Evangelický kostel (Libiš)
| Toleranční kostel | |
|---|---|
 | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Středočeský |
| Okres | Mělník |
| Obec | Libiš |
| Souřadnice | 50°16′36,85″ s. š., 14°29′59,51″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | Českobratrská církev evangelická |
| Seniorát | poděbradský |
| Sbor | Libiš |
| Současný majitel | Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Libiši |
| Architektonický popis | |
| Výstavba | 1792 |
| Další informace | |
| Adresa | Libiš, Česko |
| Kód památky | 41103/2-1394 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Evangelický kostel v Libiši je kostel Českobratrské církve evangelické v obci Libiš. Od roku 1958 je památkově chráněn. Modlitebna je typická toleranční stavba jihoněmeckého typu. Památkově chráněn je kostel, ohradní zeď s branou a pozemky vymezeného areálu.[1]
Historie sboru
[editovat | editovat zdroj]V Polabí se po dobu protireformace udrželo množství tajných nekatolíků a okamžitě po vydání tolerančního patentu se přihlásili k evangelickému vyznání. Původně se přihlašovali k augspurskému vyznání (snad i na radu vrchnosti), ale brzy se přihlásili k reformovanému vyznání.[2]
Reformovaný sbor byl ustaven a první bohoslužby se konaly v Byškovicích ve stodolách a staveních. Po vzniku Československa se sbor přihlásil k Českobratrské církvi evangelické a byl v souvislosti s připojením Libiše k Neratovicím v roce 1954 změněn na Neratovice-Libiš. Od roku 1991 je sbor opět samostatný.[2][3] Členem libišského sboru byl Jan Palach, naposledy byl v kostele čtyři dny před svým upálením. V lavici, kde sedával, je umístěna pamětní deska.[4]
Historie kostela
[editovat | editovat zdroj]Spory s vrchností byly nejen o tom, kde má být sídlo sboru, ale i kde má být postaven kostel a ostatní budovy. Již v roce 1783 byl přemístěn do Libiše a první bohoslužba se konala ve stodole v Libiši 2. července 1783, bohoslužbu provedl významný toleranční maďarský kazatel Jan Végh. Vymohl stavbu modlitebny při slyšení u císaře Josefa II. Modlitebna byla postavena v roce 1792 a posvěcena 30. listopadu 1792.[4]
Architektura
[editovat | editovat zdroj]
Barokní modlitebna byla postavena ve středu obce u křižovatky dnešních ulic Jiskrova a Mělnická. Přístup do budovy je z oploceného pozemku se zamřížovanou branou.[1] Na financování stavby se významně podílely dary sborů z Uher a Porýní.[3]
Modlitebna je jednolodní plochostropá obdélná stavba s trojbokým závěrem orientovaná k severu. Má sedlovou střechu krytou prejzy a na jižním průčelí je volutový štít, který je pokryt měděným plechem.[1]
Boční fasády mají dvě segmentově klenutá okna s hladkou šambránou. Nároží jsou zaoblená a jsou zvýrazněna lisenovými pásy s fabionovou římsou.[1]
Pozemek ohraničuje kamenná zeď pokrytá prejzy.[1] Vstupní brána vpravo od průčelí je orámována dvěma pilíři s římsou a čtvercovou deskou se sokly.[2]
Ve druhé polovině 19. století se opakovaně zvažovalo, zda budovu opravit nebo zbořit a vystavit novou a zda přistavit věž. Modlitebna zůstala zachována včetně původního inventáře, vyřezávaných lavic a barevné výmalby s texty.[4] Uchováno je i vnitřní uspořádání modlitebny s kazatelnou uprostřed delší strany a lavicemi do půlkruhu okolo stolu Páně, což je převzato od maďarské reformované církve.[5][6]
V roce 1904 byly pořízeny nové varhany, kamna a vnitřně byla modlitebna upravena.[2] Nové varhany byly pořízeny v roce 1958.[4]
Budova byla opravována v roce 1951 a znovu v roce 1993.[2]
Evangelická fara a škola
[editovat | editovat zdroj]
Fara byla postavena v roce 1888, v padesátých letech 20. století byla přestavěna. Byl v ní vybudován sborový sál pro setkávání sboru nejen v zimních měsících.[4] Evangelická škola byla postavena v roce 1790 a 1. září 1790 v ní byla zahájena výuka.
Evangelický hřbitov
[editovat | editovat zdroj]Evangelický hřbitov je těsně u kostela. Do libišského hřbitova byly z nedalekých Nebužel převezeny v roce 2000[7] náhrobky a ostatky Jánose Végha, jeho manželky Judit a dalších evangelických tolerančních farářů maďarského původu Eduarda Molnára a Mojžíše z Tardy.[8] O osobnost Jánose Végha mají zájem i maďarští evangelíci, v kostele se 1x ročně konají maďarské bohoslužby. V roce 2011 kostel navštívil maďarský prezident Pál Schmitt.[3]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e Evangelický kostel [online]. Národní památkový ústav [cit. 2025-02-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e NEŠPOR, Zdeněk R. Skryté semeno nevzklíčilo aneb polemika s radikálními tezemi o kontinuitě české reformace. Studia Comeniana et Historica. 2005, roč. 35, s. 250. ISSN 0323-2220.
- ↑ a b c Kostel a historie sboru – Farní Sbor ČCE Libiš [online]. [cit. 2025-01-29]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Po stopách památek reformace v České republice. Praha: Českobratrská církev evangelická, 2011. 269 s. ISBN 978-80-87098-19-6. S. 188-189.
- ↑ Kostel Českobratrské církve evangelické (Libiš, Česko). ipac.svkkl.cz [online]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně, 2024-05-30 [cit. 2025-01-29]. Dostupné online.
- ↑ SCHEBESTA, Pavel. Libišská vzácnost byla ovlivněná Maďary. Mladá fronta Dnes. Střední Čechy Dnes : [příloha]. 2001, roč. 12, č. 37, s. 6. ISSN 1210-1168.
- ↑ BOLOM-KOTARI, Sixtus. Zrozeni z osvícenských reforem. Toleranční kazatelé z Uher v procesu formování české společnosti (1781-1870). Praha: Nakladatelství lidových novin a Historický ústav AV ČR, 2023. 449 s. ISBN 978-80-7422-897-1. S. 163.
- ↑ Evangelický kostel Libiš. mistareformace.cz [online]. [cit. 2025-02-01]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HREJSA, Ferdinand (ed.) Jan Végh: k 150letému výročí tolerance. V Praze: Nákladem Blahoslavovy společnosti, 1930. 134 stran. Edice Blahoslavovy společnosti; čís. 2.
- KRČMÁŘ, Miloš. Evangelická toleranční modlitebna v Libiši. Confluens. 2007, č. 6, s. 30-41. ISSN 1801-7266.
- PLAVECKÝ, Radek. Do libišského kostela chodil i Jan Palach. Mladá fronta Dnes. Střední Čechy Dnes : [příloha]. Sešit C. 2003, roč. 14, č. 211. ISSN 1210-1168.
- SCHEBESTA, Pavel. Evangelický kostel svaté Trojice v Libiši je českým unikátem s pohnutou historií. Mělnický deník. 1999, roč. 3, č. 202, s. 10. ISSN 1212-5849.
- SZALATNAY, Justus. Ze zápisků Jana Végha. Praha: Spolek Komenského, 1882. 44 stran.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu toleranční kostel na Wikimedia Commons
