional des Landes de Gascogne, éditions Confluence, 2007, s. 9–14
↑ „Dans ma pauvre vie de rêveur sauvage, toutefois anxieux de notre passé local, je n'ai guère reçu d'encouragements ; l'indifférence et les railleries, un peu de tous côtés, en ont volontiers pris la place“
↑ „Le 6 décembre 1921 s'éteignait, dans sa maison du Monge à Labouheyre, un homme désespéré. Félix Arnaudin était sûr d'avoir échoué dans la mission qui justifiait son existence. Nous savons aujourd'hui qu'il avait réussi. Il a rendu son honneur à un pays calomnié, et qui eût sans lui été spolié de sa mémoire. Il a sauvé, de ce pays, beaucoup plus que ce qu'il est ordinairement possible d'arracher au temps. Il a gagné l'essentiel de son impossible combat contre la mort. La mort aura seulement remporté la dernière manche: Félix Arnaudin a réussi, mais nous ne pourrons pas le lui dire.“ Jacques Sargos, Félix Arnaudin, imagier de la Grande Lande

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Félix Arnaudin na Wikimedia Commons

[1] Edwin Sidney Hartland. The Science of Fairy Tales. An Inquiry into Fairy Mythology. [s.l.]: Project Gutenberg Dostupné online.

[2] Félix Arnaudin [online]. Fipa [cit. 2010-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-30. (anglicky)

[3] Félix Arnaudin natal house [online]. [cit. 2010-06-06]. Dostupné online. (anglicky)

[4] Thousands of entries, collected in his thousands of pages long nine tomes of his comprehensive works, were published from 1994 to 2007 by the parc naturel régional des Landes de Gascogne and éditions Confluences *From François Lalanne in Félix, general index of the complete works of Félix Arnaudin. Edited by François Lalanne, Parc naturel régional des Landes de Gascogne, éditions Confluence, 2007, s. 9–14

[5] „Dans ma pauvre vie de rêveur sauvage, toutefois anxieux de notre passé local, je n'ai guère reçu d'encouragements ; l'indifférence et les railleries, un peu de tous côtés, en ont volontiers pris la place“

[6] „Le 6 décembre 1921 s'éteignait, dans sa maison du Monge à Labouheyre, un homme désespéré. Félix Arnaudin était sûr d'avoir échoué dans la mission qui justifiait son existence. Nous savons aujourd'hui qu'il avait réussi. Il a rendu son honneur à un pays calomnié, et qui eût sans lui été spolié de sa mémoire. Il a sauvé, de ce pays, beaucoup plus que ce qu'il est ordinairement possible d'arracher au temps. Il a gagné l'essentiel de son impossible combat contre la mort. La mort aura seulement remporté la dernière manche: Félix Arnaudin a réussi, mais nous ne pourrons pas le lui dire.“ Jacques Sargos, Félix Arnaudin, imagier de la Grande Lande

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]