Eva Eusebie Popelovna z Lobkovic
| Eva Eusebie Popelovna z Lobkovic | |
|---|---|
 Eva Eusebie Popelovna z Lobkovic | |
| Rodné jméno | Eva Eusebie Popelovna z Lobkovic |
| Narození | 1574 ?  České království |
| Úmrtí | 11. srpna 1624 (ve věku 49–50 let) České království |
| Místo pohřbení | kostel Nejsvětějšího Salvátora, Klementinum, Praha |
| Povolání | patronka |
| Choť | (1608) Jan Mikuláš z Lobkovic († 1614) |
| Rodiče | Jiří Popel z Lobkovic (1540–1607) a Kateřina z Lokšan (1530–1590) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Eva Eusebie Popelovna z Lobkovic, také z Lobkowicz (1574[1] – 1.[zdroj?] nebo 12. srpna[1] 1624) byla česká šlechtična z rodu Popelů z Lobkovic, dcera Jiřího Popela z Lobkovic. Zapojila se do obhajoby svého otce, uvězněného za vzpouru proti císaři Rudolfu II., za což byla po jistou dobu vězněna.
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí
[editovat | editovat zdroj]Pocházela ze šlechtického rodu Popelů z Lobkovic, původem pocházejících z Polabí. Narodila se roku 1574 jako první potomek Jiřího (staršího) Popela z Lobkovic a Kateřiny Popelovny z Lobkovic (1530–1590, dříve ze Šternberka, rozené z Lokšan), dále měla ještě mladší sestru Annu Marii († 9. 4. 1603). Otec se pohyboval ve vysokých politických kruzích v Praze sídlícího císaře Rudolfa II., od roku 1585 pak vykonával úřad nejvyššího zemského hofmistra. V šestnácti letech přišla o matku, která byla 6. května 1590 zavražděna svým šíleným synem z prvního manželství. Téhož roku se svou sestrou položily základní kámen jezuitské koleje v Chomutově, patřícím do rodového majetku.
Obhajoba Jiřího Popela
[editovat | editovat zdroj].png)
Jiří Popel roku 1593 zosnoval šlechtickou opozici proti Rudolfovi II. na českém zemském sněmu, za což byl roku 1594 pro urážku císařského majestátu odsouzen ke ztrátě úřadů i majetku a trestu smrti, posléze zmírněnému na doživotní vězení.[2] Vězněn byl nejprve na Pražském hradě, posléze pak na hradě Líčkov, po jistou dobu s ním vězení sdílely také obě dcery. Na jeho pokyn se Eva Eusebie vypravila z Kladska, aby u Rudolfa II. v Praze žádala audienci a přimlouvala se v otcův prospěch. Poté, co byla císařem s audiencí odmítnuta, odeslala roku 1605, s jeho nepřímou dopomocí, list adresovaný zemskému sněmu v psaný v latině a němčině.[3] Jeho autorem byl Filip Cluverius z Gdaňsku.[4] List se snaží označit Jiřího Popela za nevinného a za strůjce vzpoury označuje Jáchyma Kolovrata. Poté, co císař odmítl přistoupit na ultimátum kladené v listu, obrana pak následně vyšla tiskem.[3]
List vyvolal u císařského dvora pozornost. Eva Eusebie byla předvolána do Prahy, kde byla internována v ženském klášteře sv. Jiří na Pražském hradě, kde byla vyslýchána. Rovněž fakt, že autorem takového textu byla žena, působil v tehdejší společnosti pobuřujícím dojmem. Její I pod vlivem těchto okolností byl Jiří Popel byl pak převezen do Kladska a nakonec byl roku 1606 internován na hradě Loket, kde posléze zemřel. Nikdy pak přímo nepožádal císaře o milost a až do posledních dnů svého života vystupoval velmi sebevědomě. Datum jeho úmrtí není zcela jisté, nejpravděpodobněji se pak jeví datum 28. května 1607.
Po otcově smrti byla na konci května 1607 Eva Eusebie z kláštera propuštěna.[1] Posléze se provdala za svého příbuzného Jana Mikuláše z Lobkovic,[5] syna Ladislava III. Popela z Lobkowicz (1537–1609) a jeho manželky Magdaleny ze Salm-Neuburgu (1548–1607).[1] Po manželově smrti roku 1614 se stala majitelkou panství Ledeč.
Úmrtí
[editovat | editovat zdroj]Zemřela 1.[zdroj?] nebo 12. srpna[1] 1624. Pohřbena byla, dle záznamu Bohuslava Balbína, v kostele Nejsvětějšího Salvátora v pražském Klementinu.
Odkaz
[editovat | editovat zdroj]Její osobnost je zobrazena jakožto jedna z hlavních postav dramatu Král Rudolf II. od Vítězslava Hálka z roku 1862, pojednávající o osudech vzpoury Jiřího Popela. Zmiňuje ji mj. též spisovatelka Teréza Nováková ve svém díle o historii významných českých žen Slavín žen českých z roku 1894, která ji však označuje za autorku textu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 117.
- ↑ Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích; svazek 4. Praha: Diderot, 1999. ISBN 80-902555-6-6. S. 382.
- ↑ a b 377. schůzka: Vyzrát můžeš na mnohé. Ale ne na všechny. Dvojka [online]. 2002-09-22 [cit. 2022-09-15]. Dostupné online.
- ↑ Philipp Clüver | German geographer | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2022-09-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LOUŽECKÝ, Jan Drocár a Pavel. Historická šlechta – život po meči a po přeslici. www.historickaslechta.cz [online]. [cit. 2022-09-15]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BRTEK, Josef. Císařův vězeň na hradě v Lokti. In: XVIII. historický seminář Karla Nejdla. Sborník přednášek. Karlovy Vary: Klub přátel Karlových Varů, Krajské muzeum Karlovy Vary, 2009. S. 100–109.
- Česko-moravská kronika. Kniha čtvrtá. s. 610.
- Eva: měsíčník pro vzdělání českých žen a dívek. Olomouc: Karel Dostál Lutinov, 01.07.1911, 8(7). s. 211. Dostupné online
- DVOŘÁK, Max. Process Jiřího z Lobkovic. Český časopis historický. Bursík a Kohout. Roč. 1896, čís. 5, s. 271–292.
- HÁLEK, Vítězslav. Král Rudolf: Tragédie v pěti jednáních. V Litomyšli: Antonín Augusta, 1862. s. [3]. Dostupné online
- NOVÁKOVÁ, Teréza. Slavín žen českých. s. 245-250.
- Světozor: Obrázkový týdeník. Praha: František Skrejšovský, 28. 12. 1867, 1(25). s. 248. ISSN 1805-0921. Dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eva Eusebie Popelovna z Lobkovic na Wikimedia Commons - Diplomová práce Chomutov v době Jiřího Popela z Lobkovic (1588–1594)
