Evangelický kostel (Ochtiná)

Evangelický a. v. kostel (Ochtiná)
Místo
Stát	Slovensko
Kraj	Košický
Okres	Rožňava
Obec	Ochtiná
Souřadnice	48°41′1,16″ s. š., 20°19′32,31″ v. d.
Základní informace
Církev	Evangelická církev a. v.
Diecéze	východní
Děkanát	gemerský
Sbor	Ochtiná
Architektonický popis
Stavební sloh	románská architektura
Výstavba	13. století
Další informace
Adresa	Ochtiná, Slovensko
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Evangelický kostel ve slovenské obci Ochtiná je původně románsko–gotická stavba, která byla 6. května 1963 prohlášena za národní kulturní památku Slovenské republiky. Jedná se o jednolodní středověkou stavbu s polygonálním presbytářem. Stavba nese prvky románského, gotického a barokního slohu s cennými freskami v interiéru od mistra ochtinského oltáře.

Historie

Kostel, stojící uprostřed obce na mírné vyvýšenině, byl postaven na přelomu 13. a 14. století, první písemná zmínka o kostele v soupisu papežských desátků však pochází z pozdější doby, z let 1332 až 1337. Původní stavba, zasvěcená svatému Mikuláši, byla jednolodní se čtvercově zakončeným presbytářem, ještě bez věže. K výrazným změnám došlo v letech 1340–1380, kdy byla stavba rozšířena, postaven nový presbytář a zvýšeny vnější zdi kostela. V tomto období byly také provedeny bohaté freskové malby. Území Ochtiny a celé okolí patřilo větvi Bebeků z rodu Šitniků, kteří byli iniciátory výstavby honosných sakrálních staveb (podobně jako kostel v Štítniku), takže lze předpokládat, že měli podíl i na stavbě ochtinského kostela. Ve druhé polovině 15. století byla k severní stěně lodi kostela přistavěna boční loď, zaklenutá hvězdicovou klenbou. Dále byla přistavěna sakristie a věž s románskými okny, pocházejícími pravděpodobně ze starší stavby. Od roku 1545 je kostel evangelický. Další stavební úpravy následovaly v 17. století, kdy byl plochý dřevěný strop nahrazen pruskou klenbou. V této době byly pravděpodobně zamalovány freskové malby. V 18. století byl interiér kostela doplněn emporou na severní stěně a na věž byla přistavěna dřevěná nástavba s cibulovou helmicí. Fresky v ochtinském kostele znovu odkryl v roce 1897 István Gróh, který je také restauroval (1901–1907). Kostel byl naposledy restaurován v letech 1958–1959.

Architektura kostela

Ochtinský evangelický kostel je gotická jednolodní stavba s polygonálním presbytářem. Presbytář je zaklenut křížovou žebrovou klenbou, jejíž stáří bylo dendrochronologicky (na základě zbytků krovů) určeno po roce 1377. Na severní straně je kostel rozšířen o boční loď, zaklenutou hvězdicovou klenbou, která je s hlavní lodí spojena dvěma arkádovými oblouky. Na severní straně presbytáře se nachází věž obrácená k západu a čtvercová sakristie. Na věži jsou románská sdružená okna, díky nimž byla stavba dlouho považována za románskou, dnes se však předpokládá, že jsou druhotná. Kromě oblouků presbytáře a lodi patří jižní portál a část oken do gotické fáze. V interiéru se nachází původní kamenná křtitelnice.

Pohled na kostel od severu
Pohled na kostel od jihu
Pohled na kostel od východu
Detail věže
Detail vstupu

Fresky v kostele

Figurální fresková výmalba ochtinského kostela pochází z poloviny 14. století a pokrývá celou plochu presbytáře, triumfálního oblouku a fragmentárně se dochovala také v půdním prostoru v pokračování stěny triumfálního oblouku ze strany lodi. Fresky v presbytáři zobrazují christologický cyklus uspořádaný do tří pásů. První, mariánská část cyklu zobrazuje scény Zvěstování Panně Marii, Navštívení Marie u Alžběty a Narození Krista. Na konci presbytáře se nachází Příchod a klanění Tří králů, následuje Obětování v chrámu, Dvanáctiletý Ježíš v chrámu a Korunovace Panny Marie. Na severní stěně presbytáře se nachází pašijová část cyklu: Příjezd Ježíše do Jeruzaléma, Poslední večeře a Modlitba v Getsemanské zahradě. Na polygonu presbytáře je zobrazena skupina farizeů, Petrova obhajoba a Jidášův polibek. Další scéna je v ostění východního okna, Petr zapírá Krista. Na jižní stěně ve středním pásu následují výjevy Kristus před Herodem, Kristus před Kaifášem a u triumfálního oblouku pravděpodobně Pilát umývající si ruce, poškozené druhotně umístěným oknem. Cyklus pokračuje na severní stěně presbytáře ve spodním pásu scénami Bičování Krista, Korunování trním, Nesení kříže a vrcholí scénou Kalvárie se třemi kříži a se skupinou tří Marií a svatého Jana pod ukřižovaným Ježíšem.

Na poslední stěně presbytáře je kompozice Snímání z kříže, pod východním oknem Kristus Trpitel, následuje Oplakávání Krista, pod jižním oknem postavy dvou svatých biskupů, Ukládání do hrobu a Vzkříšení Krista. Posledním vyobrazením je monumentální výjev Krista s křížem, opět poškozený vedlejším oknem. Na triumfálním oblouku na straně lodi je monumentální Poslední soud s postavou Krista Pantokratora v mandorle. Na východní straně kněžiště je v ostění kruhového okna neobvyklé vyobrazení Nejsvětější Trojice v podobě hlavy se třemi tvářemi. V letech 1976–1977 byl proveden restaurátorský průzkum maleb v ochtinském kostele. V rámci tohoto projektu se podíleli profesor Milan Togner a akad. Mal. Jiří Josefík zavedli pro autora těchto fresek termín Mistr ochtinského oltáře. Je také autorem maleb presbytáře kostela v Koceľovcích, ale tyto fresky jsou hodnoceny jako vyzrálejší, autor opouští linearitu a výrazné kontury, postavy jsou plastičtější a gesta expresivnější.